Retro sladkosti plné nostalgie
Přijdete do obchodu a hned ji spatříte. Čokoládovou tyčinku, kterou vás každý týden při svých návštěvách uplácela babička. Tyčinka si vévodí na poličce obchodu, sice 10x dražší a v moderním obalu, ale je to ona. A vás zalije hřejivý pocit nostalgie. Které sladkosti považuje za nostalgické člověk, který se narodil v roce 84?
- Jesenka, sladkost, kterou musím dát na svůj „retro list“ na čestné první místo. Babička mi ji kupovala minimálně jednou do týdne, a když náhodou zapomněla, řvala jsem jako tur. Teď si občas Jesenku koupím sama a vychutnávám si nasávání přeslazené hmoty. Jesenka se prodávala (prodává?) i v čokoládové variantě jako Pikao, ale to mi nikdy tolik nechutnalo.
- Barevné limonády pro mě byly v restauracích jasnou volbou. Malinovky, svítivě žluté limči, černé limonády, všechny byly dobré. Nyní se jako klasický příklad úspěšného retro návratu uvádí kofola, jenomže já se musím přiznat, že si ji z dětství příliš dobře nepamatuji. Zato ale, když vidím žlutou limonádu v půllitru, vybaví se mi nechutný chuchvalec neznámého původu, který mi v jedné z restaurací jako malé s limonádou načepovali. Naštěstí mě tehdy svojí reklamací zachránila moje odvážná matka.
- Jaký si dáš nanuk, Míšo? Jasně že tvarohového Míšu! Dnes je k dostání i v dalších příchutích, ale kdo by si kupoval jiného Míšu než tvarohového? Nebo jste měli raději Ledňáčka či Ruskou zmrzlinu?
- Z dlouhé řady mých oblíbených sladkostí se mi vybavují také Lentilky. Jen mám stále neodbytný pocit, že původně se dělaly v úplně jiném obalu (s takovým panáčkem) a neprodávaly se v tubě, ale v pytlíčku. Pak značku koupilo Nestlé a moje Lentilky mi předělalo. Je to tak, nebo moje vzpomínky napadl lentilkový virus?
- Dělají se ještě žvýkačky Pedro? U nás v „sámošce“ mívali jeden kus za jednu korunu a nejvíc jsme se vždycky těšili na tetování uvnitř, o žvýkačku samotnou zase tak moc nešlo.
- Nostalgický pocit mě přepadá i v cukrárnách při pohledu na „klasiku“ mezi zákusky. Mým favoritem vždycky byly indiánky a laskonky, mámě chutnají více věnečky a bombičky (špičky). A když jsem nedávno dostala jako dezert v obědovém menu rakvičku se šlehačkou, byla jsem vysloveně dojatá. (Obrázek laskonky mi asociuje Matesolův článek, kdybyste se chtěli pobavit.)
- Na tyčinku Deli jsme s bráchou chodili do restaurace, kterou máme asi padesát metrů od domova. Jako správní konzervativci jsme vždycky vyžadovali tmavě hnědou, tedy čokoládovou verzi, a žádnou jinou.
- Taky jste tak rádi v kapse chrastili Antiperlemi (nebo snad Antiperlami?)? Kam se hrabou bonbonky Tic-Tac, promakané otáčivé otevírání Antiperlí nemělo chybu.
- Lipo – kyselé a skvělé bonbony, o které se dobře dělilo. (Nezadávejte si ve vyhledávání obrázků od Googlu výraz „lipo“, mohla by vás přejít chuť)
- A desátá retro sladkost, která by dokončila sentimentální desatero? Nevím… Poradíte mi? Jaká byla top sladkost vašeho dětství?
Zdroje fotografií: Tatra, Novinky.cz, Oli.bloguje.cz, Cukraren.com, Iabc.cz
No já mám v paměti ještě červený bombóny ve tvaru maliny, byly strašně dobrý a dokonce je někdo nedávno začal vyrábět a to už není ono. Pak mě napadají malé pendreky v polevě (asi jako lentilky) no a pak co neptří do sladkostí mi chybí těstoviny do polívky- písmenka a pražený burizóny
Našlo by se toho dost, možná víc s prázným žaludkem 
scullyxegy: A jaký jste ročník, jestli se můžu zeptat?:) Písmenka byla bezkonkurenční, lovit z polévky svoje jméno… A burizony mi taky děsně chutnaly. Ale maliny a malé pendreky si nevybavuju:(
co takhle sojový suk nebo šumivý Vitacit, který jsme si sypali rovnou na dlaň (ani nepamatuju, že bychom si ho kdy dali do vody)…
Na barevnou točenou limču do půllitru chodím v Praze do neuvěřitelného bufetu „U Hrabánků“. Mají tam vícero pra-lahůdek.
