Do černa umazaná, vyhnaná k nejhorším pracem, pomlouvaná a pošklebovaná – chudinka melasa! A přitom, dáte-li si tu práci, pod nánosem nezvyklé vůně a chuti, temné barvy a hromady pověr naleznete skutečnou královnu.Melasa je vedlejší produkt při výrobě cukru z cukrové třtiny nebo cukrové řepy. V našich zeměpisných šířkách se setkáte nejběžněji s třtinovou melasou. Zjednodušený postup výroby vypadá asi takto: stonky cukrové třtiny se protiproudně vyluhují vodou. K získané šťávě se přidá hašené vápno, čímž dojde k zastavení rozkladných procesů a ze šťávy se vyloučí znečišťující látky, například bílkoviny nebo některé organické kyseliny. Filtrovaná šťáva se zahustí ve vakuu a po zchladnutí z ní vykrystalizuje surový třtinový cukr, muskováda, který se – obvykle odstředěním – oddělí od nekrystalizujícího podílu, který se právě označuje jako melasa.

Ve výrobě se získává několik druhů melasy, neboť tato první melasa (označuje se A) se zředí vodou, znovu vyčistí přídavkem vápna, ve vakuu zahustí a ponechá opět krystalizovat, čímž se získá další podíl cukru a druhá melasa (B); tento pochod se obvykle opakuje ještě dvakrát (melasa C a Final). Z melasy “Final“ se již nevyplatí získávat cukr a představuje konečný vedlejší produkt. Protože se získává při výrobě surového cukru, označuje se také jako surovárenská melasa.

Surový třtinový cukr se používá buď jako takový, nebo se čistí v rafinériích. Rozpustí se ve vodě, roztok se odbarví, např. filtrací přes aktivní uhlí, a zahustí ve vakuu ke krystalizaci. Stejně jako v surovárně se postup několikrát opakuje a nakonec zase zbývá podíl, z něhož již nelze ekonomicky získat cukr, rafinérská melasa. Je zřejmé, že se na trhu mohou vyskytovat různé melasy, lišící se svým zeměpisným původem a technologií výroby. Vzhledem k tomu, že se cukerné roztoky vždy zahušťují za sníženého tlaku, tedy za teploty nižší než 100 °C, ve všech druzích melasy je zachován podstatný podíl účinných látek cukrové třtiny. Pokud má tedy melasa sloužit jako doplněk výživy, je třeba si vybrat skutečně dobrou melasu. Takovou, u které se nemusíte obávat, že s ní kromě cenných látek pozřete ještě dárek v podobě veškerého odpadu, který do sebe rostlina z půdy natáhne.

Z hlediska koncentrace dobrých účinků na lidský organizmus se doporučuje jako doplněk výživy používat melasu C nebo Final (anglicky blackstrap molasses). Ta je ze všech melas nejméně sladká a chuťově nejzvláštnější. Na chleba byste si ji asi nenamazali, ale lze ji přidávat do jogurtů, do mléka, do sušenek (výborně se doplňuje se zázvorem) nebo do marinád na kuřecí a krůtí maso (ano, grilovací sezóna právě začala). Skalní příznivci si rozpustí v poháru teplé vody jednu polévkovou lžíci, což je obecně doporučovaná denní dávka.

Melasa (typ Final – blackstrap) obsahuje v jedné polévkové lžíci

• 48 kalorií
• mangan (27% doporučené denní dávky), železo (21% doporučené denní dávky), měď (21% doporučené denní dávky), vápník (18% doporučené denní dávky), hořčík (9% doporučené denní dávky) a menší množství dalších minerálů
• vitamín B6 (7.5% doporučené denní dávky) a jiné vitamíny v menších množstvích
• a překvapivě také asi 2g popelu

Podrobný rozbor si můžete (v angličtině) prostudovat na stránkách The world’s healthiest foods (Nejzdravější jídla světa).

Když si melasu trochu progooglíte, zjistíte, že ji v drtivé většině opěvují jako cenný zdroj výše uvedených látek. Jediné nejasnosti se týkají melasy jako zdroje železa. Někde ji takto doporučují a jinde nedoporučují (běžný internetový paradox). Je to proto, že kromě železa má i vysoký obsah vápníku. Vstřebávání železa ve střevě totiž snižuje přítomnost různých látek, kromě vápníku například fytáty a oxáty (látky vyskytující se v rostlinách), ale také káva, čaj a mléko (obsahující právě vápník), z minerálů hořčík a hliník a spousta jiných látek a léků. Železo se s nimi váže a tvoří komplexy – cheláty, které znemožňují jeho vstřebávání. Z toho důvodu by se mělo železo jako doplňek stravy brát dvě hodiny před jídlem nebo dvě hodiny po jídle. Bohužel se mi ale nepodařilo dopátrat, zda se železo v melase vyskytuje ve formě, která komplexy s uvedenými látkami tvoří či ne. Nevíte to náhodou vy?

