Putování za nádivkou
Za celý svůj nedlouhý manželský život jsem ještě nepekla velikonoční nádivku. Letos jsem se do ní pustila s vervou megalomana a touhou vynahradit si všechny ty promeškané příležitosti najednou, v srdci chovajíc tajný sen – moje nádivka bude ta nejzelenější, jakou jsem kdy viděla.
Co by to totiž bylo za jarní nádivku, kdyby byla tak žlutá po vejcích a růžová po mase jako všechny časopisové nádhery, které se s železnou pravidelností před Velikonoci vyrojí z časopisů? Proč se všude píše o tom, že velikonoční nádivka má být zelená, když se v ní pak nesměle krčí dvě tři kopřivy a bojí se vykouknout ven? „Nebude ti to držet,“ varovala mě Florentýna. Ne že bych jí nevěřila, ale na oltář vědy je třeba přinášet oběti. Třeba v podobě několika vajíček navíc. Nebo v podobě rodiny, která bude týden jíst různé verze nádivky. A tak jsem se pustila do velikonočních experimentů.
Dobrá nádivka je věcí poměru, poznamenala jsem si jako výchozí stanovisko po pročtení mnoha receptů. Pokud to bude poměr s dodavatelem domácích vajec, je šance na úspěch značná. Pokud to bude intimní poměr s lesem poblíž vašeho bydliště, v němž znáte každý lísteček, jehličku a každou kapku vody v potoce, máte vyhráno. Stačí už jen přidat botanické schopnosti a na vašem talíři se ocitne ta nejúžasnější (a navíc kouzelná) bylinková nádivka, jakou jste kdy jedli. Pokud se ovšem i nadále budete řídit mými radami a z původního receptu si necháte jen směs bylin.
Na mém stole se totiž ocitne nádivka úplně jiná, za což vděčím své botanické neschopnosti. Mám totiž tu smůlu, že sedmikrásek si všimnu jen na cizích zahrádkách a šťovík bych poznala jen kdyby mi ho někdo přistrčil pod nos se slovy: „Tohle je šťovík. Dobře si ho prohlédni, nebudu to víckrát opakovat!“ Zato kopřivy poznám dobře. Zvlášť když se zapomenu a vlezu do nich v lodičkách. Aspoň si vezmu cenné ponaučení, že na nádivku je třeba se připravit nejen s dostatečným předstihem a účinným repelentem, ale i s dobrou obuví. V ideálním případě ještě i se schopným botanikem, který nedopustí, abyste si spletli bršlici kozí nohu s něčím, co je nejen nepoživatelné, ale i jedovaté. Dokud jsem sama, omezím se na kopřivy.

Ale jen se třeste, lesy v dosahu městské hromadné dopravy, jakmile sladíme diáře se sestrou, která botanicky nekrní ani v zimě!
Do té doby musím upravit poměry surovin ve prospěch zelených rostlin. Výchozí poměr na kterém se shodne drtivá většina receptů je takový:
- množství rohlíků odpovídající vaší náladě, počtu lidí, které chcete nakrmit, a vaší kuchařské sebedůvěře, že to opravdu budou chtít jíst. Obvykle tedy 8-10 rohlíků.
- na každý rohlík jedno vajíčko. Pokud opravdu netoužíte dát do velikonoční nádivky dát deset vajíček na deset rohlíků, zapomeňte na ni. Absolutní minimum je 7 vajíček na deset rohlíků.
- mléko nebo vývar na zvlhčení rohlíků v množství, které do nádivky obvykle dáváte. Na výchozích 10 rohlíků mezi 200-250 ml mléka/vývaru.
- tolik masa, kolik váží polovina rohlíků – tolik masa, kolik váží všechny rohlíky. Drtivá většina receptů se shoduje na uzeném, ale některé doporučují použít bílé maso, protože k Velikonocům patří. Dávám jim zapravdu. Ale k tomu později.
- tolik kopřiv nebo špenátu, kolik váží 10-20% vašich rohlíků. Takhle zoufalý poměr hodlám rovnou zrušit. Nádivka z rohlíků, vajec, masa a symbolické hrsti kopřiv mi rozhodně nepřipadá jako dobrý jarní nápad.
- dochuťte solí, pepřem, muškátovým oříškem, pažitkou, petrželkou, či dalšími bylinkami, které máte po ruce.
- pečte v máslem/sádlem vymazané nádobě na 200˚C, dokud nezezlátne.
Experiment první: Jedině kopřivy!
V maličkých bábovičkách peču dvě várky s minimálními rozdíly. V každé je tolik rostlin, kolik je rohlíků. V jedné kopřivy, v druhé špenát. Na každý rohlík dávám dvě vejce. Masa je v jedné polovina váhy rohlíků, v druhé tolik, co váží rohlíky.
