Vaření bez práce, snadno a rychle
Spousta lidí tvrdí že jim vaření zabírá mnoho času . Nákup, příprava, vaření, dochucení. Všechno trvá dlouho. A tak přemýšlí, jak si tuto práci co nejvíc usnadnit. Jedním řešením jsou dehydrované přípravky – vývary v prášku nebo v kostkách, pasty, šťávy, omáčky, obalovací směsi, zavářky, hmoty do mletých mas, knedlíky, bramboráky, halušky, buchty, těsta a podobně.
Proč se zdržovat strouháním bramor? Proč se zdržovat vkládáním masa a kostí do studené vody a vařit táhnutím silný vývar? Proč se namáhat dělat z výpeku šťávu nebo omáčku? Proč dělat cokoli, když to za nás vyřešily potravinářské firmy? Stačí jen prášek nasypat do nádoby, zalít vodou nebo mlékem a dokončit vaření.
Vaření je najednou jednoduché, nezdržuje a jídlo je hotové za pár minut. Že schází příroda ? Nevadí, hlavně že je hotovo. Nemusí se přemýšlet nad chutí, tyto výrobky jsou dochucené. U některých z nich je chuť tak dokonalá, že pro ni snadno zapomenete, jak má vlastně chutnat plnohodnotný originál. Když ho pak dostanete na talíř, tak si možná dokonce postěžujete, že kuchař zapomněl, jak se má vařit.
Není to jen nedostatek času, co spoustu lidí vede k nákupu těchto polotovarů. Uvařit si instatntní těstoviny je levnější, než připravit sýrovou omáčku z běžných surovin. Zvládne to i ten, kdo vlastně neumí vařit, kdo nemá lednici pro uskladnění čerstvých potravin a vlastně i ten, kdo už se někdy aspoň letmo zabýval otázkou, zda je takové jídlo vhodné pro lidský organismus i z nutričního hlediska. V každém případě na tom někdo slušně vydělává – rozhodně víc, než sadař, který to s námi myslí tak nějak líp.
Skoro to vypadá, že návrat do kuchyně, o kterém se všude mluví, asi bude pěkná dřina.
Karminku, to se tak krásně čte, to je takové pohlazení pro mou duši, když člověk ví, že kolem něj jsou lidé, kterým ještě na kumštu, jakým vaření, smažení, pečení …bylo je a bude, záleží
Je to všechno o prioritách, je to o čase. Ta doba, co teď je nás jednou semele. Já si můžu dovolit vařit podle tradičních postupů, ráda nakupuju čerstvé suroviny a pak jim dám jejich čas. Ale spoustu lidí, kteří nejsou doma jako já budou argumentovat nedostatkem času.
Možná mají i tak trošku pravdu, ale stejně mě nepřestane udivovat např. konstatování, že kynuté těsto je pracné a trvá. Tak si přiznejme, že nás něco nebaví, že to prostě není naše parketa a je to. Moje parketa taky není posilovna a mým životním cílem není přepychově vybavená domácnost.
Já si ty své lidi, se kterými si o jídle, vaření pokecám, najdu. Mám je tady, moc ráda nakukuju k Šárce Dolcevita, člověk prostě pozná, kdo nemiluje jenom jídlo, ale má i styl:) Návratu do kuchyně věřím, ale dávám mu ještě takových deset dvacet let. Věřím našim dětem, že ta smršť jménem pokrok a výdobytky a mít všechno hned a teď a rychle – pomine a pomaličku se lidi vrátí k počátkům všeho a k podstatám. No – je fakt, že vědět to nemůžu, ale aspoň ve své blízkosit bych si to přála zažít
Já doufám, že k ničemu podobnému nikdy nesklouznu. Mám vaření jako koníčka. Zabývám se totiž zejména duševní prací a když potom můžu stoupnout „k plotně“….je tak úžasné vědět, že když udělám tohle a onohle, tak z toho vyjde vždy to samé. Proto je to tak úžasné, protože v mé práci to tak rozhodně nefunguje
Karmínku, mohl jsi napsat rovnou, že většina lidí jsou líní si i uvařit a za tímto svým názorem si stojím.
Jakube, jsou, ale jen dokud s tím nezačnou. Protože pak vaření propadne kdekdo. Je spousta lidí, co vařit neumí, nebaví je to, nechtějí tomu ten čas věnovat. Jejich život proto není chudší. Oni si to svoje najdou jinde. Nemusí každý toužit po dokonalosti jídla. Pak by svět byl plný kuchařů a to by bylo pěkně nanic. Buďme rádi, že vědcům, lékařům, architektům a jiným je často úplně jedno, co jedí a jestli vůbec jedí. Ale my, ženy v domácnosti, bychom se měly naučit vařit, to je pravda…
Vladka: já to všechno beru, ale není to o tom, že si musí cokoliv svého hledat jinde, je to jen jídlo a ne most přes řeku Rýn, operace mozku nebo nový lék na sennou rýmu. Mělo by to být dle mě něco jako čistit si zuby, nebo zavazovat tkaničky. Je pravda, že jsou sušené přípravky, které ulehčují práci, ale jich vážně jen minimum těch, které jsou pak jako čerstvé (dobrý příklad je sušené druždí, funguje stejně jako klasické). Napsal jsem miničlánek o čerstvých bylinkách a koření, je to něco, co člověk může mít doma místo fíkusu. A to je jen špička ledovce. V podstatě sušené věci (nemuvím o těstovinách a spol, tam nepředpokládám domácí výrobu ve velkém) uvaříte a pak do nich sypete všechno možné, aby to dostalo nějakou přibližnou chuť, takže ve finále to stejně není ono. Než by to lidi udělali jednodušeji, tak to dělají takhle složitě, viz příklad: bramborová kaše v prášku, ať se přihlásí, komu chutná jako pravá. A přitom stejně vaříte vodu, stejně do toho dáváte trochu mléka a másla/oleje a stejně to solíte a dáte kmín..takže jen neškrábete brambory a nemačkáte je, což, mám odhadem, asi 4-6 minut? Vidím to asi jinak. (překlepy ingorujte)
Karmínku souhlasím s Tebou.Jak již říkal můj dvaadevadesátiletý otec„ jsme poslední generace která ještě pozná jaké maso má řezník nad i pod pultem”.Někdy ty výdobytky působí až směšně.Viz následující historku.