Jistě znáte někoho, kdo trpí anemií z nedostatku železa (pána v zrcadle, těhotnou kolegyni, kojící sousedku, postaršího souseda, malou neteř, synátora v pubertě). Anemie se česky pěkně nazývá chudokrevnost (což je téměř doslovný překlad slova anemie) a její laikovi nejznámější forma je anemie z nedostatku železa. Železo je stavební složkou hemoglobinu. Chybí-li železo tělu, netvoří se dostatek hemoglobinu a červených krvinek, a tím se nemá na co vázat kyslík. Celkový objem červených krvinek v těle se obnoví přibližně každé čtyři měsíce, proto se doporučuje užívat železo jako doplněk stravy 60-120 dní. Chudokrevnost se bežně léčí tabletkami železa, pro které si pohodlně zaskočíte do lékarny. Ty ale dráždí střevní sliznici (vůbec by tabletky neměli používat lidé s poškozením nebo onemocněním střev), a tak způsobují buď zácpu, nebo průjem. Každému, koho znám, způsobily tabletky železa zácpu. Což je bezva zejména v dnešní době, kdy zácpou trpí téměř každá těhule a vysoké procento obyvatelstva vůbec. A anemií jakbystmet. Léčíte si jeden neduh a zhoršujete si druhý. Ale nebojte se! Pomohu vám z bláta i louže ven! Jako alternativu k tabletkám vám nabízím recept na železitý lechvar plný železa ve správné formě, minerálních látek a vůbec ohromně zdraví prospěšný. A ještě si při jeho výrobě budete připadat jako praví alchymisti. No řekněte, kdypak jste si naposledy hráli na někoho?

Budete potřebovat:

• 1 hábit
• 1 kotlík
• pořádný oheň
• 14g kořenu šťovíku velkého
• 14g kořenu pampelišky
• 1l vody
• 75ml třtinové melasy

1. Kořen pampelišky a šťovíku si samořejmě můžete zakoupit v každé lépe vybavené lékarně, ale je jaro, vhodný čas na sběr bylin. Vemte do ruky lopatku a vyražte do hlubokých hvozdů nakopat si vlastních kořenů. Doma je pečlivě omyjte kartáčkem a nakrájejte na asi dvoucentrimetrové kousky.

2. Oblečte si slušivý hábit a v kotlíku přiveďte vodu k varu. Stáhněte z ohně, vhoďte byliny a nechte přikryté louhovat 4-8 hodin (ne déle). Pak sceďte byliny, vraťte na oheň a výluh svařte na objem 250 ml. Vůně se z kotlíku line podivná, ale příjemná. Barva výluhu je oranžová. Přidejte 75 ml třtinové melasy, pečlivě zamíchejte, stáhněte z ohně a nechte vychladnout na pokojovou teplotu. Vůně získala kouřový podtón typický pro melasu a barva se změnila na černou.

3. Přelijte lechvar do sterilizované nádoby (nejlépe s víčkem, aby vám do něho nenapadalo nějaké smetí). V lednici vydží několik měsíců, ale uvedené množství se při pravidelné konzumaci spotřebuje do měsíců dvou. Dejte si 1-2 polévkové lžíce denně spolu s vitamínem C (který naopak vstřebávání železa podporuje) a s vědomím, že pro své zdraví děláte opravdu hodně. Kromě na vlastní kůži ozkoušených účinků proti zácpě a chudokrevnosti se melasa doporučuje při rakovině, ekzémech, kloubních bolestech, otocích a mnoha jiných obtížích.

Pokud se tedy rozhodnete věřit mně a ne dobrákovi, který se o melase vyjadřoval velmi nepěkně na české Wikipedii, zkuste se na ni pozeptat při další návštěvě svého oblíbeného bioobchůdku.

Zdroj informací www.melasa.cz, kniha The Natural Pregnancy Book: Herbs, Nutrition and Other Holistic Choices autorky Avivy Jill Rommové (odkaz na Amazon)a www.whfoods.com.