Za okny poslední březnové chumelenice, poznávání krás přírody nezní jako lákavá nabídka, svařák už se zdá nepatřičný – vždyť je jaro. Jenže co s víkendem, když by psa nevyhnal? A filmy, na které zatím nebyl čas, se utěšeně hromadí na poličce. K filmovému maratonu v teple vlastního domova ovšem patří i druhé kolo maratonu – kuchyňské. K dobrému filmu se totiž přece jen sluší udělat něco náročnějšího než jen mističku tortillových chipsů a salsu ze skleničky. Chuťový požitek by se měl vyrovnat tomu ze zhlédnutého filmu a přitom vyžadovat minimum pozornosti. Přece nechcete uprostřed oblíbené scény z Indiana Jonese odbíhat pro ubrousky na pokapanou sedačku.

Špatná zpráva je, že jídla odpovídající náročným požadavkům filmových fanoušků, jsou obvykle příšerně pracná. Ještě horší zpráva je, že jsou tak dobrá, že je budete chtít opakovat i vy sami, nejen vaše drahá polovička. Jediná příjemná zpráva, kterou vám můžu nabídnout, je, že si mnohé můžete připravit dopředu. Místo receptů vám nabízím inspirační ochutnávku. A jedno malé varování – bavíte se s člověkem, který neodejde z obchodu s jedním balením chřestu. Ať už si pustíte kovbojku, starou českou klasiku, nejnovější hollywoodský trhák, nebo osvědčený a oblíbený seriál, chřest se k němu zaručeně bude hodit.

A protože chřestová sezóna není pořád a teď teprve začíná, doplním i pár nechřestících tipů. Jen si pamatujte, že s chřestem je život veselejší jen potud, pokud není zabalený v neprodyšném sáčku, potištěném ze všech stran. Pokud nemůžete prozkoumat, jestli konce nejsou úplně dřevěné, nebo nedej bože plesnivé, pokud si nemůžete očichat, co vlastně kupujete, pak pryč od něj. Zbývá vám totiž jediné vodítko – že čerstvý chřest se láme i pod velmi mírným tlakem, nedá se ohnout a v žádném případě nesmí gumově pružit. A přestože je to skvělé vodítko, samo o sobě je přece jen nedostačující.

Já si pustím Přátele, abych neměla pocit, že mi něco uniká, a vrhnu se na maso. Spodní kuřecí stehna naložím do opravdové sojové omáčky, zakápnu rybí omáčkou a přidám sladkou chilli omáčku. Přes noc můžou klidně odpočívat v lednici. Pokud jste sebevrazi, klidně zvolte i ostřejší variantu, než sladkou chilli omáčku, já jsem takhle docela spokojená. Upečené paličky jsou sice náročnější na konzumaci, zato při přípravě uděláte minimum. Odložit maso do marinády a následně do trouby není nic složitého. Ubrousky si ale nezapomínejte v kuchyni. Pokud vám naopak chilli omáčka nevyhovuje vůbec, pokročíme k dalšímu kusu masa. Kuřecí prsíčka krájím na nudličky a vkládám do misky s jogurtem. Stačí utřít česnek se solí a přihodit hrst bylinek. Spolu s jogurtem tahle marináda zaručí, že maso bude nádherně měkké, křehké a šťavnaté, nebude vysušené a chuti i vůně bude mít dost na to, aby vám vyneslo pár obdivných poznámek i když je drahá polovička zrovna plně zabraná do nejnapínavější scény Blade Runnera. U rozpálené pánve si ale chvíli postojíte.

Proteinů by bylo dost, na řadu přichází zelenina. Tu si bohužel předem připravit nemůžete. Krájení cuketek na kolečka ale není nic složitého. Pak už stačí jen potřít olejem s utřeným česnekem a opéct na grilu či pánvi. K jogurtovému kuřeti je to fantastický doplněk. Křupavá cuketa krásně kontrastuje se šťavnatým kuřetem, česnek vyzdvihne přednosti obou. Ubrousky mějte stále po ruce. S takhle malými kousky jídla na příbor klidně zapomeňte.