Na oslavě kterou pořádala jedna známá po svém přestěhování do Londýna byl také součástí menu doma připravený salát s úplně obyčejnou zálivkou.Hosté si pošmakovali a ptali se co je to za dresing a kdo ho vyrábí.Když jim bylo řečeno že si dresing vyrobila sama,dostalo se jí nevěřících pohledů a hosté usoudili že podobná věc nejde udělat a že se musí koupit.Nezbývalo než předvést svůj um.Bylo to samé och a ach!A od té doby platila za novátora a skvělou kuchařku i když to jinak s vařením nebylo tak slavné.
Dnes? stačí si poslechnout u řezníka jak mladé inteligentní a nadané pokolení nakupuje.„Dejte mi nějaké maso na guláš”!A samozřejmě řezník prodá „na guláš” cokoliv se jen trochu hodí.Nebo také „na plátky” se hojně používá.Musím však upozornit že tento problém i problém s před připravenou, namletou a sušenou stravou se táhne již léta.Je to důsledek neustálého osvobozování ženy od kuchyňských prací.V některých případech je to jistě odůvodněné.Neustálé zavařování všeho v dosahu je již opravdu pasé.Pokud samozřejmě nemáte vlastní polnosti.Rychlejší,levnější a snadnější je koupit.Sám se počítám ke staromilcům a také nepohrdnu některou chemickou stravou jako např.rychlo polévky.Rychlost jakou žijeme je tím určujícím faktorem našeho působení na tomto světě.Návrat do kuchyně o kterém mluvíš již nastal,viz tu spoustu foodblogů a receptů na webech.Můžeme diskutovat jak kdo vaří a co se jak má dělat, to ovšem nebude po chuti těm kteří nebo které zajímá vaření jen povrchně za účelem najedení nebo ohromení návštěvy.My kteří vaříme denně jsme, byť i někteří neradi,nuceni se zabývat hlouběji tím co vaříme pro koho to vaříme a za kolik to uvaříme.Budeme vždy patřit k těm kteří budou u již zmiňovaného řezníka vyžadovat na guláš tohle maso a ne to co nám ten lump chtěl vnutit.Budeme umět uvařit i sekyrkovou polévku a další laskominy které nám dělají radost a nejdou ani usušit ani rozemlít.
Prostě se již nezabývám tím co kdo a jak.Pokud jsem tázán tak tento nešvar a zlozvyk pokárám,dodám vysvětlení a je mi jedno co si dotyčný nebo dotyčná myslí.
Sakra to jsem se zase zakecal
Zdraví Hydraulik
Jednou mě v této souvislosti tak napadlo, že by byla zajímavá možnost vyextrahovat ze všech těch instantních a jiných polotovarů všechny konzervanty a barviva a ostatní jedy, pěkně popsat a servírovat je vedle toho jídla zvlášť. To by se možná všichni divili, zejména ti, kteří se tak stravují denně. Pokud se tak stravují dospělí, je to jejich svobodné rozhodnutí, jako třeba kouřit či nikoliv. Ale je to zločin na dětech, které to ještě nemohou posoudit a prostě musí věřit rodičům. Ti si zřejmě neuvědomují, že právě v dětství se zakládají různé choroby – hypertenze, diabetes, obezita atd. atd, a že stravování v dětství je důležité nejen z hlediska toho, že dítě přibírá či nikoli, ale zejména z důvodu vytvoření správných stravovacích návyků jako předpokladu pro další zdravý vývoj organismu.
Kuba: provokuješ, asi udělám srovnávací test, za jak dlouho mám bramborovou kaši z prášku vs. originál pro jednu osobu. Vsadila bych boty, že to bude víc než šest minut:) Ať žijí polotovary, potřebuju své gnocchi v mrazáku, když má dítě hlad a chce jist TEĎ, HNED, MAMO, ne až za čtvrt hodiny. Ne že bych tak vařila pořád, ale přiznám se, že v mé domácnosti své místo mají, nedokážu nonstop vařit všechno ze základních surovin. Není to jen o tom čase, ale taky ne vždycky má člověk chuť dělat byť to nejjednodušší. Bramborová kaše v prášku tady teda není a už asi… no od začátku, co tu jsme, nebyla. Ale kvůli srovnávacímu testu ji koupím.
Vladka: ok, udělej, ale včetně chuťového testu a toho co jsi do instatnt kaše dala, aby se to dalo jíst (tedy mimo návodu na pytlíku, hihi) Mezi námi, i já vařím pro 2 osoby..prostě se to vždy nějak hodi..
Vladi, to je právě ta nádhera mít mrazák. Nedávno jsem se bavily s kolegyní – kdyby to šlo, mrazily bychom a mrazily a mrazily. Protože i ty gnocchi si můžeš udělat sama. A zamrazit
Ale jinak souhlasím s tím, že každý má minimálně jeden oblíbený polotovar, který v kuchyni používá a nedá na něj dopustit. Myslím, že v omezeném množství to nevadí.