Pamatujete si na svou první návštěvu kavárny? Ta moje byla nezapomenutelná.
Pod pojmem káva jsem si představovala jen turka a instantní kávu, kterou pili rodiče (a která mi ani trochu nechutnala). Líbila se mi ale představa, že se ze mě s nástupem na vysokou školu stane kavárenský povaleč, a tak jsem se musela překonat a zkusit nějakou tu kávu i vypít.
Posadila jsem se tedy ke stolečku a seznámila jsem se svým budoucím oblíbeným baristou. Na mou prosbu o nápojový lístek mi ten dobrý člověk tehdy odpověděl:„ Ten my nevedem, řekněte si, co máte ráda a já vám to udělám.“
Dnes už bych si schválně začala vymýšlet, tehdy jsem v šoku (copak já vím, co mám chtít?) použila obranu útokem a opáčila jsem, ať pro mě tedy připraví to, co umí nejlépe. Slíbil mi, že po jeho cappuccinu zapomenu na tu instantní odpornost, kterou nám jako malým babička vařila, když jsme chtěly pít „kafe“ s dospělými.
Výsledek? Povedlo se. Stala jsem se závislou na dobře připraveném cappuccinu.

Jak to bylo s vámi? Věděli jste vždycky, co chcete? Nebo jste do světa kávy vpadli jako já, zmateni množstvím kávových nápojů, jejichž názvy jste v životě neviděli, natož abyste je zvládli vyslovit? A nebo jste úplný kávový začátečník, který kávu zatím nepije, ale rád by začal a nechce přijít do kavárny nepřipraven?

V tom případě se vám bude hodit tohle malé kavárenské sedmero, průvodce nejobvyklejšími kávovými nápoji pro začátečníky.

Základem všeho je v našich končinách espresso, proto začneme jím.
Mělo by vypadat přibližně jako na této fotce.


Podle normy SCAE by vám jej měl barista připravit ze sedmi gramů namleté kávy, které silou dvaceti kilogramů vmáčkne do portafilteru( zásobník v páce kávovaru). Při tlaku 9 bar (pro představu- takový tlak zažijete, pokud se potopíte asi 90 metrů pod vodu) se potom přes stlačenou kávu prožene voda o teplotě 90°C. Protékat by potom měla 25-30 vteřin, protože poté už se z kávy začnou uvolňovat škodlivé látky.

To by byla teorie. V praxi bohužel pohledem nepoznáte ani tlak, ani teplotu vody, a tak se při sledování baristovy práce můžete zabavit jedině počítáním vteřin, během kterých voda protéká kávou. Není to až tak zbytečná zábava, jak byste si mohli myslet – pokud káva opravdu proteče kávovarem během půl minuty, znamená to, že se barista o kávu i svůj stroj dobře stará. V takovém případě se vaše šance dát si dobré espresso rapidně zvyšuje.
Pokud před vámi nakonec přistane nápoj o objemu přibližně 30- 35 ml, s tygrovanou a oříškově zbarvenou cremou (pro kávové začátečníky- crema je pěna na povrchu espressa), měli byste mít vyhráno.

Jako další si můžeme představit třeba mé oblíbené cappuccino. Moderní cappuccino se skládá z třetiny espressa, třetiny našlehaného mléka a třetiny mikropěny, což je mléko našlehané speciálním způsobem, aby se jím daly na povrch cappuccina nalévat obrazce, tzv. latte art.

Co byste měli chtít od cappuccina? Kromě vyvážené mléčně-kávové chuti, které nejde dosáhnout bez dobře připraveného espressového základu, hlavně povedenou mikropěnu. To znamená nikoli bubliny jako od pěny do koupele, nýbrž pěnu, která vypadá jako smetana a podobně také chutná. Jak by to vypadat mělo, vidíte na obrázku. Jak ne, to bohužel poznáte ve většině kaváren. Ale začíná se blýskat na lepší časy, nebojte.

Café Latte je obdobou cappuccina, jen s větším objemem. V Čechách se obvykle podává vrstvené ve vysoké sklenici, kdy dole je mléko, nad ním espresso a nahoře mléčná pěna. Pokud milujete kávu s opravdu velkým množstvím mléka, dejte si ho, je pro vás jako stvořené.

Pro ty, co s mlékem raději šetří, je vhodnější macchiato. Malé kafíčko, vlastně espresso s troškou napěněného mléka, na které vám ti šikovnější baristé možná také nakreslí nějaké to srdíčko či rosetu. Jeho obdobou je španělské cortado, kde je poměr mléka a kávy 1:1.

Luongo, neboli české/americké presso. Zlo, které se vzdělaní baristé snaží dobrou kávou vymýtit. A zároveň také nápoj, který bohužel od všech ostatních baristů a číšníků po objednání espressa dostanete.
Luongo, to je 7 g kávy a oproti espressu několikanásobné množství vody. Ta navíc kávou protéká ne půl minuty, jak by měla, ale až několik minut.
Pokud byste chtěli takto velkou kávu, ale zároveň slušnou chuť, poproste baristu, aby vám hrníček naplnil horkou vodou a teprve poté zalil kvalitně připraveným espressem. A nebo si dejte espresso dopio, čili dvojité množství kávy i vody.

Turecká káva.
Nemyslím teď českého turka, postrach všech kávomilů a typicky české „kafe“, kterým dokážete vyděsit jakoukoli cizokrajnou návštěvu.
Myslím opravdovou tureckou kávu, připravenou ve speciální konvičce zvané džezva. Na její přípravu je potřeba 7 g velmi jemně mleté kávy a 100 ml vody, která se ovšem do konvičky nalévá studená. Přidá se káva, někdy také cukr a směs se několikrát přivede k varu. Po posledním přejití varem by měl barista kávu okamžitě slévat, aby se káva zbytečně dál nelouhovala. Na Středním Východě se přidává i voňavé koření, třeba kardamom, anýz, zázvor nebo skořice.

Mocca- příprava kávy, se kterou se setkáte spíš u někoho na návštěvě než v kavárně, za zmínku ale rozhodně stojí. Vaří se ve speciální mocca konvičce, v Itálii nazývané caffetteria. Spodní část konvičky se naplní vodou, horní část kávou (ta je namletá hruběji a nestlačuje se jako při přípravě espressa). Fígl této přípravy je v tom, že se v konvičce od určité teploty vytvoří tlak, díky kterému voda stoupá přes zásobník s kávou, načež je zachytávána a ihned podávána. Pokud si nechcete domů kupovat drahý espresso kávovar, mocca konvička je ideální řešení.

Počítáte dobře, naše začátečnické sedmero je u konce. Teď už zbývá jen popřát vám, abyste dostávali jen skvěle připravenou a správně podávanou kávu. Nebojte se, až ji dostanete, poznáte to. A rozhodně potom dejte vědět do diskuze. Kavárny, kde kávu berou vážně, si zaslouží pochválit.