Vzpomínám si ještš na eskymo a bramborový cukr – vůbec nevím, co to bylo, mělo to různé příchutě a sladké to bylo až po chvilce v puse
A co takhle čokoláda Zora, taková ta nugátová?
Nebo šumavské jahůdky (že by to byly ty maliny, které zmiňuje scullyxegy)?
Anebo mražená jahodová dřeň v obalu, který vypadal jako kostka…?
Zora nugátová pochoutka, sojová pochoutka – ta se ještě kdesi hluboko daleko v regálu najde
A při svátečních návštěvách u příbuzných jsme cucávaly cukrové kostky obarvene ve tvaru karetních barev…
A co takhle Vitacit? Samozřejmě, že ne rozpuštěný ve vodě, ale nasypaný v dlani.
Tyna:
Vitacit, to je ono! Nikdo si nemohl vzpomenout, jak se ten šumák jmenoval, tak jsem ho nakonec nezařadila. Díky:)
kdo má chuť si zavzpomínat, může juknout sem: http://ekonomika.idnes.cz/foto.asp?galerie=potrav&strana=1
taky šumáky v malých pytlíčkách – citronový a pomerančový za 20 haléřů, a ty kostky od jahodové dřeně mám ještě doma a v nich korálky
později si vzpomínám na takové zelené žvýkačky, jenom si nemůžu vzpomenout na název
Kuk sem http://www.sokolik.cz/weblog/clanek/?a=693
Ty zelené žvýkačky se jmenovaly Sevak a u nás byly k dostání – nevím proč – jen v drogerii…
Kromě Vitacitu jsme si na ruku sypaly šumák a takový dusivý, bílý, vanilkový prášek, který se jmenoval MIXAR a byl asi určený do mléka…Pamatujete si na něj někdo? Už ten název s „x“ uprostřed nám přišel tak nějak exotický, „zápaďácký“
))
Ano, hlasuju pro Mixar! Minimálně ten vanilkový
STUDENTSKA PECET!!!
Jednoznacne. Je tedy jeste k dostani, ale uz to jaksi neni ono. Ja nevim, mozna mi neci chybi mozna spis prebyva (ze by roky??). Babicka mi ji kupovala vzdycky kdyz k nam prijela na navstevu, i kdyz uz jsem pak byla na VS. Byla to thedy tusim nejdrazsi, takove luxusni cokolada.
No dneska uz mlsam jinou ligu, ale z nostalgie obcas i tu studentskou koupim
A co arašídové křupky?
Tenkrát toho na výběr moc nebylo a my křoupali a křoupali…
Až později nás zkazily všechny reklamy na chio, chioooo, chioooooo, CHIPS….
lucianka:
Křupky jsou můj favorit do dneška. Přijde mi (asi úplně nesmyslně), že by měly být zdravější než brambůrky, a navíc za těch pět korun, co stojí, se jim někdy těžko odolává:)
Studentka! Bali, to bude moje smrt. Teď budu jenom celý večer vzpomínat, jak výborná ta tyčinka byla a želet její ztrátu. A ze žalu půjdu vyplenit zásoby rozinek ve spíži. Miško, výborné téma, člověk si rád zavzpomíná. Na druhou stranu takovou Zoru jsem jako dítě milovala a teď bych ji nejedla. Pedro už není, přestalo se výrábět někdy cca před patnácti lety. Už i ročník 84 je starý!:)
Vitacit a sumak je kazdej neco jineho. Vitacit byl neco jako dnes tang
, ale ze sumaku se delalo sampansky. Vzdycky ve vode delal strasnou penu a pokazde mi pretekl ze sklenicky a jen tak se jist nedal, protoze z toho desne bolelo bricho. Byval v takovym malym bilym obalu a byl na nem oranzovej napis. Jo a peknou reklamu mel v knizce Pet holek na krku, ale uz nevim kdo ji napsal:-) Ale Kuba se mnou nesouhlasi, ale stoprocentne se vitacit prodaval ve vetsim modrym sacku a byly na nem jahody (teda u jahodovyho) a pokud budes hledat, tak ho dnes jeste v regalech nekde najdes, kdezto sumak uz ne:-)
je sice pravda, že moje dětství skončilo poměrně nedávno, ale Pedra si pamatuju ještě v takovém devadesátém pátem určitě. A šumák (taky mi málem vylítly oči!) jsem s koupila asi před ,ěícem v Bille. Mají tam citronový a malinový. Malinový je lepší. Jaká slast to byla – olíznout prst, strčit do sášku a nechat si rozežírat jazyk!
