Ano, šéfe!
Kdo si přečetl recenzi Mirky Spáčilové a propásl pořad, mohl tak leda zaplakat. Pořad zdaleka není tak špatný. Naopak mi na české podmínky připadá velmi dobrý. Inspirace konceptem Kitchen Nightmares je zřejmá, ale pan Pohlreich zároveň počítá s tím, že po kuchařích z českých hospod a hospůdek nemůže chtít profesionalitu, jakou vyžaduje Gordon Ramsay. Kuchař je přece povolání nejen pro „šéfy,“ale i pro ty, kdo jsou rádi, že odchodili „učňák.“ Ač mezi kuchaři, stejně jako jinde, jsou nesporné talenty a lidé, kteří mají rádi svou práci, v prvním dílu pořadu byl takový jenom pan Pohlreich.
Litoměřická restaurace Hrádek pomoc rozhodně potřebovala. Když před šéfkuchařem při první návštěvě přistálo gigantické espresso, bylo jasné, že tu bude špatně skoro všechno. Interiér, jídelní lístek, obloha přes půl talíře, kterou většina hostů na talíři nechá. Komunikace mezi majitelem a personálem byl jeden z hlavních kamenů úrazu. V situaci, kdy majitel osočuje zaměstnance a ti si zase stěžují na majitele, se Pohlreich zvládl pohybovat s grácií. Nikomu nic nevyčítal, do osobních sporů se nepletl, ale jasně ukázal na problémy, které se řešit musí, protože se týkají chodu restaurace: majitelův nezájem o to co a z čeho se vaří (přitom pro restauraci nakupuje on, ne kuchař), špatné vybavení, laxní přístup personálu – je to tak a nedá se na tom nic změnit, pan majitel to takhle chce.
Přes Pohlreichovy dobré a komplexní rady se majitel restaurace od začátku do konce „nechytá.“ Stěžuje si, že najednou má jít do kuchyně, když ještě včera nemohl, že má rozdávat letáky, že má být v restauraci, když tam má plno. Zkrátka že si pořídil podnik, kterému se musí věnovat, že samo od sebe to nepůjde. Kuchař je o mnoho schopnější. Pod dobrým vedením se z něj vyklube „sympaťák, co umí nakupovat“ a na chvíli svou kuchyni doopravdy ovládne. Ale jen proto, že se může opřít o Pohlreichovu autoritu. Pomocná kuchařka, která se štítí krájet játra, zato utěšuje servírky, působí jako úsměvná postavička, ale nedá se jí upřít snaha. Opět jen tehdy, když na ni dohlíží někdo, kdo ví, co chce. Jenže bez Pohlreicha to v téhle restauraci neví nikdo.
Dokud mají šéfkuchaře, podnik šlape a vydělává. Jakmile se o sebe mají postarat sami, majitel opět mizí ze scény a personál se plácá bez celkového konceptu a bez schopnosti si jej vytvořit. Proškrtají sice menu, vyhodí většinu náhražek, ale tím to končí. Divák si z pořadu odnese pár kuchařských fíglů, jako jak naporcovat kuře a proč vařící zeleninu zchladit v ledové vodě, ale hlavně se dozví, že restaurace nefunguje sama. Potřebuje dobrého manažera, který dá dohromady celkovou koncepci, dohlédne na ni, udělá z jídla představení pro nadšené publikum. Takovým manažerem může být kuchař, majitel, provozní. Někdo kdo bude mít autoritu a prosadí si svou vizi. Ale v restauraci Hrádek nikdo takový není.
Jediné, co mi v pořadu chybělo, bylo zhodnocení, proč tenhle díl končí jako promarněná příležitost. Ano, šéfe! je na české podmínky nadprůměrný pořad, rozhodně si jej nenechte ujít. Pohlreich je profesionál, má rád suroviny, ze kterých vaří, prostředí, ve kterém se jídlo podává, i hosty, kteří se přijdou najíst. Tohle všechno dokáže vyvážit tak, aby podnik fungoval, vydělával a dělal radost. Je skvělý kuchař i manažer a zároveň je lidský. Na nikoho nekřičí, nikoho zbytečně nestresuje. Je vidět, že přišel pomoct, ne deptat. V Litoměřicích bohužel narazil, protože se nikdo nechopil příležitosti, kterou vytvořil. Moc bych mu přála, aby příště našel někoho, kdo se vyloupne z ulity obyčejného majitele, kuchaře, provozního. Někoho, kdo bude mít doopravdy zájem vařit dobře, lásku ke svému povolání. Restaurace, kterou Pohlreich v pořadu stvořil, na sebe totiž mohla být hrdá. Ale nebyla. Chyběl zápal, vášeň, uvědomění si, že jsou vlastně dobří. Až se najde restaurace, ve které personál včas zjistí, jak veliká změna se stala, bude z Ano, šéfe! fantastický pořad.
