Velký test čajů z plastu
Co všechno číhá v pěkném obalu, který tak hezky padne do ruky? V honbě za náznakem přirozené chuti jsme vyzkoušeli různé značky ledových čajů. Zaměřili jsme se na nejběžnější variantu – černý čaj s citronem. Dva druhy zeleného čaje jsme pak přidali jen pro zpestření testu. Pokud nemáte čas číst celý test až do konce, prozradíme, že zázrak se nekonal. Pro milovníky čaje nemůže být chlazená nádhera v plastové lahvičce víc, než pro milovníky vína Klášterní tajemství.
Většina z nás si představí Nestea koupený ve spěchu po cestě do práce, o přestávce na oběd, studenti v automatu ve škole, nebo kdekoliv jinde. Většina výrobců s tím počítá a ve chvíli, kdy vás už omrzela cola, máte na vybranou z nepřeberného množství malých plastových lahviček. Ekologicky smýšlející jedinci jim odolávají o něco úspěšněji než ti ostatní, ale těžko byste hledali někoho, kdo si ledový čaj k svačině nikdy nekoupil. Testované čaje jsme seřadili od toho nejhoršího, co vás v regálech s černým citronovým čajem může potkat:
1. Sunday ice tea citron – nulový obsah cukru už předem napovídá, že tento čaj se nepokouší ani o flirt s přirozenou chutí. Chemii skutečně nasáváte s každým douškem. V ústech zanechá ošklivou pachuť. Při hodnocení mu nepomohl ani fakt, že má pouze 0,61 kJ ve 100 ml. Z testovaných čajů největší propadák.
2. Dobrá voda citron čaj – drží se v těsném závěsu za kaloricky odlehčeným Sunday. Jediné dva čaje, které byly prohlášeny za nepoživatelné. Chuťově se tváří jako sirup, sladký, chemický. Přestože není výrazně kyselý v chuti, zubní sklovina trpí. Se svými 121,4 kJ ve 100 ml se drží v energetickém průměru.
3. Aquila citron čaj – energetický propadák. Má 148 kJ ve 100ml, což vypovídá i o chuti. Pokud čekáte sladký, sladký, sladký čaj, pak sáhněte po Aquile. Aby nebyl jenom sladký, je jako bonus ještě i překyselený. Na rozdíl od dvou předchozích, které měly jen pachuť, má končně Aquila nějakou chuť. Patří už do kategorie čajů, které se dají pít. V ideálním případě 1:1 s vodou, chuti to jen prospěje. Pokud ale hledáte silnější náznak čajové chuti, u Aquily nezůstávejte.
4. Rauch Ice Tea citron – obratem vás ve vzpomínkách vrátí do školní jídelny, má podobnou chuť, jako slabý školní čaj se sirupem. Náznak chuti opravdového čaje naštěstí nestihl přebít chemický citron. Rauch je jemný, hodně sladký, téměř vůbec kyselý. Má 141,4 kJ ve 100 ml, rozhodně tedy není dietní.
5. Nestea citron – čekali jsme od něj víc. Lapidárně shrnuto: „Proč to pořád piju, když to není dobrý?” K běžnému pití rozhodně není z nejhorších ani s energetickou hodnotou 133 kJ ve 100 ml. Opět je to čaj, kde je znát i chuť černého čaje. Stejně jako většina ostatních je až zbytečně sladký. Celkově má velmi výraznou chuť.
6. AH quality ice tea citron – přestože chuť čaje v něm budete hledat horko těžko, zařadil se nakonec mezi ty lepší. Je výrazně, ale ne protivně citronový, není přehnaně sladký a má pouhých 64 kJ ve 100 ml. Chuťově vás neurazí. Bohužel se prodává jen v balení 1,5 l, takže si ho asi nekoupíte jako svačinku do práce.