Tvar je krásný a zajímavý. Péct vítězný experiment v beránkovi bude oku značně lahodící. Bábovičky stačilo vymazat máslem, vyklopit jdou krásně. Nádivka se pěkně zvedla, výsledek bohužel připomíná spíš něco mezi smaženicí a vajíčkovým sýrem. Není to špatné, ale není to nádivka. Jen kdyby nebyla tak krásně zelená. Takhle nemůžu říct, že to bylo fiasko.

Masa bohatě stačí polovina váhy rohlíků, víc už se neblaze podepíše na souhře chutí. Hádejte, kterou várku jsem zbytečně moc nadopovala masem? Kopřivovou. Je jí škoda. Zatímco špenát chutná neutrálně, kopřivy jsou fantastické! Na příští várku se zase musím vydat do lesa. Špenát už z experimentů vylučuji. Taky končím s uzeným. Bílému masu to bude v nádivce slušet mnohem víc.
Experiment druhý: Vymačkat kopřivy, vyšlehat bílky
Sice jsem důsledně proklela všechny, kdo nabádají k opatrnému vmíchání sněhu do hmoty tak husté jako je rodící se nádivka, ale musím uznat, že měli pravdu. Nadýchaná nádivka prostě něco stojí. Další výborná poučka vychází z předchozího experimentu. Kopřivy je třeba vymačkat. Nechci si ten sníh utopit sotva ho začnu přidávat.
Slepice z vývaru celkové konzistenci také výrazně pomohla. Dejte na mou radu a nechte vlákna bílého masa pracovat za vás. Spojí „těsto“ tak, jak by se vám to s uzeným nikdy nepodařilo. Asi mě to nemělo překvapit, ale mohla jsem si dovolit dát do nádivky tolik masa kolik rohlíků a na čtyři rohlíky pouhých pět vajec. Sníh dělá divy. Nevadilo ani chuti, není zdaleka tak agresivní jako uzené.
Nádivka je zelená, měkoučká, ba až mechová. Všeho je tak akorát, jen soli mohlo být trochu víc. Myslím, že mám favorita. Tady je:
- 4 rohlíky
- 150-200 ml mléka (podle stáří rohlíků)
- 5 vajec, bílky a žloutky zvlášť
- 250 g kopřiv (asi 4 velké hrsti)
- 250 g vařeného bílého masa (kuře, slepice, králík)
- sůl
- pepř
- muškátový oříšek
- Rohlíky namočte do mléka. Než nasáknou všechnu tekutinu, spařte si kopřivy a vymačkejte z nich většinu vody. V krajní nouzi můžete použít i listový špenát, ale nebude to ono.
- Do rohlíků přidejte žloutky,kopřivy, sůl, pepř a muškátový oříšek a spojte v pevné těsto. Maso nechte tak, jak jste ho obrali, dalším krájením docílíte jen toho, že se spojí s nádivkou na jednolitou kaši. A my přece chceme i rozeznatelné kousky masa.
- Rozehřejte si troubu na 180˚C. Přidejte maso do nádivky.
- Vyšlehejte sníh z bílků a opatrně ho vkládejte do tuhé nádivkové hmoty. Proklínejte mě u toho jak chcete, ale snažte se. Právě tenhle krok spolu s použitím bílého masa místo uzeného udělá pro vaši nádivku maximum.
- Celou tu nádheru umístěte do velmi důkladně vymazané beránčí formy, na plech, nebo do jiné formy dle vlastního výběru.
- Pečte podle použité formy. V beránkovi 50 minut, v pudinkových bábovičkách stačí 20 minut, na plechu za výsledek neručím. Údajně pečte dokud nezezlátne.
Zbývá jen upéct nádivku v beránkovi. Skoro by se zdálo, že mám hotovo. Není to tak úplně pravda.
Experiment třetí: Velikonoční hlavička
Jestli jste se někdy zamysleli nad tím, proč se velikonoční nádivce říká hlavička, případně proč se tak říká jen některé, mám jednoduchou odpověď. Nádivkového beránka jsem bez valného úspěchu dolovala z důsledně vymazané formy, až se rozhodl, že se nechá, ale jedině v případě, že se mu velikonoční hlavička oddělí od velikonočního tělíčka. Mohlo by se zdát, že to je absurdní kritérium, jak posoudit správnost názvu. Jenže když prolistujete víceméně stejné recepty, které se střídavě jmenují „hlavička“, „nádivka“, nebo „nádivka (hlavička)“ nedojdete k žádnému prokazatelnějšímu výsledku.
Netuším, kde se stala chyba. Můžu k tomu říct jen jedno – vroubkované formy mě prostě nemají rády. A to se prý zrovna v téhle peče skvěle. To už přenechám jiným, já svou velikonoční hlavičku mám. Navíc s příjemnou procházkou v lese. A to se cení.