Tak jako v Hrádku chybí láska k jídlu, v Ano, šéfe! mi ještě chybí naděje na lepší zítřky. Ale věřím, že se jí brzy dočkáme. A co vy? Věříte českým restauracím, že se chtějí změnit? Necháte si ujít příští Ano, šéfe!?
Zatím si jdu pro kapesník a utřu slzu, protože na internetu se pořad sledovat ještě nedá…
No tak já si příští díl rozhodně ujít nenechám
pokud jde o restaurace na malém městě, nebo ty vesnické, opravdu se obávám, že mražené polotovary ani obloha přes půlku talíře zatím z většiny nezmizí. Nechci být skeptická ani pesimistická, ale opravdu si netroufám doufat v lepší zítřky…Aspoň ne hned…zatím alespoň kdyby zmizely některé suroviny…ta čistka kuchyně včera byla fakt pěkná 
Jsem tak skeptická ohledně budoucích vyhlídek taky proto, že se obávám, že je víc majitelů, kteří mají restaurace jako podnikatelé, chtějí bez práce zisk… netroufám si říct kolik, ale je mi jasné, že Hrádek nebyl jediný…
Ráda bych věřila, že bude líp, a ono podle mě jednou opravdu bude…a myslím, že tenhle pořad tomu pomůže…třeba naučí lidi jak vrátit špatné jídlo (nebo je aspoň naučí poznat, že to není to co si objednali a už se tam nevrátí, když už to nehodí kuchaři na hlavu) uvidíme, každopádně jsem byla mile překvapena a moc se mi to líbilo, od začátku, až na ten smutný konec…ale naděje umírá poslední, třeba další podnik bude úspěšnější ;o) musíme tomu VĚŘIT
Ale ono bylo vidět, že i na malém městě to jde. Když si nakoupil sám kuchař čerstvé a ne majitel (který tam nikdy není) mražené, odstranili oblohu a hosté byli nadšení. Restaurace se plnila, meníčko zůstávalo na příjemné ceně. Jde to. Ani není nutné, aby tam majitel byl, ale v tom případě by si musel najmout provozního, který to bude řídit, a dát mu volnou ruku. Když bude chtít mít všechno pod kontrolou sám, ale nedá tomu ten čas a energii, nemůže od vyučeného kuchaře čekat, že se ujme manažerské pozice. Kuchaři se učí vařit, ne řídit restauraci. Jsou mezi nimi i velmi schopní manažeři, ale rozhodně jich není většina a nedá se to od nich automaticky čekat.
Zato Pohlreich exceloval. Myslela jsem si, že neúspěch, o kterém píše Spáčilová, byl dán tím, že Pohlreich opomněl nějaký významný aspekt. Ale on jim všechno řekl, vysvětlil, nastartoval. A oni se na to vykašlali. Dodrželi literu a ignorovali ducha jeho rad
Jo, jde to, a je to úspěšná změna, to jsme viděli krásně, ale nedopadlo to, jak mohlo…já bych chtěla aby polotovary z restaurací zmizely stejně jako jiné suroviny kterým by se kuchař měl vyhýbat, jenom se obávám, že jak něco stojí na lidském faktoru, tak to pokulhává… Pohlreich byl super, radil jim co mohl. Byla jsem celou dobu pořadu nalepená na televizi a říkala jsem si, jo, konečně jim někdo řekne co a jak. Ale selhalo to na lidech, respektive, myslím, že nejvíc na tom majiteli. Je to smutné, ale je to tak. Jak Pohlreich na konci říkal, že se to prodává, tak třeba noví majitelé se poučí ;o)
Nechápu, proč se majitel restaurace do pořadu přihlásil, protože evidentně neměl zájem v podniku cokoli zlepšovat. Žádný majitel restaurace se zápalem pro věc by netrpěl takový personál, který uměl sehrát leda tak humoresku
Pomocnice v kuchyni, které se zvedá žaludek při pohledu na syrová játra … servírka, která ingnoruje vinný lístek a nabízí jen víno bílé/červené …
Bohužel takových restaurací je u nás většina. My hosté nestojíme taky za nic, když přijímáme vše, co je nám nabízeno. Přitom hosté jsou o mnoho důležitější složkou pohostinství než ti, kteří ho provozují!(www.hostovka.cz).
Přeji šéfovi Pohlreichovi setkání s těmi, kteří opravdu chtějí něco změnit a myslí to vážně
Určitě i takové příští díly budou.
Vlaďko, ke tvému komentáři č.3 jsem chtěla napsat, že samozřemě to jde, ale … mražené produkty jsou levnější, provozní by musel dostat plat, atd. atd. To všechno si pan majitel spočítá a proto nic nemění. Proč by měnil, když na smažák s hranolkama a tatarkou mu hosté den co den přijdou. Kdo chce specialitu, spokojí se s tajemstvím šéfa kuchyně – kuřecí plátek s broskví, ….
