Pivní katechismus
Není důvodu, proč by dáma sama nemohla jíti do hospody; předpokládáme ovšem, že se tam nechová nijak vyzývavě, nýbrž skromně, celkem jako každý jiný host. Je-li dosti místa a klidu, dáma, pokud je samotna, usedne vždy raději k prázdnému stolu. Není-li takového, sedne za stůl proti neznámému pánovi, nikoli vedle něho. Hovor zapřádati při takové příležitosti není na místě.
Není na závadu, aby samostatná dáma i dívka, navštěvující pravidelně hospodu, přisedla ke stolu, za kterým sedí známí pánové. Ovšem konkrétní okolnosti nelze pouštěti ze zřetele. Je-li poměr s jedním z pánů zkalený, bylo by nejlépe místnost míjeti.
Na vrchního voláme prostě „Vrchní – prosím!“, ačkoliv stačí u nás místo volání zvednout do vzduchu již prázdný půllitr nebo jinou sklenici od piva a vrchní nebo číšník na tento signál vždy rychle přispěchá. Neupozorňujeme tak na sebe více, než je v převážně mužské, už tak dost hlučné společnosti žádoucí.
Při rychlosti, jaké vyžadují dnešní hospodské podniky, ať už jsou to jen malé rodinné hospůdky nebo velké zakouřené lokály, nelze dbáti obřadností, a proto se na vrchního nepobuřujeme, pokud pivo před nás postavil poněkud rychle a ledabyle. Letmo však zkontrolujeme pěnu, zda je stejnoměrně hustá, bílá a nepřetékající přes okraj sklenice; podíváme se, zda na vrcholu pivní čepice najdeme malou prohlubeň od poslední kapky piva. Svůj souhlas můžeme projevit malým přikývnutím a oddálit tak chvíli, než se poprvé napijeme, neboť se nesluší, aby se dáma po sklenici s velikou vervou okamžitě vrhala. Teprve když shledáme, že vše v pořádku jest, ba dokonce že logo na sklenici odpovídá čepované značce pivního moku, upraveně zvedneme sklenici k ústům a upijeme. Přinesené pivo pak dopijeme v následující půlhodině; poté již ztrácí říz a přestává býti chutné – tak by na nás snáze mohlo býti pohlíženo jako na hlupačky, kterým se lze zavděčit kdejakou pivní podřadností.
Při pití piva je netřeba rousati si části obličeje, zejména pak jemná dámská ústa, v pivní pěně. Nelze schvalovati, má-li dáma od pití piva bílý knír, lépe nejprve malou mezerou ve rtech odsáti ze sklenice trochu pěny, a pak teprve píti pivo, aniž by přitom vznikaly nepohledné licousy. Pokud se to napoprvé nepodaří, nemůžeme než vřele doporučiti okamžitě po napití pozvednouti k ústům ubrousek a jemně je jím osušiti. V žádném případě není společensky žádoucí řídit se podřadnými reklamními spoty plnými pijanů, jimž obrovská chuť na pivo brání v rozvážnosti a jež své pysky nedočkavě noří do plné napěněné sklenice, nemluvě pak o nechutnosti, kteroužto utření úst hřbetem ruky bezesporu je.
Dámy, střezte se jakýchkoli manipulací s již natočeným pivem. Nesluší se dolít jinému pivo z vlastní sklenice. Slušná dáma si pamatuje, že při dopíjení piva se také s obsahem sklenice krouživým pohybem nemíchá, kroužky pěny na její stěně tam po každém napití mají zůstati. Nešvarem je upití piva ze sklenice ústy mastnými a ubrouskem neutřenými, spláchnutá mastnota ze rtů je totiž pohromou pro pivní pěnu a její úmyslné ničení je darebáctví hraničící na paragrafy trestního zákona.
Za pivo, které vám číšník přinese, není třeba děkovati, právě tak jako vrchní nemusí vám děkovati za peníze. Vymění-li se však při té manipulaci slova „děkuji“ a „prosím“, arci jen prostě a beze všech poklon, pomyslí si lidé, kteří to slyší: to je zdvořilá dáma!
Bohužel jsou číšníci, kteří se domnívají, že vůči dámám si lze dovoliti všecko – a odtud potom ta prapodivná morálka některých dam pravidelně navštěvujících hospodská zařízení. Číšníci nešvarně mívají vůči těm dámám, které s nimi nesouhlasí nebo si na kalné pivo bez jiskry, pivo bez pěny nebo podměrečné pivo stěžují, srdcervoucí odpověď: „vždyť je to jen žena! Přece nebudete chtít, aby rozuměla pivu…!“ a podobně posazují nevyvedené pivo před dámu. Ale právě naopak, číšník si nesmí dovoliti neslušností. Takovou neslušností je kupříkladu slévání donesených zbytků od stolu do prázdné sklenice, aby posléze byly dočepovány čerstvým pivem. Ano, i to dáma může poznati a vyžadovati zjednání okamžité nápravy. S neslušnými číšníky zacházejte, dámy, tak, aby to nevzbuzovalo pohoršení, napomínejte je sic energicky, ale potichu, a netrestejte jich veřejně. I tenkrát, chová-li se číšník nezdvořile, nebuď nezdvořilou druhá strana.