Jé, zrovna jsem dnes s dcerkou v lese nasbírala kopřivy, že udělám letos nádivku. Taky poprvé
Tak teď už mám i recept. Paráda! Díky! A to maso.. to použiju část šunky, co jsem dnes podle recepisu Lucianky konečně vyrobila
Moc příjemné velikonoční vyprávění
přiznávám, že jsem nádivku jednou zkoušela dokonce podle Apetitu – byla i s mandlemi a myslím, že právě se špenátem a upřímně stála za starou belu! Moc dobrou hlavičku dělá má babička – schválně se jí zeptám, jaké dělá poměry ona…
a o víkendu se asi vydám na procházku. Loni nebylo tak hezké počasí a kopřivy neměly šanci, letos, jak se zdá rostou
Díky za celé to martirium a zkoušení…Vlaďko – kolik těch nádivek teď doma máte a jak je upotřebíš?
my mame jeste snih, take o koprivach si muzu nechat zdat
na pristi rok si natrham mlade koprivy tak za mesic a strcim je do mrazaku, aby me velikonoce zase nezastihly nastvane hledici z okna na ten bilej hnus
desne bych si chtela upect velikonocni nadivku. jenze jsme na velikonoce vetsinou na chalupe kde neni trouba. ani plynova, ani elektricka, ani v kamnech, proste zadna
a pokus vydyndat z babicky remosku selhal. takze misto nadivky nejspis bude ryze s necim, co se da udelat v jednom hrnci na kamnech.
Obdivuji experimentárské zapálení autorky i rodiny, která bude nádivku chtít asi až o příštích Velikonocích. I když jestli byla ta vítězná tak dobrá… Díky za odzkoušení za nás všechny a za zdarma podané know-how
!
vErusko, tak to bude nádivka naprosto fantastická. Já jsem ostuda a na šunku jsem pořád ještě nenakoupila maso
Už v procesu samotném se to přerozdělovalo a ochutnávalo a ochutnávalo a pořád to byly jen kousíčky. Takže principem „když je jídla malý kousek, dá se jíst v jakémkoliv množství“ jsem proexperimentovala pouhých deset rohlíků, což je výchozí dávka u většiny receptů. Vítěznou verzi směle zopakuju za minimálně 14 dní 
V mém mrazáku by ale dlouho nevydržely. Ještěže tady i něco roste. Když jsem do nádivky poprvé kousla, zadívala jsem se na ni s tím, že chutná jako kopřivový čaj, který mám moc ráda. V tu chvíli špenátové varianty ztratily veškerou přitažlivost i proto, že čerstvý špenát prostě ještě není. A listový nelistový, ten mražený prostě za moc nestojí 

Tak jim ještě asi neleze i ušima. Ale ta vítězná byla vážně dobrá, tu zopakuju, jen to zase nebude o Velikonocích. Experimenty před Velikonoci, opakování po Velikonocích, ale na svátky samotné jsme jak ta kovářova kobyla
Týno, zkus se zeptat, zajímalo by mě, jestli ty výchozí poměry, které jsou ve všech receptech, co jsem kde našla, vážně někomu fungují. Je pravda, že masa bych tolik nedávala, původně jsem plánovala jen půlku, ale když jsem viděla tu hmotu, rozhodla jsem se, že tam klidně může jít všechno a ničemu to neuškodí. A dopadlo to dobře.
Co se týče počtu nádivek… no, ono jich tak moc nebylo. Pudinkové bábovičky jsou totiž ideální na těsto z jednoho rohlíku. A když se na to pak člověk dívá tak, že to vlastně je jenom jeden rohlík s jedním vajíčkem a trochou listové zeleniny, ani mu nepřipadá tragické, že jich má v troubě šest naráz
Triki, mráz kopřivu nespálí
Tornado-lou, tak to už jedině pořídit na chalupu remosku vlastní. A nezoufej, mé experimenty taky nebyly na Velikonoce, ale dřív, a na kráse jim to neubralo. Dokud jsou kopřivy mladé, má nádivka zelenou
Markýzo, Danýsek dokonce dneska prohlásil, že chce místo pohádky na dobrou noc přečíst článek o nádivce
Právě jsem si na Tebe, Vlaďko vzpomněla… Když jsem cukrovala krásně upečeného ořechového beránka, stačil jeden nešikovný chvat a taky jsem oddělila velikonoční hlavičku od velikonočního tělíčka. Jizvu jistí dvě párátka a mašle, Pata a Mat by ze mne měli radost ;o))
7: Mému bráchovi se také letos podařilo u jednoho z beránků co pekl omylem oddělit hlavičku – přidělal ji špejlí, nechal kousek trčet, upevnil exoskeletem (čokoládová poleva) a vytvořil tradičního velikonočního jednorožce.