Co se týše šumáku a Vitacitu, Jana má pravdu, u citronového zas byly citrony na modrém obalu, dnes je ještě k dostání, ale v jiných obalech (také jsme od něj měly věčně barevné jazyky a dlaně) a ty malé šumáky opravdu pěnily o stošest. Ještě bývaly šumáky v kostičkách, ale ty zmizely dřív, než jsem vyšla základku. Šumavské jahůdky a maliny byly dvě různé věci, ty maliny vypadaly jako maliny čerstvě utržené … také jsem je měla ráda. A také limonádu v sáčku, dostávaly jsme jí jako výhru ve sportovních soutěžích ve školce. Lipo se ještě vyrábí, jen už se asi nejmenuje Lipo, nevím, ale jsou to pořád takové ty úzké bonbonky, ke kterým Vám dnes u pokladny dají i různé umělohmotné podavače s hlavami pejsků, koček, dráčků atd. Se stejnou chutí bývaly i bonbonky ve tvaru kroužků stočené do papíru jako do tuby (žluté a oranžové, míchané) – chuťově asi jako dnešní Ksichtíci, Velimské Pedro už se nevyrábí hodně dlouho, na Wikipedii se můžete dočíst, že výroba skončila prakticky v roce 1992, pak se firma dostala do rukou Nestlé a ta výrobu úředně ukončila v roce 1994. Firma Candy Plus je má zase začít vyrábět a Antiperle jsem nedávno koupila u nás v potravinách …
)
… retro sladkostí by se našlo hodně, a naši rodiče a prarodiče by jich našli ještě víc …
Sojový suk, ani ten obal se moc dneska neliší.. Pamatuje někdo na dusivé piškotové těsto s marmeládou v alobalové mističce prodávané po dvou kusech?
vladka ty kroužky se jmenují besipky
Vyrábí stále NESTLÉ http://www.nakupdomu.cz/potraviny/cukrovinky/bonbony/besipky-ovocne-285g.html
Býval to opravdu jednodušší výběr, když nás popadla chuť na sladké
Za mých mladých let, kdy jsem si devastovala tělo sportovní gymnastikou, jsem si cestou na trénink ještě skočila do nejbližší cukrárny pro sladký doping. Čokoláda Kofila, Ledové kaštany, Nugátová a Sojová pochoutka vedly prim mezi čokoládami. Úžasnávodová zmrzka vonící pravým ovocem, kostička šumáku, hořické trubičky, pincesky, vlnky s griliášovou náplní, to byla lákadla neodolatelná. Na Jesenku jsem nikdy moc nebyla, ale bonbóny Lesněnky, Jahůdky, Fialky, Maliny, lékořicové pendreky, za ty jsem utrácela majlant 
Nejvíc ze všeho mi chutnala Smaženka, tj. chleba s hořčicí, osmaženým vajíčkem, okurkou, kapií a plátkem cibule za rovných 2,80 Kčs z mléčného baru. Vše jsem musela spořádat dřív, než jsem došla do tělocvičny, protože za nedovolenou pochůzku do cukrárny následoval trest v podobě posilovací hodiny navíc. Ještě že cestou z cukrárny do tělocvičny se šlo přes zámecký park. Tam se pod bukem na lavičce dalo všechno pohodlně zlikvidovat 
Ať si člověk koupil cokoli z výše jmenovaných dobrot, nikdy nebyl zklamán … všechno chutnalo úžasně!
DV, ta dusivka v alobalových mističkách je jmenovala MIKY nebo MIKI. Máma ji někdy kupovala, stejně jako podobně dusivou Babetu… A ke svačině jsme snad každý den mívaly (se ségrou) Jovokoktejl nebo Jovokrém…
to DolceVita: proste krasny zivot, ze….
Nenavidim ty dnesni pre-vybery. Ceho je moc, je moc!
Je vidět že tohe téma nostalgii opravdu probouzí… Já ráda vzpomínám na to, co jste pojmenovaly jako „dusivku“, možná je to jen vzpomínkový optimismus, ale mám pocit, že mi chutnala. A podobně Michelský tvarohový koláč ve větší alobalové mističce. A výjimečný dezert ve školní jídelně, myslím že byl v jídelníčku označený jako flameri, byl z tvarohu a politý něčím čokoládovým, nikdy jsem se nedopátrala, co to vlastně bylo. Přídech luxusu a západu pro nás měly taky žvýkačky Rekord, u každé byl lísteček s mizernou fotkou a textem o nějakém rekordu, ideální objekt sběratelských vášní…. Samozřejmě nesmí chybět jahodová dřeň a růžová zmrzlina v kelímku posypaná oříšky, jmenovala se Tempo.