Pokud nebude v malých restaurantech fungovat koncept rodinných podniků dle západního modelu. Nezlepší se nic. Tam ovšem platí pravidlo, že kuchař není jenom učeň, který musí mít nad sebou manažera, ale dokáže správně odhadnout potřeby svých hostů, nakoupit, uvařit podle sezóny, nešidit hosta mraženým zbožím a mít skutečný zájem na tom, že z jeho restaurace host odchází spokojen. Zpravidla je právě kuchař majitelem takové menší restaurace, která nám byla prezentována v prvním díle Ano, šéfe! Jenže v praxi to znamená, že do práce se nemůže přivalit hodinu před obědem a vytáhnout z mrazničky polotovary a spustit svou nudnou show. Dělat kuchařské řemeslo je dřina a pokud kuchař nemá tu správnou motivaci, tak to raději ošidí. Na této modelové situaci bylo nad slunce jasné, že kdyby nějakým zázrakem začal tým restaurace opravdu lépe vařit, tak by stějně kuchař lepší honorář nedostal. Nejsem si jistá, že by právě tento kuchař dostal volnou ruku k tomu, aby mohl jít sám nakupovat. Uměl by to vůbec? Na malou restauraci se člověk musí umět podívat vždy dvojím pohledem. Problému je víc, než je na první pohled patrné.
Šárko, já ještě pochopím ten personál, který je třeba opravdu jenom vyučený a nemá žádné ambice, ale od toho tam má být majitel, aby si je postavil do latě. Když si najme kuchaře za nejnižší možný plat, nemůže od něj čekat, že to sám celé povede. Těžko čekat, že začnu podnikat a úspěch přijde sám bez mého přičinění. A myslím si, že majitel restaurace se zápalem pro věc nebude potřebovat poradit v Ano, šéfe!, protože nezkrachuje. Aspoň já bych určitě dřív hledala někoho, kdo mi poradí, než bych se vrhla do podnikání, se kterým nemám zkušenosti.
A že host může změnit hodně, když se naučí, že se může ozvat, bychom se rozhodně měli naučit. Pod to se podepíšu!
V mnoha případech právě tady platí, že gastronomie je oblast, kde se dá rychle vydělat na první Mercedes a proto se do takového podnikání pouští velká většina amatérů, kterým záleží jen na tom, jak na hostu vydělat. Když jim to vychází, je to smutné. Na malých městech je příliš malá konkurence a hosté v podstatě nehledají kvalitu, ale kvantitu. Starý známý český nešvar. Pořad má smysl a těším se na další díly! Víš, já na to koukám z pohledu člověka, který právě problematiku vedení malého podniku zná. Zkušenosti mám ze zahraničí a tam je přístup jiný. Tam platí skutečně heslo, že host je náš pán.
Kdyby mu to vydělávalo, určitě by nic neměnil. Naštěstí mu to nefungovalo. Ano, šéfe! fandím i proto, že je ukazatelem převýchovy. Že když se prodá takovýhle pořad, hosté i restauratéři uvidí, že to jde jinak. A o slepičí krok se zase přiblížíme tomu, že host je pán. Že mi jde o jeho peníze a proto s ním nemůžu zacházet jako s hadrem na podlahu. Doufám: V diskusi pod recenzí paní Spáčilové se bohužel spíš řeší, že Pohlreich je sprostý a že v televizi má být kuchař, ne dlaždič
Tak uvidíme, jestli bude hodnota toho pořadu doceněna.
Paní Spáčilová na to kouká jiným pohledem. Líbí se mi jeho profesionalita i jeho lidovost s peprnějšími výrazy
Není to první pořad, ve kterém se takhle mluví a tak proč pranýřovat zrovna tuhle stránku věci. Doufám, že si Pohlreich své publikum získá.
(Kdyby mu to vydělávalo, určitě by nic neměnil. Jo! Šel do toho nejspíš s tím, že to vydělávat bude. Když ne, tak to prodá. Bydlím kousek od malého města a za poslední 2 roky se v restauraci na náměstí vystřídali 3 majitelé. Vařilo se hůř a hůř, některé stoly ustoupily automatům a objevil se pokus o pizzerii. Fungovalo to tak, že se tam začalo vařit z polotovarů. Když to majitel prodal, otevřel si prodejnu s chovatelskými potřebami, ten předchozí květinářství
Podle mne je nad slunce jasné, že každému podniku se musí dát nejprve šance! Rok či dva na rozjezd, vysledovat tu správnou koncepci a věnovat se tomu na 100%. Potom to musí fungovat! Když by restaurace vařila opravdu poctivou domácí kuchyni za přijatelné ceny, jen málokdo by si tam nezašel. Jednu takovou v okolí mám a když mi to vyjde, jdu ji podpořit a na oběd si tam s chutí zajdu. Každý den od nich dostávám jídelníček emailem rovnou do schránky a když se mi něco líbí a mám cestu do Jindřichova Hradce, zavolám tam a jídlo si zarezervuji. Vlastně jsem o této hospůdce už dávno chtěla něco napsat, tak bych se mohla zmínit. Vaří se tam podle sezóny a z místních zdrojů, tzn. čerstvé ryby, zvěřina a vše od jihočeských dodavatelů. Má to správnou atmosféru a lidé si toho fakt cení. Tam o hosty nouze není.