Vlaďko, děkuju ti až teď, když jsem si ověřila, že tvá snaha nebyla marná
Obědvali jsme Florentýnino kuře s tvou nádivkou (jehněčí bude až po Velikonocích). Byla to taky moje premiéra a bylo jí tolik a byla tak dobrá, že brambory zbyly všechny k večeři
Dám fotku do fóra.
S velikonoční nádivkou/hlavičkou je to složité – existují spousty „zaručeně pravých“ receptů, které se liší jak surovinami tak konzistencí. Všeobecná shoda je na kopřivách – podle mé mnohaleté zkušenosti přijatelná náhrada je pažitka ( hodně) v kombinaci třeba s polníčkem. Maso – podle některých receptů nejlépe několik druhů vařeného masa ( uzené, vepřové, slepice, králík apod.), já dávám libový uzený bůček. Pečivo se podle některých receptů zásadně máčí ve vývaru z masa, dle jiných v mléce. No a konsistence – od nadýchané jako v tomto receptu, přes „medium“ tedy vajíčka bez rozdělování na žloutky a bílky ( tu mám nejradši), až po nejtužší variantu zahuštěnou krupičkou.
Tak, jdu sníst ten poslední kousek
Tak tedy já peču nádivku (zdá se podle uvedených receptů) trochu jinak. Ale dopředu musím varovat, že to je kalorická bomba a to navíc velmi jedlá. Potřebujete na to : celou veku nebo odpovídající množství jiného bílého pečiva, 5 vajíček, zelené věci v množství jak se vám líbí, 400 g uzené krkovice nebo jiného uzeného masa a 200 g klasického špeku (takový ten kousek na provázku od řezníka, z anglické a podobných jiných slanin to není dobré!). Špek nakrájet na malé kostičky, nechat vyškvařit, přidat na kostičky uzené maso, odstavit. Veku nakrájet na kostičky, zamíchat do toho špek a maso, pak přidat žloutky, zelenosti a na závěr opatrně sníh z bílků.
Rozprostřít na plech, neuplácávat moc, jednotlivé kostičky ať vyčuhují, jsou pak krásně křupavé. Péci 15 minut při cca 180 stupních. Pozor, nespálit. Vynikající teplé i studené.
Ovečko, nejen Pat a Mat. Já mám taky radost
Je nás víc, nebudeme se bát beránků nic 

Já bych tuhle nádivku už k masu nepřikládala, je mi v ní masa víc než dost. Považuju ji za samostatné jídlo, k němuž jsem ochotná přiložit tak leda salát
Co už by po mě taky kdo mohl chtít, že? Když i chudáka beránka gilotinuju 
Když se vajíčka nerozdělují, je to samozřejmě pohodlnější. Pročež můžu tak leda proklínat svou zmlsanost, že zrovna ta nejpracnější varianta se mi líbí nejvíc 
Konec konců nedělá se pořád. Do pečeného kuřete ubírám vajíčka a odstraňuji maso, ale jako samostatné jídlo se mi nádivka líbí
Člověk se tím přece taky neživí pořád. Brzo už bude čas čerstvých salátových variací, nádivka je takový hybrid mezi zimním a jarním jídelníčkem
Kytko, exoskelet mě nenapadl, ale u nádivky by mi bohužel moc nepomohlo. Byť jsem se tou představou na pět vteřin vážně zaobírala
Maruško, to ráda slyším
Ejo, variant je mnoho, to je pravda, včetně takových, kde se přidává ještě máslo/sádlo/slanina. Já mám ráda ty vlhké, nadýchané, měkké. Tvrdou suchou nádivkou, jejíž vyznavače ve svém okolí taky mám, mě nikdo neuctí
Karličko, zní to pěkně. Velikonoční nádivka je obecně kalorická bomba, neradno ji nějak odlehčovat
Nojo, článek jako vždy krásný. Naše nakonec opravdu obsahovala kromě kopřiv i šťavel, plicník a jitrocel. A byla taky moc dobrá. Troufnu si říct, že i lepší, než kdyby obsahovala jen kopřivy
Tedy uznávám, že ve výčtu devatera bylinek se polovičně ztrácím
mladé listy pampelišky, kopřivy, šťovíku, řebříčku bych ještě zvládla na zahradě najít. Popátrala bych i po šťavelu a bršlici. Ale kde mi roste rdesna hadího kořene, rozrazil potoční a rozchodník bílý opravdu netuším.
A to jsem myslela, že naše velikonoční hlavička byla celkem dobrá
Příští rok bude sjednána náprava, slibuju.