Dobrá zpráva je ta, že mnoho „starých a dobrých“ mňamek, koupíme i dnes. Ale horší zpráva už je, že v podstatně horší „chemické“ kvalitě a chuti
Občas si koupím něco oblíbeného z dětství a většinou naposled.
Ale třeba takové Besipky mám u počítače i v autě docela často
Já bych tedy určitě zařadila Vitacit!!! Jinak všechny uvedené věci patří k mým oblíbeným /škoda, to Pedro se nedá určitě sehnat/. Ještě bych doplnila tyčinku Artemis /modrý obal a chuť trošku podobná čokoládě Margot. Dala bych si jí! A pak taky byly výborné vlašské ořechy v cukru nebo v karamelu, v plechovce – mňam!
Sigi – kakao Sigi, hodně podobné Granku. Ještě mám doma krásnou plastovou dózu s malým klukem v kšiltovce.
A samozřejmě arašídové křupky, ty jsme křupali vždycky před odpoledkou ve škole!
Jo – a babičky (teda u nás prababičky) měly v kredenci žlutou plechovku plnou barevných tvrdých bonbónů, obalených extra jemňoučkým cukrovým práškem…
Bona: U nás byla plechovka žlutá a modrá
Ty modré asi větrové 
Ještě vzpomínám na Bary mandle – čoko bonbony.
Giny, bari mandle pořád ještě existují a hlavně jsou pořád stejné:) Další takové byly atlasky.
Taky další retro bonbonky jsou ledovky
) a výborné byly lesněnky /malé beskydky 
/. ALe je pravda, že nejúžasnější byly ty cucavé bonbonky v plechovce – ve žluté byly ovocné a v modré byly větrové. Po těch se mi fakt stýská!!!
No, děvčata, to je ale duševního pomlsáníčka !!!
A co takhle turecký med – za 20 hal s arašidama a za 40 hal větší mléčný. Mňam.
Pak za kačku roksová tyčinka, co se v puse vrtěla do špičky.A co se týká tý tyčinky Artemis, tak si vzpomínám, že jich bylo víc druhů pojmenovaných po bohyních. A Metro desert byl taky trochu lepší, meruňková dřeň v kostce z voskovanýho papíru – radši nemluvit, už mi tečou sliny.
Co bych už nikdy nemusel, byli ty bonbony, tuším Měsíčky, citron a pomeranč.
A z čokolek byla nejlepší Barila a tyčinka Rumba.
A dost, jdu prošmejdit kuchyňskou skříňku, jestli tam není zapadlá nějaká ta 70%
čokoslast.
Markyzo, flameri není tvaroh, ale studená ztuhlá krupicová kaše, babička mi ji dělávala a polévala její skvělou malinovou nebo jahodovou domácí šťávou – to byla balada….
DolceVita – jo, vodová jahodová zmrzka, kopeček za 70 halířů – tu bych si dala hned.
Já jsem nikdy na sladké moc nebyla, ale jediná moje oblíbená retro sladkost zmizela z pultů jen na krátkou dobu a pak se objevila zas – polomáčené sušenky.
Mě dneska napadly Kočičí jazýčky.
Martíku,
ale ty přeci ještě existují! Hnědo-světlý obal…. čokoládka v podivném tvaru uvnitř…
Myslím, že se nepletu!
To Bona: dusivky v mističkách jménem MIKI se stále vyrábějí, kupuju pravidelně
Vyrábí je firma PECUD (http://www.pecud.cz/foto/vyrobky/sites/41508_miky_vanilkove.htm). Já zase nemůžu zapomenout na sušenky LUCIE, takové ty kakaové květinky. Bývaly i světlé, s marmeládou uprostřed, ale já milovala ty kakaové. A taky kakaové dětské piškoty…
Hlasuji pro Nugetu v malých jednoporcových kelímkách + malá lopatička zvlášť. Když byla lískooříšková, byl svátek, jinak arašídová byla taky dobrá.
Ano, Nugeta byla jedinečná!
A potom taky žvýkačky Donald s obrázkem uvnitř a jovoželé – nevím, jak se to psalo, možná ten název ani není moc přesný, ale bylo to želé s ovocem (pamatuju si mandarinky) do půlky kelímku, v horní půlce byl jogurt (?). Naši to vždycky jedli tak, že obě vrstvy smíchali, to jsme se ségrou nesnášely, vždycky jsme nejdřív snědly strašně opatrně ten jogurt, aby ta želé vrstva zůstala neporušená a úplně „vyleštěná“, pak jsme se pustily i do ní.