I přes jiný pohled paní Spáčilové… Někde by mělo zaznít, že to je výrazně lepší než zbytek kuchařských pořadů. Nelíbí se mi na tom, že to vyznělo, že Ano, šéfe! je skoro stejný póvl jako Dobroty
Že nemá smysl se na to dívat.
Asi cokoliv, co se dělá s láskou, poctivostí a trpělivostí, si na sebe musí vydělat. Vždyť to je tak moc poznat. Jen se u toho nedá počítat s bezproblémovým provozem a enormními zisky. Myslím, že kdybych si tu cukrárnu opravdu otevřela, nezkrachovala by. Do pěti let by třeba i začala vydělávat 
I když to není můj obor a nic o tom nevím. Je spousta problémů, o kterých nezkušený člověk mimo obor neví a musel by je více či méně úspěšně řešit za pochodu. Ale myslím si, že i tady jde víc o ochotu se dovzdělávat, učit se a vymýšlet nové věci. A umět se na to podívat z pohledu hosta. Trvalo by mi to o něco déle než zkušeným profesionálům, ale věřím si, že bych se dopracovala k fungujícímu podniku.
O restauraci si napiš článek, zní to fantasticky, strašně se na něj těším
A sem ten odkaz dám taky.
http://prima.stream.cz/category/215/ – 1. díl pořadu
Byla jsem moc zvědavá, jaký Ano,šéfe bude a vážně jsem se včera dobře bavila. Jsem s vámi všemi zajedno. Mirka Spáčilová je výborná recenzentka, vážím si jí, ale tahle její recenze byla poněkud povrchní. Diváci aspoň konečně uvidí, co za „humus“ v restauracích konzumují
a majitelé/kuchaři se třeba trošku přiučí. V tomto prvním díle mi přišlo, že pan majitel ani netušil do čeho se to vlastně přihlásil. A věta „Já jsem si jako podnikatel koupil restauraci a mám tady personál, aby se o to staral“ mě fakt nadzvedla. S takovou je podle mě výhra, že tu restauraci nakonec prodá – možná dalšímu takovýmu podnikateli, čert ví.
Pan Polhreich a jeho peprné vyjadřování mi sedí. Jen tak dál!
ad 10. Tak to určitě něco napiš a nafoť ;o) zní to lákavě
takhle by takhle ty menší a hlavně mimoměstské podniky měly fungovat všechny…snad k tomu naše gastronomie JEDNOU dospěje
ad 11. Vladi, však jasně, pořad je skvělej a na naše podmínky dost nadprůměrnej. Jen jsme pak polemizovali s tvou otázkou o lepších zítřcích a o chuti podniků se měnit a tomu bohužel moc nevěříme… a Pohlreich je na jedničku, hold ví, o čem mluví.
ad 12. To je super, už se budou moct vyjádřit i ti naši zahraniční ;o)
Pořad se mi líbil. Ale ta představa, že to takto chodí skoro ve všech restauracích, je příšerná.Naštěstí venku moc nejíme, je nám jasné, že si doma uvaříme lépe a hlavně víme co tam dáváme.
Když jsem viděla to jehněčí kolínka, srdce mi zaplesalo a slina ukápla. Bez váhání bych si ho objednala. Néééé, domorodci si řeknou: uf, jehněčí, to nejim, to je hnusný.
Majitel restaurace by měl mít vztah k vaření, měl by být labužník, měl by mít chuť lidem nabídnout kvalitu a měl by mít radost ze spokojených strávníků. A také by měl finančně motivovat personál. Kdybych měla restauraci (což by se mi líbilo, protože bych měla radost, že můžu lidem nabídnout to, co nám chutná, co dobře umíme, co je vlasně příjemné), tak bych pro spokojenost strávníků udělala maximum.Také bych měla pečlivě vybraný personál z lidí, o kterých vím, že mají stejné ambice a přístup ke gastronomii jako já: nabídnout skvělou kuchyni z kvalitních surovin, v příjemné prostředí,… Úplně stejně jako když k nám přijde návštěva
Už se těším na další díly, ae myslim si, že další přihlášené restaurace už budou vědět co je čeká. Tudíž kuchyně budou čistější, hnusy schované na pozdější použití,…
http://ano-sefe.com/
Tady už je první díl taky.
S ochotou českých restaurací se měnit klidně polemizujte. Já jsem optimista a myslím si, že po slepičích krůčcích to půjde. Hlavně když bude čím dál tím víc podniků, o jakých mluvila DolceVita.
Bali, jehněčí kolínka vypadaly fantasticky, taky jsem na ně hleděla a bylo mi to líto. Jenže to by se musela snažit aspoň číšnice, když už ne majitel. Já být číšnice, tak moje soukromá sázka sama na sebe by byla, že Láďa se Zdeňkem budou mít stejné skóre, protože je v mé moci to doporučením ovlivnit. Ne že by byla celkově špatná, aspoň byla milá, což u číšníků taky není úplně základní vlastnost, ale je to škoda.
