Minimalistická výbava studenstké kuchyně aneb nepostradatelnosti kolejního života
Na koleje jsem se stěhovala od maminky s maturitním vysvědčením, hlavou plnou naivních sedmnactiletých ideálů a jedním hrnkem na kafe. O pět let později jsem se stěhovala z kolejí do svého prvního pronájmu s titulem, cynickym intelektuálským úsměvem a promyšlenou minimalistickou kuchyňskou výbavou. Ony totiž i cynické intelektuálky bývají mlsné.
Jak se to stalo?
Hned první den jsem zjistila, že jídlo v menze je poživatelné pouze na vlastní nebezpečí. Chápu – nízký rozpočet, mizerné platy a převaha mladých mužů coby stravníků dáva vcelku jasnou strategii. První měsíc jsem se nadšeně živila saláty z bufetu ve školní aule, ve stánku na zastávce MHD a palačinkami v přilehlé kantýně. Dopady na můj rozpočet, můj žaludek a mou váhu byly ovšem značné. Takhle to dál nejde!
Hned na první návštěvě zpátky doma jsem se nenápadně jala zjišťovat a okukovat stav kuchyňského vybavení. Odjížděla jsem vybavena talířem, přiborem a pořádným nožem. Tím ovšem špagety tak maximálně sníte, ale v čem je uvařit? Následoval velký hrnec. Cedník jsem tehdy považovala za zbytečný, špagety přece sliju přes pokličku. Bláhové řešení, jehož slabiny se ukázaly již při prvním pokusu. A struhadlo – ale sýr přeci nakrájím, ne? No i tak se mi to pěkně rozrůstá. Vzhlede k rozměrům mé tehdejší „kuchyně“ jsme se rozhodla další zařízení volit jen s největší možnou opatrností.
Další měsíc byl ve znamení těstovin. Povětšinou s kečupem, neb na další a jiné obměny se nedostával prostor k tvorbě. Ovšem i těstoviny s kečupem se časem přejí. Fajn, hele mami, ta pánvička ti doma vyloženě překáží a vlastně na co máš tři??? Několik dalších měsíců bylo vyřešeno. Míchaná vajíčka na snídani a občas i jako teplá večeře.
Jak se začal rozšiřovat repertoár jídel, došlo i na opovrhovaný cedník, ba i struhadlo. Dále se u mne zabydlel pařáček, metlička a dokonce i mísa na salát, případně na míchání. Pak ovšem přišlo zkouškové období. V marné snaze oddálit tu chvíli zasednutí ke skriptům jsem začala vymýšlet. Chuť na něco, eh, sladkého? Co teď? Naštěstí babička objevila v kuchyni prý nepoužívanou remosku. Soudě dle jejího potměšilého úsměvu dodnes pochybuji o jejím nevyužívání. Ale to už jsem byla lapena. Remoska totiž, jakkoliv se zdá zbytečným až luxusním kouskem v kuchyni o rozloze dvou metrů čtverečních, vyvolala revoluci v možnostech kolejního vaření. Zapékané, pečené, vše je možné. A hlavně, představte si kolejní chodbu, kterou právě zavoněla čerstvě upečená jakože bábovka! Její směnná hodnota se tenkrát vyšlphala k nebeským výšinám. A já mám doteď pocit, že lepší než mou první z remosky na kolejích jsem snad ani nejedla!
ve vsech receptech mi chybi prosta ovesna kase, ta u nas vedla. snad je to jeji nevabnou povesti, ale vylepsena kakaem, maslem a nakrajenym cerstvym ovocem to byla sice kaloricka bomba, ale taky snadno proveditelna pochoutka z jednoho hrnce
Ano, ano, nástup remosky do své kolejní kuchyňky si taky pamatuji. Jak mi potom všichni záviděli zapečený hermelín (na kterém jsem ovšem byla celé zkouškové, takže jsem ho už potom nechtěla ani vidět), pečenou zeleninku nebo zapékané brambory, to když jsem se hodně nudila.
Pařáček nahrazuji mikrovlnkou, metličku jsem jaktěživa nepoužila. Na co jsi ji potřebovala, Andry?
Puvab a vsestrannost remosky docenuji az ted, davno po skolnich letech, pri pobytu na chalupe. Tenhle vikend byl remoskovy. V sobotu k odpolednimu obedu = veceri byl zapeceny amur a kapr na zelenine, houbach a vine. V nedeli byly zase k obedu burty na pivu. Verim, ze mit chvili vice casu, i nejaka ta sladkost by byla v remosce spachana. Uz se tesim na dalsi chaluparuv vikend!
Na ovesné kaši jsem žila taky, jen jsem ji vylepšovala sýrem a kořením dle momentální nálady. A řekla bych, že minimálně jedna z pěti studentek ocení půvaby ovesné kaše i dnes, kdy my už na ni jen nostalgicky vzpomínáme a věnujeme se jiným kuchyňským hrátkám
Remosku jsem nikdy neměla a nic jsem v ní nedělala, ale na kolej bych o ní určitě uvažovala.
ovesnou kasi snidame 2x tydne s detickama s nastoruhanym jablkem a se skorici. chutna nam vsem! a to uz mam davno po studiich, pokud v to ovsem nepocitame skolu zivota
Tak to se máš. Já jsem na tom stejně jako s ostatními kašemi – nikdo by to tu nejedl a sama pro sebe si ji uvařím jednou za uherský rok
Asi nemám tu školu života 
dnes uz neni problem na kolejich najit v kuchyni troubu