I zarytí odpůrci ryb si většinou dají říct, když jim někdo podstrčí dobře připraveného lososa.

Nejlepší lososvá polévka, jakou jsem kdy ochutnala, byla v kavárně Ursula, o které chtěl kdysi psát pan Cuketka, ale naštěstí měli tenkrát zavřeno a tak o ní mohu psát já teď – chá chá. Je to jediná slušná kavárna na douhé promenádě kolem helsinského parku Kaivopuisto, s prosluněnou terasou, ochotným a většinou velmi pohledným personálem, výborným menu (ze kterého si pravidelně dopřáváme teplý žitný chléb s bazalkovým pestem, sušenými rajčaty a tlustým kolečkem kozího sýra) a výbornou vyhlídkou na ostrovní pevnost Suomenlinna.

Nebude pro vás žádnou novinkou, že ve Finsku jsou dva oficiální jazyky, mluví se tu finsky a švédsky. Proto i každá ulice nebo památka nese název i finský i švédský. V částech Finska, kde převládá finsky mluvící populace, jsou na cedulích první nápisy ve finštině, v částech Finska, kde je převládajícím mateřským jazykem švédština, jsou jako první nápisy švédsky. Běžně je to jen překlad z jednoho jazyka do druhého, ale ostrov Suomenlinna je kuriozní případ – finské jméno Suomenlinna znamená „finský hrad“ a švédské jméno Sveaborg znamená „švédský hrad“. My se ovšem nepoplavíme s převozníkem přes mořskou úžinu na Suomenlinnu, zůstaneme pěkně v kavárně Ursula. Váže mě k ní téměř něžný vztah – byla jsem tam na prvním rande se svým mužem a od té doby se tam každoročně na konci září nad bohatýrskou snídaní podivujeme, jak je pořád krásné být spolu. Chodíme tam také na poslední snídani s každou návštěvou z jižních krajů (rozuměj z Česka), chodíme tam na snídani při každé významější příležitosti. A někdy jenom tak.

Díky tomu, že Finové začínají obědvat mnohdy v 10:30, nejčastěji kolem 11:30 a skutečně nejpozději dojídají ve 13:00, není divu, že snídaně naší rodiny často zahrnuje polední menu. V Ursule je na poledním menu pokaždé lososová polévka. Možná je na ursuláckém poledním menu i něco jiného, ale to já nevím. Nikdy jsem se přes lososovou polévku k ničemu jinému nedostala. Když za vrchovatý hluboký talíř nebeské many zaplatíte 9 euro (au au), je vám jen malou útěchou, že si můžete zdarma dojít pro hrnek nechutné finské kávy. Ale když si zaplněnou kavárnou bez úhony donesete tác s polévkou a čerstvým chlebem až ke stolku na terase, posadíte se, zabalíte si nohy do tlusté deky (dobře, balit nohy si musíte jenom sedm, nejvýš osm měsíců v roce), když odeženete drzé ptactvo, které se vám mezitím snaží cokoli ukořistit, a zanoříte lžíci do té dobroty, slibuji, že zapomenete na předchozí útrapy a prázdnou peněženku a nebudete ničeho litovat. Zejména po druhém talíři polévky, nášup je totiž také v ceně. Litovat snad budete jen toho, že na takovou dobrotu nemáte recept. Tenhle příběh má ale nečekaně šťastný závěr. TADY JE TEN RECEPT (proexperimentovala jsem se k němu).

Rozhlídněte se po kuchyni, určitě tam najdete:

• 1l vody
• 1 lžičku tymiánu
• 2 bobkové listy
• 1/4 lžičky drceného pepře
• pěknou hrst kopru, nejlépe čerstvého
• 250ml smetany ke šlehání
• 1 cibuli
• 1 stroužek česneku
• 4 brambory
• 2 mrkve
• 1 petržel
• 1/2 tuřínu (Nemáte doma tuřín a nemáte potuchy, co to je? Tuřín vypadá takhle a je to uvnitř žluťoučká, mírně nasládlá odrůda brukve překvapivě vynikající chuti. Vzhledem k zařazení v tomto receptu sami rychle uhodnete, že je to kořenová zelenina. Vřele doporučuji nespravedlivě opomíjený tuřín zařadit do vašeho jídelníčku.)

Rozhlídněte se po nejbližším Makru nebo v dobré rybárně a osobu za pultem požádejte o 300g syrového lososa bez kůže. Doma se pokochejte jeho krásnou barvou. Donuťte se rozkrájet ho na dvoucentrimetrové kostičky, jak se patří do polévky, a ne na tenoučké plátky, které byste pak pojídali na krajíčku tmavého chleba pokapané citrónovou šťávou a posypané koprem. O tom až jindy!

Rozkrájenou zeleninu zalijte studenou vodou a dejte vařit. Když vám to pod pokličkou začně pěkně vřít, přihoďte lososa, koření kromě pepře a nechte pobublávat 20-25 minut. Mezitím nakrájejte skutečně dobrý tmavý chléb, krásně prostřete stůl a otevřete láhev bílého vína (nalijte si hned sklenku, ať víte, zda společnost nebude pít nějaký hnus). Když je zelenina i ryba uvařená, polévku stáhněte z ohně, vmíchejte do ní smetanu a pepř a případně ještě trochu čerstvého kopru. Osolte dle chuti.

Chutná báječně, že? Snad mi ani nebudete věřit, že jsem lososa 4 roky nepozřela, protože jsem se ho na začátku svého severského pobytu neskutečně přežrala. Jo a navzdory cukeťáckým fotodůkazům, v mých vzpomínkách je terasa Café Ursula vždy prosluněná. Po vzoru Zdeňka Svěráka alias čelisty Louky, který se chytře neotočil, se zase já vydávám do Ursuly pouze tehdy, je-li krásně.