Kavárny jsou pro Vídeň něco jako hospody pro Prahu nebo lázně pro Budapešť – pro turisty atrakcí a pro místní nezbytnou součástí všedního dne, místem odpočinku, zábavy a centrem společenského života. Nikde na světě nenajdete na malém prostoru tak velký a rozmanitý repertoár podniků, které mají kávu v názvu a na prvním místě své nabídky. Každý z nich je originální, a přece je něco spojuje. Proč by měl na kávu zajít každý, kdo se ocitne v císařském městě? Co se dá od vídeňské kavárny čekat?

1. Káva. Je nedílnou součástí pitného režimu každého Vídeňana a jednou z místních turistických atrakcí. Vídeňská to ale není… Dejte si melange (kávu s horkým napěněným mlékem), mokka (silnou černou kávu) nebo schwarzer (kávu s mlékem). Trváte-li na vídeňské, nebližší je jí eisnpänner, která se podává ve skle. Fiaker je káva s rumem a kaisermelange s vaječným žloutkem a koňakem.

2. Tradice a nostalgie, proslulost a originalita. Každá je jiná. Ať už zavítáte do noblesní kavárny Landtman, která je ztělesněnou vzpomínkou na monarchii, nebo do bohémského a lehce omšelého Café Hawelka, dostanete se vám originálního zážitku. Můžete si být jisti, že si zde kávu dávala nejedna slavná osobnost. Do Café Central chodil Lev Trockij, secesní malíři se scházeli v Café Sperl, Graham Greene si oblíbil Café Mozart a Sigmund Freud sedával v kavárně Landtmann. V mnohých z nich se od těch dob téměř nic nezměnilo. Jak můžou ve Vídni vedle těchto kaváren žít unifikované koncepty typu Starbucks?

3. Zákusky. Nedat si dort Sacher by byl hřích, s meruňkovou marmeládou a kopečkem šlehačky je nedostižný. Může ale vyzkoušet spoustu jiných sladkostí – dort Mozart, Dobos dort, nebo zákusky oblíbené v císařské rodině.

4. Dobrá šlehačka. Ve vídeňské kavárně dostanete vždy pravou a čerstvou šlehačku. Šlehačkovače produkující polystyrenovou hmotu bez chuti už z Rakouska nejspíš vyhnali.

5. Voda ke kávě. Káva se servíruje na tácku spolu se skleničkou vody. Všude.

6. Cigaretový kouř. Tabáková prohibice do Rakouska dosud nedorazila, na kuřáky v kavárně narazíte zcela určitě.

7. Dobrá obsluha. Ať už je číšník naladěn na konverzaci nebo ne (v tomto ohledu jsou vídeňští číšníci nevyzpytatelní a proměnliví) , ve vídeňské kavárně se vám vždy dostane zdvořilé pozornosti.

8. Čas. Ve vídeňských kavárnách platí nepsané pravidlo: Host, který si objednal, zde může sedět jak dlouho bude chtít. Hráče kulečníku, chudé studenty, znavené turisty i pracující novináře odtud nikdo vyhazovat nebude jen proto, že svou kávu už vypili.

9. Vstřícnost k turistům. Vídeňské kavárny se (až na pár vyjímek) nedělí na načančané podniky pro turisty a lokály se svými místními štamgasty – obě skupiny se zde střetávají a prolínají. Pocit sledování prázdných turistických kulis, typický pro návštěvníky bedekrových podniků, zde nehrozí.

10. Atmosféra. Ve vídeňské kavárně je vskutku čím se kochat. Interiéry jsou často dobře opečovávanými originály, lesk se střídá s patinou, honosnost s lehkou omšelostí. Přenést se do některého z předcházejících století je snadné. Atmosféra je zde poklidná, příjemná i noblesní, jako stvořená k rozjímání. Těžko popsatelná, ale snadno testovatelná. Vídeň už je pěknou řádku let od Čech zase coby kamenem dohodil. Koruna posiluje, a tak… Jestli jste zde ještě nebyli, tak hezký výlet!