Mimochodem – co jste kdy jedli jako tajemství šéfkuchaře, co by vás opravdu překvapilo? A myslím v malé restauraci, kde jde i o to, aby bylo jídlo za rozumnou cenu, ne v Aromi, Maze atd.
Tak, tak. Chýbal tam zápal majiteľa podniku pre toto odvetvie. Potenciál tej reštaurácie by bol. Možno nový majiteľ by mohol využiť momentálne dosť „medializovanú reštauráciu“. Šikovný manažér spraví zázraky.
Přesně! Té skvadře, co tam byla, chyběla trocha sebevědomí a ochoty se nabídnout, jít s kůží na trh. Ne že by vyloženě neuměli, ale někdo je musel vést. A nikdo je nevedl.
Tak už jsem to konečně na pokračování taky shlédla z archívu. Restaurace byla přesně jako její majitel – nemastná neslaná. Přestože personálu by se dalo vytknout mnohé, určitě by se ochotně zlepšil, přehnanou neochotu jsem u nich nepostřehla. Majitel se jen schovával za jejich chyby, které měl odstranit v první řadě on. Takže doufám, že Ano, šéfe! otevře pár lidem oči. Pan Pohlreich to uchopil skvěle, jen mě mrzí, že Kitchen Nighmares jsou v tomhle pořadu okopírované se vším všudy. České podmínky by si možná zasloužily trochu jiný přístup.
Mně to připadalo o hodně češtější. Ale nejspíš to bylo jenom tím, že Pohlreich není Ramsay
Relácia je super, či už okopírovaná alebo bez obšírnejšieho záveru. Je to veľká šanca pre reštaurácie nechať si profesionálne otestovať prevádzku. V prípade Hrádku, závisí na novom majiteľovi (a ten sa hádam rýchlo nájde, ak nie kiež vyhrám v lotérii
)), ako sa chopí šance, ktorá sa mu núka na striebornom podnose.
Pridávam sa k názoru, že majiteľ to vôbec nezvládal. Práca s ľuďmi je isto poriadna fuška, ale v HORECA to bez nej nemôže fungovať.
A predovšetkým dúfam a verím, že to je škola aj pre „nás“ klientov. Máme skvelú príležitosť vidieť prevádzky zvnútra. Nenechávajme sa oblafnúť!
Shira, mluvíš mi z duše
Zajímalo by mě, jestli už se nový majitel našel, nebo jestli je to prázdné. Znáte tu restauraci někdo? Vypátráme to?
Já jsem s „Ano, šéfe“ maximálně spokojená. Nečekala jsem moc, jen okopírovaného Ramseyho bez šťávy a po dnešku, co jsem to viděla na internetu, mám nový oblíbený pořad, na který se budu těšit snad už několik dní předem
Pohlreich se mi nejdřív nezdál, přišlo mi, že jen jede podle šablony, jak mu nakázala Prima. Ale po pár minutách bylo jasný, že se chová naprosto přirozeně. Má charisma, autoritu, dokáže se přirozeně bavit s kuchařema z „učňáku“, kteří by většinu lidí s novým menu, nakupováním čerstvých surovin apod. poslali „někam“. Miluju drsný kuchaře typu Ramseyho, Bourdaina a zdá se, že Pohlreich patří mezi ně a pořadu to dodává šťávu. Není fér opomíjet slušný hudební podklad a skvělou práci se střihem. To taky dělá hodně. Jsem prostě nadmíru spokojená a doufám, že tohle nebyl nijak výjimečný díl. Zároveň doufám, že se Pohlreichovi občas podaří některé restaurace, jejich majitele, šéfkuchaře i klientelu změnit. A hlavně bych si přála, aby byl pořad úspěšný a převychoval i nás, klienty, jak dobře napsala Shira. Lidi se pak o to konečně začnou zajímat, přijdou na to, že dlouhý jídelní lístek není úplně dobrou vizitkou a budou si restaurace vybírat trošku jinak než doposud. A hlavně – když bude sledovanost dobrá, budou mít „předělané“ restaurace úžasnou reklamu, lidi se k nim jen pohrnou a ostatní restauratéři se taky budou snažit.
Mimochodem, bydlím nedaleko Litoměřic. Pan majitel Hrádku je opravdu především majitelem stejnojmenné diskotéky a restauraci si pořídil spíš jen jako další zdroj financí. Bohužel mi přijde, že podobné hospody bez jakéhokoli konceptu s nudným a dlouhým jídelním lístkem vlastní přesně takoví lidé – nejsou to labužníci, nevyznají se v jídle a myslí si, že vařit z kečupu je úplně normální. A lidé jim do té hospody na ty prsa s broskví a sýrem bohužel chodí
Ke konci jsem byla přesvědčená, že do Hrádku zajedeme a dostaneme třeba něco tak úžasného jako tam Pohlreich vařil. Když přijel znovu a bylo vidět, že je vše ve starých kolejí, tak mi to bylo líto. Opravdu bych tam jinak jela. A na závěr už jen smutná informace, že je restaurace na prodej 
Dnešní pokračování v MFD… http://zpravy.idnes.cz/prima-odkryva-slabiny-restauraci-prehani-to-haji-se-jejich-majitele-1p5-/media.asp?c=A090307_1152327_media_kot
Koukám na pořad až teď. Líbí se mi. Jde opravdu o to, že „jsme na malým městě a ty lidi chtěj opravdický poctivý domácky udělaný jídlo…“
I přes spoustu (přehršel) sprostých slov s tím musím víc než souhlasit. O kečupu a margarínech to prostě není.
