Cukety, cukety, hejbejte se
V červencovém Chef Gurmánu chybí duel, tak si jeden zaimprovizujeme. Pokud máte námitky, nečtěte dál. Řeč bude o sezóně cuket, která nadešla a dá se pojmout různě. Soupeři – červencový Apetit a Chef Gurmán a jejich přístup nejen k cuketám.
Apetit se cuketkám postavil čelem, od květů k plodům, a věnoval jim celou sezónní část. K mé vlastní (nejspíš) smůle, mě z šesti uvedených receptů nezaujal ani jeden. Cuketové palačinky, cuketové lívanečky, ani chlebový koláč s cuketou nás v dohledné době nečekají. A to ty recepty asi ani nejsou špatné, ale prostě vůbec nezaujmou. V Chef Gurmánu se cukety pokoutně krčí a schovávají v různých částech časopisu, jako by hrály ony příslovečné škatule. Přesto důstojně zaujímají místo doprovodu masa ve špízech, nebo si libují v samostatnosti majestátních plněných lodiček. Bude to tím, že sezónní část není věnována jen jednomu druhu zeleniny. Zato nám jako bonus nakonec přidali tip na cuketovou kuchařku Lenky Požárové, kterou byste měli najít na pultech pořádných knihkupectví. V těch nepořádných možná nebude na pultě, ale jistě se tam taky někde bude skrývat.
Osvěžující zmrzlinky a nápoje se vyvedly v obou provedeních. Jenže Chef Gurmán nabízí na toto téma víc rozličných variant. Apetit se drží osvědčené kombinace ovoce, cukr led. Kde už jsme to jenom viděli?
Ze všednodenních večeří se mi v Chef Gurmánu líbí zapečené lasagne, prosté leč dokonalé brambory na loupačku s balkánským sýrem a sladká rýže s borůvkami. V Apetitu nic. Jehněčí pro mě není běžná večeře, krevety taky ne, zbytek jsou variace na známá témata.
Přesto ale, aby Chef Gurmán v mém hodnocení nezvítězil neférově, musíme protivníkovi přiznat i klady. Apetit pořád ještě umí překvapit. Když si odmyslím nepoužitelnost receptů a snahu redaktorek, aby je čtenáři poznali, když je potkají na ulici, zbývá mi z červencového čísla ještě článek o českých tržištích. Pět hvězdiček z pěti získaly Praha, Brno a České Budějovice. Méně hvězdně dopadly Olomouc, Litoměřice, Brandýs nad Labem, Štítary u Kolína a okolí Mělníka. Předcházelo nadšení, že české trhy nevymřely. Článek to nebyl špatný, ale ani fakticky správný. Brněnský „Zelňák“ totiž nefunguje jen od středy do soboty, ale kromě neděle pořád. U ostatních tržišť nevím, třeba je zbytek správně. Mně tahle chyba zbytečně zkazila dobrý dojem z článku a Apetitu tak zůstává palec dolů.
Cukety dělám jenom na jeden způsob – mlaďounké nakrájet škrabkou na tenké proužky, zakapat citrónovou šťávou a olejem, sůl, koření. Je to škoda, ale cokoliv jiného, co jsem dosud vyzkoušela se moc neujalo. Přesto je každý rok pěstuju, asi proto, že když se neurodí nic jiného, tak cukety nikdy nezklamou
) Podívám se na tu knížku, od Lenky Požárové už mám špenát a pomohla mi přesvědčit rodinu, že to zelené nemusí vůbec být špatné. Myslím, že se teď prodává i nějaké ucelené vydání, dokonce získalo i cenu, jen si nevzpomínám jakou. Asi bude lepší investovat do toho, než do Apetitu…:-))
V červencovém Apetitu se mi líbí dvoustrana věnovaná minestrone, recept na kuřecí kuskus s čili (už jsme se synkem vařili) a taky ty městské zeleninové trhy, popisované skoro jako pastýřská idyla. Někdy příští týden se chystám, posílena ranním kafem, vtrhnout do pražské tržnice a na místě se přesvědčit, jak se věci mají.
Cuketky mlaďounké a grilované. Mňam. To byla první chvíle, kdy si mě získaly. Když jsem zjistila, že nemusí jít o přerostlé giganty. A ještě s kouřovým nádechem, no paráda.
Ty trhy se tam tváří jako radost vybírat, že? Já sice Zelňák miluju, jsem ráda, že ho máme, ale neoddiskutovatelně k němu patří i stánky s otlučeným hnijícím ovocem a zeleninou, které je ale levné, takže si své kupce taky najde. Pravidelně si tři až pět věcí odnáším, ale taky bývám zklamaná a chtěla bych toho víc. A rozhodně se nabídka s každým týdnem mění, takže kdybych šla koupit pět věcí účelově, polovina z nich tam ani nebude. Poreferujte o Praze, ať vím, jestli to je všude stejné.
Ahoj, Vlaďko, tak se konečně hlásím se zprávou o stavu ovoce a zeleniny v pražské tržnici. Byla jsem tam dneska dopoledne (tedy v pondělí) a musím říct, že mě nabídka příjemně překvapila. Trhovci v kryté hale č. 22 měli skutečně skoro celý sezonní sortiment: takže skvělou kořenovou zeleninu i s natěmi, malé červené řepy (Cuketka by šílel
, cukety, patizony, nové brambory, pórek, český česnek, mladou cibulku, svazky naťové zeleniny, z ovoce hlavně meruňky, třešně, maliny, borůvky, i nějaké jahody by se našly. Zboží většinou úplně čerstvé, ceny u zeleniny tak o 20 procent nižší než supermarketech, u ovoce stejné.
) mává major Milčák
Pouze prostředí nebylo nijak fotogenické, kromě zelinářů po obvodu haly prodávali Asiati nějaké látky. Kupující byli skoro samí důchodci, kteří se před tržnicí na zastávce tramvaje vyvalili v obrovské vlně, přetékali z ostrůvku do silnice a nekoordinovaně přebíhali přes vozovku. Jedna paní v běhu upadla na kolejích…
Takže shrnuto: opovrhovaná holešovická tržnice je asi jedno z nejlepších míst, kde lze koupit sezonní výpěstky. (Dřív to byl, myslím, Havelský trh v centru, ale tam už se moc roztahují prodejci nevkusných suvenýrů.) Jenom není jasné, co se tam prodává třeba v zimě. Uvidíme.
Z pražských Bohnic (ze sídliště