Huspenina domácí
Huspenina – už jen to slovo samotné vyvolává dojem něčeho hutného, těžko proniknutelného, sytého a mluvíme-li o pokrmu i vhodného pro období podzimních plískanic a zimních chumelenic.
V kuchařské kartotéce najdete tuto krmi vyfocenou z profilu stejně jako anfas pod nevábným heslem sulc. Ten ale vůbec nepřiblíží o co vlastně jde.
Tedy - chcete-li podpořit své svalstvo i kosti a současně zužitkovat jinak těžko využitelné kousky z pašíka – pojďte na to! Wikipedii, kuchařské radily a chytré knihy nechte stranou. Dnes nás za ručku a vařečku povede babička.
Ve slané vodě s přísadou cibule, kouskem celeru, mrkve a několika zrnek pepře vaříme vepřové kolínko, vepřový jazýček a vepřové srdce. Vše úplně do měkka. Uvařené maso z vody vyjmeme, a když trochu prochladlo, rozkrájíme je na malé kostičky anebo nudličky, které dáme úplně vychladnouti.
Ze zbývajícího vývaru uděláme rosol (aspik), který bílkem sčistíme a procezený dáme schladnouti. Aby aspik náležitě ztuhnul, přidejme do něho několik plátků želatiny.
Kamennou nebo plechovou misku pomažeme tímto vychladlým aspikem, a to dosti silně, a dáme jej k ledu ztuhnouti. Člověče moderní, rozuměj do mrazáku. Takto připravenou misku vykládáme vespod vařeným, na kolečka nakrájeným vejcem anebo různě vypichovanou zeleninou.
Na to pokládáme nakrájené maso, které podle potřeby přisolíme, opepříme, přidavše do něho trochu pokrájené cibule.
Zbývajícím rosolem vše zelijeme a dáme utuhnout do studené místnosti. Člověče moderní, rozuměj do lednice. Před podáváním nádobu namočíme v teplé vodě, aby se huspenina dala vyklopiti na připravenou mísu. Obložíme ji jemně rozkrájenou cibulkou, dílečky citronu a zelenou petržílkou (že by kudrnka taky k něčemu byla, pane Poštulko?).
Tak co, sejdeme se u řezníka při shánění jazyku a srdíčka?
checheche: drobné popíchnutí ke konci článku se mi líbí
))) A to tak moc, že bych i možná do tý hnuspeniny šla. Teda huspeniny. Takhle podaný to zní fajn, ale co já pamatuju z obchodů (doma se nedělala), tak se to v chlaďáku klepalo víc, než moje už tak špekatý nožky.
Přiznávám raději mám hladkolistou, ale když zrovna nejni, tak vezmu holku kudrnatou, pořád lepší než sušená. Nebo ne?
Schnitlyk,
s litosti poznamenam, ze s hladkolistou slecno P jsem se v tuzemskych krajich jeste snad opravdu nepotkala (od samosky a soukromeho zemedelce, pres vietnamske O+Z, az po hypro-supro).
Nicmene, bojovka na sazeci sezonu 2009 je jasna.
u mr. zucchini bylo několik typů kde koupit, ale myslím, že jen v Praze
)))
v našich šířkách je taky celkem vzácná, ale v sobotu jsme v neznámé vesnici, kterou jsme jen projížděli kupovali od tamní babči brambory, brambory a jabka. A navrch jsem DOSTALA pěknou kytici hladkolisté – můj milý ani netušil, že to je taky petržel. A teď ji má skoro ve všem
Mimochodem, pokud je opravdu čerstvá, vydrží i týden ve váze
Jé huspenina
Zabijačka je geniální v tom, že se opravdu zužitkuje naprosto vše. Je to dokonale vymyšlená záležitost do posledního detailu 
Přeci jenom bych si kousek dobré huspeniny dala.
Tak jsem o víkendu absolvovala pravou jihočeskou zabijačku a na huspeninu nezbylo vůbec nic. Ovar, jitrnice, jelítka, zabijačkový guláš, polévka, delikátní brzlík,, tlačenka … a na huspeninu ani ň. Jediný nezužitkovatelný odpad sestával z pár odřezků v jednom jediném kyblíku, třásli se na to psi
Petrželka kudrnatá (krásně svěží a křehká) bydlí u mě ve skleníku hned vedle majoránky, a obě holky se mají děsně k světu ještě nyní, ve vrcholném podzimním období. Plocholistá petrželka je nejméně náročná bylinka, která si sedí na venkovním záhonu a provokativně se zelená. V kuchyni se bez nich neobejdu. Myslím si, že kudrnatá petržel je pod palbou kritiky zbytečně, protože na záhoně se daří vypěstovat opravdu křehká a šťavnatá bylinka. Tu z obchodu nehodnotím, je zpravidla opravdu hrozná.
DolceVito,
přidávám se k obhajobě doma pěstované kudrnky. Proti plocholisté ale nemám nic, je fajn.
Sulc: vy uvádíte tlačenku jako součást zabijačky. Do tmavé a světlé tlačenky by se snad mnohé přísady, zmíněné Luciankou jako patřící do huspeniny, hodily. Nejsem řezník, ani znalec, ale raději bych je měl v tlačenkách. Osobní názor.
Venku na záhonku máme lán obou petrželek! Takže, kdo pojedete kolem, klidně nakoukněte přes plot a nebojte se zazvonit, narvu vám jí pěkný pugét!
Huspeninu delává moje babička, někdy se jí ale moc nepovede a rozpadá se (i když ji dělá stále stejně).
Dobrá huspenina je docela věda – přidání želatiny je sice možné, ale výsledná konzistence není úplně to pravé, lepší je přidat do hrnce vepřové nožičky, na jedno kolínko tak dvě, a vařit opravdu hodně dlouho. Se solením na začátku opatrně, vývar je dobré ještě zredukovat, aby opravdu ztuhnul.
Já dávám pro chuť jako jednu vrstvu zeleninu z Moravanky, je to pak příjemně pikantní.
Bali,
neříkejte dvakrát a máte mě za chvilku za plotem s rýčem, abych si jen trošičku odloupla
Ejo,
máte pravdu, že přidávat želatinu je „moderní výdobytek“. Máme-li krapet času, je jistě lépe udělat pořádný vývar, ten zhuspeninovatí také zaručeně.
K želatině se vyjádřil jeden mistr kuchař: Když se to přežene, tak se výrobek nádherně odráží od stěny a je možné s tím hrát tenis.
1R:
V tom případě si necháme patentovat výrobnu míčků, ne?
Vzpomínka na huspeninu patří k mému dětství, u nás navařila babička alenébrž dědeček s vajíčky a moravankou
Jo, tak teď jste mě dostali, mívali jsme doma také pašíka, pamatuji coby malá holka byly všude masné výrobky – jitrnice, jelita.. ale také porcelánové mísy s touto dobrotou.Byla toho plná veranda, byly jsme početná rodina, za chvíli nebylo nic. Ještě teď i po tolika letech se mi sbíhají sliny, přes víkend jdu do toho, protože to kupované není ono. A navíc nemusím nikde v kuchařkách listovat, recept mám takřka na talíři, vlastně na obrazovce.