Pořad se mi líbil. A moc! Pohlreich mi na to, že já sprostě nemluvím vůbec sprostý nepřipadal. Chápala jsem ho.
Personál restaurace byl takový nijaký, ale je krásně vidět, že když člověk umí vést, tak výkony podával.
Jen ten majitel – oni pečení holuby do huby nelítaj, jak si asi myslel.
25. To mě dost naštvalo. Pan majitel se to snaží uhrát na naprosto nepřijatelné argumenty. Jako kdyby neexistovaly malé restaurace v malých městech, kde se vaří poctivě!
UmmZahra: že jo? Personálu nic vyčítat nehodlám, zato majitel se nějak přepočítal, když si myslel, že restaurace půjde po vlastní ose vstříc světlejším zítřkům…
Párkrát už jsem něco natočila a tak vím, že sice střihem se dá dost změnit, ale co neřeknu, to tam nebude. A ani se mi nelíbil jeho argument ve smyslu, že kdyby měl restaurací třeba 5, tak tam také nebude celý den. Ano, nebude. Protože zkrachují…
já je sem za pořad moc ráda a právě tím, že vyvolá vlnu diskuzí konečně snad mnohým ukáže o čem gastronomie je (a proboha pryč s Babicou!!!!)…už mě taky nebaví věčně stejná a nijaká nabídka průměrných restaurací….nebaví mne obloha přes půl talíře, o které tuším, že ji ten předem mnou stejně jako já nesnědl a já možná kus jeho zvadlého salátu dostala na svůj talíř…nebaví mne padesáti stránkové jídelní lístky kde jsou kuřecí prsa na sto a jeden způsobů, kdy vždy alespoň jeden z nich je se sýrem a broskví….nebaví mne nabídka rozlévaných vín müller/frankovka…nebaví mne všudy přítomný kečup a sojovka – ať už na stole nebo jako součást jídla…nebaví mne diskutovat s číšníkem o jídle/ o objednávce , když vidím, že neví která bije….nechci si dávat steak z lososa, který před pár minutami vylovili z mrazáku….nechci se s některými přít o to, že dobrá restaurace není o velikosti porcí…
Fandím panu Pohlreichovi…držím mu palce, protože tohle je u nás běh na dlouhou trať a zřejmě ho (i nás) to bude stát ještě nějaké nervy….změní se snad něco s nástupem další generace? ….protože jídelní lístky ještě stále někdy připomínají doby dávno minulé….
jinak kdysi jsem právě v takové restauraci, kdy majitel gastronomii vůbec nerozmuněl pracovala….věřte, že jsem vydržela pouze měsíc…v tomto případě, si totiž ani nenechal poradit….dál mlel svou nesmyslnou….a podnik měl pouze jako doplněk k jiné podnikatelské činnosti. Co já bych dala za to, mít kapitál a moci něco vlastního rozjet….jak už tu někdo napsal, je to i o tom, kdo si restauraci zřizuje – zda ten, kdo chce pouze zbohatnout či ten, kdo k tomu má určitý vztah…
Tak jsem se na pořad taky dneska podívala a upřímně se děsím, co jsem to v restauracích za ten svůj dosavadní život všechno snědla.. Příště, než zajdu do nějaké restaurace, budu asi pečlivě vybírat kam půjdu…
Základ všeho neúspěchu a zmaru je právě v osobě majitele. A nezáleží na tom, jestli je to hotel, resturace nebo kavárna. Pokud už někdo k celé problematice přistupuje jako investor, pak si musí najmout schopného provozního resp. manažera. Představa – mám kuchaře, servírku a paní na mytí nádobí prostě podnik neudrží… Díky za tento pořad a těším se na další díly!