A pak taky kokosové tyčinky Koko, ty dělají pořád a pořád mi chutnají.
Nebo máslové sušenky a tvrdé bonbony roks, takové pruhované.
Tak já si vzpomínám na žvýkačky Bajo-měly uvnitř tetovačku.Pamatuju období,kdy i Pedra měly více barev.
A vzpomínám si na luxusní čokoládu hořkou s mandlema.V červeném obalu a za neuvěřitelných 11! kaček,kdy jiné čokošky šly pod 9kčs.
Jo a milovala jsem jahodovou zmrzlinu,co dělaly z Mixaru.To bylo sušené strašně dobré sladké mléko.
Tajně jsem si to kupovala a dávala do kapsy v bundě.Občas už tam byl i ten vitacit a to byla bomba!Oblíznutej prst namočený do sladkého prášku!
Asi to už nemůžu číst! Hrozně se mi sbíhají sliny
)) Ten tureckej med taky úplně vidím, proč to už nikdo nevyrábí, takový úžasnosti. Jo a sušenky Lucie byly taky skvělý. Ještě že zůstaly aspoň Koka, Esíčka a ty Derby. Nemám pravdu?
Jůůůů a co takhle další skvělá věc kromě Vitacitu…KIWI
Dále bych ještě zavzpomínala na rodinné balení zmrzliny DUO (vanilka, čokoláda) a hlavně na TÁBORÁČKA. Limonáda Broňa a Zelené jablko, Aro Cola, Citro Cola, pendreky nejen černé, ale občas i červené. Nebo sojový suk a hlavně, Benátská tyčka (pamatujete, jak se to lízalo do špičky?) A co Biokys?
A také byly bonbony ze šumáku, to pak pekelně pálil jazyk. A nebylo nad hranolky z Arbatu, labuťe z Dětského domu a jahodový koktejl z Koruny
jo a taky kromě Nugety Eurokrém, ten byl dvojbarevný. A vůbec, celá prodejna Jadranka v Pařížské, to by teď byl fůdbloggerský hit…
A teď mě napadla další hitovka: Tyčinka Artemis. Pamatujete? Něco jako margot, ale o polovinu tenčí, spodní vrstva bílá a horní růžová…
Já bych k pití přidal ještě Top Topic, který nedávno začala opět vyrábět Kofola.
Tak ty šumáky, přátelé, mi teď nedají spát – napřed byly dva čtverečky ve voskovaným papírku, bílej a červenej (nebo žlutej), samostatně byly hnusný a nepěnily, teprv když se hodily do vody, tak to teklo až na podlahu
. A pak začali dělat Tiki, dvě strakatý kostičky v papírku a přes to barevná manžetka, ty pěnily už při kejchnutí a dvě schroupaný balení nahradily celej oběd i s večeří. Byly ale drahý, 40 hal. tuším 
) Jo, a pak přišel ten čumák v prášku (papírovej pytlík) a teprff pak Vitacit.
Haf!
A pamatujete na bonbony Cedevit(a)?
Byly to jakoby TicTac, ale v oranžové krabičce a byly to miniaturní oranžové čočky, asi nabité vitamíny. A také hnědá krabička obsahující 2 kostky s názvem Vitalecitin? Mńam, to bylo děsně dobrý.
Ahoj holky, většina toho, co říkáte, se ještě pořád vyrábí. Ale Lucie, ty mi teda fakt chybí, doufám, že brzo některá z vás prohlásí, že je taky ještě někde mají. Vzpomněla jsem si ještě na klasický fruka, hlavně hroznový. Mám pocit, že teď už jsou to hlavně džusy a mlíka v krabičce. A taky bonbónky jako lipo, ale na šňurce, nosí se kolem krku. Ty taky mají skoro všude. Jinak mě napadá, že teď už nám ty dobroty chutnají jinak, protože už jsme citlivější na chemii a přidanou chuť. Dětem to ale většinou nevadí a ty největší hnusy jim přijdou nejlepší, zato špenát, to ne
no já nejsem zas tolik starej ročník (teda aspoň si to myslim
) – 84 ale většinu toho pamatuju..
ještě někde mam schovaný takový ty vodový tetování co se dávaly ke žvejkačkám
jestli bude čas můžu něco prohrábnout a naskenovat ať zavzpomínáme na mladé časy 
jo a taky papírky s obrázkama z pedra
ale ty ňamky co byly dřív a vyrábějí se i teď opravdu chutnají jinak, tak trochu uměle..
ale zapomněli jsme na největší pochutiny minulé doby- rybí tuk a celaskony