7. Sunday ice tea citron a meduňka – platí pro něj totéž co pro AH quality – neurazí, ale ani výrazně nepotěší. Není moc výrazný, asi opět proto, že z něj není poznat čaj. Kaloricky Sunday kopíruje AH quality – 64 kJ ve 100 ml. Nejvíc nás překvapil propastný rozdíl mezi chemickým koktejlem od téhož výrobce a tímhle poměrně příjemným ledovým čajem.
8. Lipton ice tea citron – absolutní jednička mezi černými čaji. Jednomyslně jsme se shodli, že Lipton je náš favorit, který budeme kupovat i do budoucna. Není zbytečně sladký, nechutná po chemických úpravách, chuť citronu a čaje je vyvážená. Celkově jemný, dobře ochucený čaj. Má 116 kJ ve 100 ml, což ho řadí mezi energetický průměr, ale chutí vyváží tenhle drobný nedostatek.
Černé čaje jsme tedy zařadili do tří kategorií – nepoživatelné, docela dobré, absolutně nejlepší. Přesto stále platí, že čaj v plastu není čaj. U zeleného čaje to platí dvojnásob, v obou hodnocených je zřetelná trpkost přelouhovaného zeleného čaje. Přesto je mezi nimi velký rozdíl.
9. Pfanner zelený čaj citron-kaktusový fík – voní jako kompot, chutná jako utopení gumoví medvídci. Výrazná sladkost sice přebije trpkost čaje, ale zároveň taky všechny klady, které mohl ukázat. Nedá se zařadit do žádné kategorie, protože chuťově nemá s čajem nic společného. Příjemná je energetická hodnota 118kJ ve 100ml, nižší průměr.
10. Rauch Nativa zelený čaj citron – zařadil by se po boku Liptonu mezi jasné favority. Není sladký, což je jeho obrovská přednost. Trpkost zeleného čaje je přirozená, nechutná chemicky. V honbě za přirozenou chutí vítězí. Bohužel právě tou chutí, která u zeleného čaje není žádoucí. Kaloricky taktéž vítězí, bez pomoci chemického doslazování má pouhých 19,5kJ ve 100ml.
Z testovaných čajů jen dva byly opravdu špatné a jeden spíš připomínal limonádu, než čaj. To je až překvapivě dobrý výsledek. Škoda jen, že zatím není k sehnání novinka z řady Nativa tea&water. Doufejme, že se zase o kousek víc přiblíží přirozené chuti čaje a nebude ji přebíjet sladidly a příchutěmi.
„Opravdové“ víno zabalené v krabici tak pořád zůstává dosažitelnější než „opravdový“ čaj v úhledné plastové lahvičce.
Tento článek obsahuje subjektivní názory, které se nemusí s těmi vašimi shodovat. Každý jsme přece úplně jiný a každému z nás chutná něco jiného. Tak to na světě i v tomto Bistru chodí.
Nedávno jsem se vrátil z dovolené v Japonsku a jedna z věcí, která nás naprosto nadchla, byl velmi dobrý zelený čaj, oolong a hromady dalších v plastu. Neslazené, dostupné v každém automatu (= všude) za příjemné a všude stejné ceny. A navíc v mnoha případech byl i teplý!
Se zdejšími „ledovými čaji“ se to nedá srovnat. A člověk si strašně rychle zvykne…
Moc pěkný a pro mě přínosný test. Díky Vám
Škoda, že jste nebodovali číselně a nedali tabulku s výsledky (vůně, energetická hodnota, chuť….) (snad se nebojíte po zkušenostech Ondřeje s článkem Kráva, kráva….)
Doufám, že se dočkám i dalších „dobrot v plastu a krabicích“.
Sám kupuju Rauch Nativu
a vyzkoušel jsem všechno z testu s podobným závěrem – po Dobré vodě a Aquile je za chvíli po pití v puse jak v popelnici 
Naprosto souhlasím,
když už si kupuju ice tea, tak jedině lipton, ale i tak je na mě moc sladký. Ale většinou si ho dělám sama. Vlastně s jednou výjimkou – v Boulevard bageterii (crocodille) dělají docela dobrý domácí ledový čaj.