UmmZahra: vůbec jsem se divila, že stejně veřejně jako prohlašoval to, za co je teď kritizován, vytáhne v novinách ty nejotřepanější, nejnesmyslnější a dvacetkrát vyvrácené argumenty. Zbývá jen pomyslet si chytrému napověz…
Měsíc v práci, kde člověk musí jít proti vlastnímu přesvědčení, je víc než dost 
My se tu radujeme z každého konvertity, kterého se podařilo odlákat od kečupu do světa opravdového jídla 
Přihoďte si do odkazů i rozhovor v lidovkách
Týnko, to doufám nebaví nikoho z nás, kdo jsme tu. Proto se nad Babicou všichni vztekáme a Pohlreichovi držíme všechny palce, co máme, a ještě i pár těch, co nemáme
Bětko, to mě těší
Fando, pěkné stránky
http://www.lidovky.cz/sefkuchar-ktery-opravdu-zaujal-d3n-/ln-media.asp?c=A090306_171135_ln-vareni_ani
Potěšilo mě, že pan P. s neúspěchem počítá. Že nečeká, že ho všichni budou poslouchat: „Já jsem zvyklý na to, že se lidi nepoučí. Ono je strašně těžké změnit se. Znám to ze svého vlastního života.“ To je skvělý přístup k věci
Mimochodem, co si myslíte o sponzorech pořadu?
http://www.gastroportal.org/blog/cappuccino-insights/nezaradene/ano-sefe-alebo-ako-pohlreich-a-kecup-heinz-matu-ceskych-stamgastov
Já s tím vnitřní problém nemám, že sponzora dělá Heinz. Nesnižuje to pro mě věrohodnost pořadu, ani reklamy. Vařit z kečupu a používat kečup jsou pro mě dvě úplně odlišné věci.
Vladko, s tím kečupem úplně souhlasím. Nechci dlouze opakovat výše řečené, pořad se mi taky líbil. A vedl mě k přemýšlení o tom, kdo pro mě v jaké restauraci vaří a do jaké míry je vhodné mu svěřit svůj žaludek a peníze
S kým souhlasíš u kečupu? Se mnou, nebo s gastroportálem? La Bouchée bych ten žaludek i peníze svěřila, reference ze všech stran jsou dobré. A čínská bistra jsou v pořádku, protože člověku v hlavě bliká červená kontrolka, že se tam může najíst jen jednou za dlouhou dobu, protože to pro něj není dobré. U českých restaurací, které se vychloubají „domácím“ kdečím, je tahle kontrolka většinou v pozadí
Souhlasím s tím, že vařit z kečupu a používat kečup je rozdíl. U La Bouchee bych si zrovna tak jistá nebyla, chodívali jsme na meníčka a už nechodíme, nepřesvědčili nás.
Tak jsem Ano šéfe viděla až včera. Když jsem sedala k internetu, bylo to dost se smíšenými pocity co uvidím, protože naše odpolední návštěva (aniž by to viděla) prohlašovala, že pořad se snaží potopit restaurace (prý to píšou v novinách) a že si to Prima sestříhá tak jak potřebuje. Nevím, jestli jsem tuctový divák, co všechno zbaští, ale nepřišlo mi to. Naopak jsem s hrůzou vzpomínala, co jsem si kdy na Hrádku dala (jsem od Litoměřic).
Zajímalo by mě, jak Prima shání sponzory, jestli byl Heinz ten, kdo nabídl nejvíc, nebo ten jediný, kdo měl zájem…
PS: cedník mě hodně pobavil
Markýzo, chtělo by to nějakou příručku, kde se dá najíst
Moc obsáhlá by nebyla 
Ale pobavilo mě tady:
http://noteatingoutinny.com/2009/02/28/reason-for-not-eating-out-29/
že autorovi vadí profesionalita personálu, který má naučené fráze a jede podle nich. Měl by se jít najíst v naší malé zemičce, naučené fráze žádné, profesionality ještě míň, číšníci, kterým vadí host… Co by asi říkal potom?
Farinam, prosím tě, ta restaurace tam teda ještě je, nebo už není? Že se pořad sestříhá tak, aby to bylo zajímavé, je snad jasné i největšímu nedovtipovi, ale jak už tu řekla UmmZahra – co neřeknu, to tam nebude, ať to sestříhají jak chtějí.
Vlaďko, netuším, neb pobývám ve středních čechách. Přítel prý někde četl, že Vinař prodej restaurace popírá, že je to výmysl Primy. Pokusím se to vše zjistit…
„Během natáčení Ano, šéfe! dala jedna ze servírek výpověď, na konci pořadu pak zazněla zpráva, že je restaurace na prodej. To ale Vinař kategoricky popírá, s tím, že televize záběry úmyslně sestříhala tak, aby zkreslovaly skutečný stav. Navíc prý produkce v jednu chvíli úmyslně vypojila počítač, aby provoz restaurace kolaboval.“
http://www.recepty-vareni.eu/2009/03/07/ano-sefe-prvni-dil-televizni-show-zdenka-pohreicha-vzbudil-emoce/
To jsem právě taky četla, tak jsem se chtěla zeptat někoho místního, kde je vlastně pravda.
@ Vladka: Ja s reklamou Heinzu nemám vnútorný problém, ale marketingový. Príspevok o ňom som koniec koncov písala do môjho tematického blogu Cappuccino Insights, čo je „Blog o nových trendoch a marketingu reštaurácií a potravín“, ktorý je práve na spomínanom http://www.gastroportal.org hostovaný.