Salát z čerstvé zeleniny je ta nejjednodušší věc na světě. Pokud máte osvědčený, nenechte si ho brát. Pokud ne, nabídnu vám svůj ředkvovo-ředkvičkový s jednoduchou řeřichovou zálivkou vinaigrette. Bílou ředkev si nakrájejte na půlkolečka, červené ředkvičky na čtvrtiny.Tenhle salát je tak výrazný, že se na něj budete muset zadívat aspoň na chvilku. Zvlášť když ho doplníte zálivkou se zelenými bylinkami. Základní pravidlo pro vinaigrette praví tři díly oleje na jeden díl octa. Můj domácí ocet je ale slabý jako moucha, proto poměr upravuji ve prospěch octa a statečně třepu ve skleničce se šroubovacím uzávěrem, dokud se tekutiny nespojí. Přidávám sůl, pepř, trošku dijonské hořčice a spoustu řeřichy, než ji zase zapomenu zalít a ona mi uschne. Znovu protřepu a můžu promíchat se salátem. Udělala jsem si jí moc, ale není čeho se bát, zbytek mi zůstane v lednici bezpečně uzavřený ve skleničce až do následujícího salátu. Což bude brzo. Je výborný, svěží, křupavý. Co víc si přát?

Snad už jen ten chřest. Dostane se ke slovu hned ve třech podobách. Zelený chřest umyju a nemilosrdně odkrájím hlavičky s kouskem stonku. Výsledné zelené tyčinky jsou dlouhé asi jako ukazováček. Ty se budou vařit v osolené vodě pouhých 3-5 minut. Pokud na ně nezapomenu u Hvězdné brány. To by ale byla věčná škoda, takže nezapomenu. Zbylé stonky nakrájím na sousta, protože co nenakrájím teď, to už pak nepůjde ukousnout. Dřevnaté části vyhazuji. Je jich hodně. Přiznávám se, že můj chřest má za sebou dalekou cestu ze Španěl a mohl být v lepší kondici. Tyhle kousky se budou vařit 5-8 minut. S trochou jednoduché matematiky a oběma očima na hodinách to zvládnu v jednom hrnci. Do vedlejšího kastrůlku rozdrobím nivu, zaliju trochou smetany a nechám rozpustit. Voilá, moje oblíbená omáčka k chřestu.

Chřest si jako sólista vystačí. Chřest s chřestem už je varianta pro náročné. Pokud se vám nechce vyhazovat dřevnaté konce, nezapomeňte si chřest oškrábat. Pak vám zbudou jedině slupky. Tvrdé konce můžete s trochou vody a olivového oleje rozvařit do měkka, rozmixovat, přidat sůl, pepř, zastříknout citronovou šťávou a decentně provonět dijonskou hořčicí. Do tohohle dipu si můžete namáčet nejen skvostné chřestové hlavičky, ale třeba pečené hranolky brambor.

Nejnáročnější chřestový recept, který vám nabízím, je můj osobní úlovek týdne. Je příšerně pracný, ale výsledek je natolik harmonický, že snad musí dostat na kolena každého. V mé kuchyni se zaručeně bude opakovat. Oškrábané brambory se snažím krájet na co nejtenčí kolečka s co největší plochou, aby se do nich daly hlavičky chřestu zabalit jako do peřinky. Moc mi to nejde. Beru si na to škrabku a proklínám se za tenhle nápad. Navíc ani nebyl můj vlastní. Balit do zámotků sýr odmítám. Mám docela dobrou představu, jak by to vypadalo. Až někdo přijdete na to, jak udělat tenounké, ohebné a přitom velké plátky brambor, dejte mi vědět. Asi si pořídím mandolínu. Konečně mám hotovo a na každý tenounký plátek brambory můžu položit stejně tenounký a krátký proužek šunky. Do téhle kreace zavinuji chřest. Už jen spíchnout párátkem a šup s drahoušky do rozpálené trouby. Jakmile okraje brambor zezlátnou (což je při 200˚C asi za deset minut), lovím je z trouby a gratuluji si k těm párátkům. Aspoň jeden krok přípravy je jednoduchý. A odbíhám za drahou polovičkou – tohle musí ochutnat! Než je všechny sním. Malý zázrak v mé vlastní kuchyni.

Poslední nenáročné pokrmy už vyžadují pramálo pozornosti. Žampionům nacpu hlavičky nivou, co mi zbyla z omáčky a dopřeju jim chvíli v troubě, kterou převezmou po chřestu. Jednoduché a efektní. V domácnosti, kde se houby nikomu nepříčí, slaví úspěch vždy. A dezert? Vytáhnu z mrazáku cheesecakové kuličky a nechám je trochu povolit.

Příjemný den je za námi. Líbil by se vám taky? Nebo si raději pozvete partu přátel a vstup do domácího kina podmíníte přinesenými lahůdkami?