J.Č.: v Japonsku je úplně všechno, co si dokážeme představit plus ještě pár naprosto nepředstavitelných věcí:) Čaje patří na ten konec spektra, kde jim nezřízeně závidím. A co saké? Ochutnal jste, zhodnotil? Já se odhodlávám k tomu, co se prodává tady, ale bojím se.
pleva: Ondřeje se bojím:) hlavně on věděl, co od té kávy čeká, já si na začátku vůbec nebyla jistá, jak vysoko mám nasazovat laťku, když čekám čistou chemii. Další dobroty v plastu a krabicích budou, ale nehodlám se na ně omezovat:)
meejja: domácí určitě bude o dost lepší než ty testované. Mezitím jsem ještě našla i Nativa tea&water, ale zklamala jsem se. Je s minerálkou a bublinky mi do čaje nesedí. Výsledek se nápadně podobá citronové Hanácké kyselce.
Hezké varování. Většinu z uvedených nápojů jsem měla tu „čest“ ochutnat a v názorech se shoduji s autorkou článku. Chemie a přeslazenost – to je lepší to nepít a dát si radši čistou vodu. Anebo si ten čaj vyrobit z kvalitních surovin sám, sama.
Píšeš: „…těžko byste hledali někoho, kdo si ledový čaj k svačině nikdy nekoupil“
Tak tady jsem. Jen jednou jsem vzal do úst tento fujtajblík slazený rakovinotvornými syntetickými sladidly (což jsem zjistil až už bylo pozdě – tedy až chutí) a urážející svými organoleptickými vlastnostmi – a polknul jsem s velkým přemáháním jen abych neurazil toho, kdo to přinesl…
Víckrát se něčeho podobného ani nedotknu. Jak je možné povolit v názvu těchto výrobků chemického průmyslu slovo „čaj“ a současně zakazovat slovo „rum“ v názvu nápoje nepocházejícího z cukrové třtiny?
No vida, je to těžké:) I mezi lidmi, co mají rádi kvalitu u jídla a pití, trvalo přes dva měsíce, než se někdo ozval. To už je víc lidí, co nepijou kávu. U toho čaje je průšvih, že tam v nějakém homeopatickém ředění je, zatímco ten rum okolo cukrové třtiny ani neprošel:(
Možná budu označen za staromilce, nicméně když čtu slovo čaj, tak se mi vybaví chuť pravého čaje, teplého a neslazeného. Nikomu samozřejmě nechci vyvracet jeho názory, každému chutná něco jiného a přiznám se, že jsem spíš konzumentem kávy, než čaje. Ale upřímně, mnohdy mě přímo děsí, co všechno se může skrývat pod názvem „čaj“, „rum“ nebo třeba „špekáček“. Obávám se, že byť by EU vydala ještě více všech možných směrnic, obchodníci v honbě za ziskem najdou způsob, jak udělat, aby vlk byl nasycen a koza újmy nedoznala.
Náhodou jsem zabrousila k tomuto článku a chci přidat svůj objev. Patřím k lidem, kteří si koupí „ledový čaj“ jen když je jedinou alternativou cola nebo Red Bull (nebo jim podobné), ale nedávno jsem objevila jeden druh docela přijatelný – a to Spar Natur Pur. Neumím ho ohodnotit tak pěkně, ale podle složení i podle zařazení do kategorie intersparových bio výrobků neobsahuje zdaleka tolik chemie a dá se říct, že chutná po čaji.
Já myslím že je nejlepší rauch a aqila….ne jako ta splaška dobrá voda bo jiné hnusy….Lipton-lemon mě připadá jako by byl ze zhnilích citronů..aqila je sice sladší ale je dobrá zvláš vychlazená a rauch uplně zněj de cítit že je opravdu z čajových lístků ale je zase moc dráhý v obchodech..ale co už=)=)=)A na každý čaj je tu napsaná naká krytyka!!! Sem zvědavá jak byste to udělali vy!!!!