Súhlasím, že je rozdiel medzi používaním kečupu na prípravu jedla a na dochucovanie, a presne preto som v komentári vypichla fakt, že použili ausgerechnet najnešťastnejší spot Špagety (nie trebárs „dochucovacie“ hranolky). Ak by šlo o Babicovu reláciu, nevidela by som najmenší problém, ale so zameraním Ano, šéfe! sa to dosť bije. A v súvislosti s Pohlreichovým anti-kečupovým výstupom to bol naozaj trochu schizofrenický odkaz inak výborného programu
Mě se taky pořad líbil a jen doufám, že přispěje ke zlepšení kultury v našich restauracích. Ještě by mohl Zdeněk Pohlreich občas přijít do nějaké klasické zakouřené špinavé hospody a to bysme se divili
Mimochodem, tady je taky článek:
http://www.stalosemi.cz/2009/03/„ano-sefe“-aneb-zoufala-potreba-naseho-naroda/
Výborně a jen tak dále!
Vzácná příležitost, jak poukázat na nešvar, který nás všechny souží a zkusit ho nějak změnit, ale musí se chtít.
K M. Spáčilové – nemyslím, že by Z. Pohlreich byl sprosťák, ale jak říká, s některými lidmi se mluví jako v salonu, s jinými platí – na hrubý pytel hrubá záplata – a v tomto případě to jinak nešlo.
Ne každý bývalý vekslák naštěstí dnes uspěje – i to vykořisťování – já majitel, vy moje zlaté ručičky neplatí.
A snad i my jako hosté si uvědomíme, že nejsme dobytek – kdo z nás by vrátil tu lososovou nádheru zpátky se slovy „zku…enina“? Po tomto pořadu už by se nás naštěstí pár našlo. A kečup? Když z něj vaří Babica, proč by nemohli i v hospodě. Chtělo by to udělat něco jako anti grand restaurant výběr – každá hnusná hospoda by dostala 1 až 5 Babiců a za nějakou dobu by se to vyhodnotilo…. Tomu by se pak říkalo, sice neviditelná, ale hodně hlasitá ruka trhu!!!
Cappuccino: já se nějak nikdy nenaučila hledat vnitřní logiku sponzorů a reklam, takže mi nevadí, že je k tomuhle pořadu sponzor Heinz a navíc zrovna s tímhle spotem. Považuju se za průměrného Čecha, který si toho sice všimne, ale nijak zvlášť se nad tím nepozastaví, protože pořad a reklamu nepovažuje za provázané celky. Myslím si, že za tím stojí daleko komplikovanější systém, než si představuju, takže ani autor, ani sponzor nemají úplně ve své režii, jak to bude fungovat. A co já vím, třeba je právě úmysl, aby z restaurací zmizel ten kečup, co tam pan Pohlreich objevil, a nahradil jej Heinz ;D
Článek je pěkný, takový idealistický 
Mně se na Pohlreichovi ve srovnání s Ramsayem líbí právě to, že je lidský. Že se nikomu nesnaží vmést do obličeje, co je špatně, ale snaží se zavést užitečné návyky nenásilně. Od Pohlreicha bych si leccos nechala vyčíst, protože bych věděla, že to unesu. Zato u Gordona vydrží málokdo.
Milan: Já bych až řekla, že zakouřené špinavé hospody přežijí se svými štamgasty, kteří se tam rozhodně nechodí najíst
Jardo, já si nejsem jistá, kolik hostů Pohlreich převychová. Já bych jim toho lososa taky nehodila na hlavu. Nadávala bych si, že jsem debil, a už bych se tam nevrátila, ale to je tak asi všechno. Zvlášť pokud bych tam šla s někým, kdo tam je spokojený.
5 Babiců??? Já doufám, že takové restaurace neexistují. Možná někde pod dnem kulinářského pekla. Babicu bych dávkovala na procenta. Do 50% je to ještě dobré, pak začíná přituhovat
Jardo,
– nehrajme si na Michelin, vezmeme to za opačný konec.
skvělé pojmenování jednotky nevkusu a nechutností
Tak jsem se na to konečně podíval – Pohlreich dobrej, ale přišlo mi to dost rozvláčný – určitě by se mi líbilo lepší „televizní zpracování“ – kamera, režie, střih… třeba ten cedník a následný dlouhý záběr na Pohlreichův smích. Předpokládám, že tam takovejch předmětů bylo víc, takže proč nenatočit jeho reakci na všechny a nedat tam z každý pár vteřin, klidně klipovitě, prostě aby to odpovídalo Pohlreichovu prohlášení, že tenhle byznys je show… Některý části klidně pustit zrychleně – nakupování, roznášení poledních menu…
Co se týče reakce majitele – když zaznělo, že je restaurace na prodej, říkal jsem si, že třeba nakonec pochopil že nejde o obor pro něj a nevěří tý restauraci natolik, aby ještě sháněl a platil kvalitního provozáka – bez majitele na place to je podle mě nutnost – a prostě odejde, což bych bral jako rozumnej krok. Ale když tak čtu jeho vyjádření o pořadu, tak asi fakt nepochopil nic.