Pivo bez pěny je třeba okamžitě odmítnout. Současně ale bděle sledujte, zda výčepní se toto pivo nechystá přelíti do dvou nových sklenic a oživiti přitočením čerstvého piva. Takové pivo opět jemně, ale důrazně odmítneme. Nerozohňujte se hned, když je před vás postavena sklenice s pivem, jež vypadá, že nebylo dočepováno úplně. O pěně je známo, že se postupně rozpadá a pivo tak teprve do správné míry dojíti musí; a tak pro vaši spokojenost budiž dostatečné, když přinesené pivo hladinu půl až tři čtvrtiny centimetru pod cejch dosahuje.
Dříve rozšířený nešvar špatně vychlazeného piva byl již téměř díky moderním chladícím zařízením vymýcen; přesto by znalá dáma měla věděti, že v zimě se pivo podává při nižší teplotě nežli v letních měsících. Bylo by pošetilé žádati chladnější pivo v horkém létě; znalcům byste způsobily nemalé pobavení, čemuž je záhodno se vyhnouti.
Právem každého hosta, tudíž i dámy, jest požadovati čistou sklenici. Jakékoli plavající nečistoty, nebo snad dokonce špatně umyté sklo, zakládají oprávněný důvod na stížnost. Silný proud bublinek vycházející z téhož místa uvnitř sklenice ukazuje na špínu uvězněnou na jejím vnitřním povrchu. Rychle padající pěna zase poukazuje na mastnotu uvnitř sklenice. Opět je na místě jemné upozornění číšníka na nešvar špatného vymývání. Dbejte na poklidný průběh diskuse, neboť někdy se do situace může vložiti i samotný výčepní, a všichni takoví jsou ve svém podniku bohové ex machina a mají plné právo vzpurné návštěvnictvo vylučovati z pohostinství.
Dáma znalá péče o domácnost si je vědomá, kolik práce obnáší starost o čistý stůl, a tak zbytečně neznečišťuje sněhobílý ubrus kapkami stékajícími po sklenici piva a podkládá ji raději automaticky pivními tácky, kteréžto dobré zařízení mívají volně k dispozici na všech stolech. S neupotřebenými tácky si však dáma nehraje, přestože povinností spolusedících pánů je mlčky takové její chování tolerovati. Vždyť nelze říci, že by takovým malým a veskrze milým až úsměvným prohřeškem utrpěla úroveň společenské události při návštěvě hospodského podniku.
Hovoří-li dáma neslušně, jest příkazem slušnosti, aby pán co nejrychleji zaplatil a se svou dámou odešel.
Táže-li se pán dámy před návštěvou hospodského zařízení, zda „zajdeme na jedno,“ je třeba si tuto otázku správně vyložiti. Dobré pivo má totiž takovou chuť a vlastnosti, že po vypití prvního piva dostane host rovnou chuť na další, a očekávaná krátká návštěva se tak veskrze protáhnouti může do pozdních ranních hodin. Dámě je přitom záhodno vraceti se domů za světla a na to by mělo i pánovi ji doprovázejícímu býti pamatováno. Pro jistotu však nelze než doporučiti vybavit se na cestu do hospody reflexním oblečením a čelovou svítilnou.
Dokonalá dáma se nechce dostat do trapné situace, kdy prohledává svrchní oděv svého doprovázejícího pána, jež není momentálně po konzumaci piva při smyslech, jen aby našla jeho portmonku a mohla zaplatiti útratu. Raději pamatuje na české staré, avšak pravdivé úsloví, že „bez pěněž do hospody nelez.“ Jedinou výjimkou pro ni budiž vchody služební.
PS. Velmi děkuji Jiřímu Guth-Jarkovskému i nejmenovanému dobrodinci za skvělý úvod do problematiky – jednomu za společenskou část, druhému za pivní. Oba dva jste na mě svými znalostmi a přehledem zapůsobili.
A je to tady:)
Tak už vím, co mají tvé články společného s dobrým pivem. Sotva člověk dočte jeden, hned má chuť na další
V jakém úhlu má být od prsteníčku odkloněn malíček ruky nadzvedávající půllitr
???
Tak teď už vím, proč na mne vždy tak divně koukali, když jsem si pohrávala s tácky
Pracuji jako číšnice v jedné hospůdce, a musím říct, že kdyby se podle tohoto článku chovaly všechny „dámy“ byla bych moc ráda…protože přemíra piva dokáže udělat pěknou paseku, zvláště u křehkých dam..:-)
Lucie, článek je vám i dotčeným dámám plně k dispozici
Ostatním díky za povzbudivé komentáře. Pokud jsem snad na něco zapomněla, věřím, že se příslušní odborníci záhy ozvou a tuto společenskou lekci doplní. A pokud jste snad všemu věřili, raději na něco z toho zapomeňte
docela mě překvapila ta teplota piva…vážně jsem netušila, že v zimních obdobích je pivo vychlazeno na nižší teploty než v létě…měla jsem pocit, že to je přes celý rok stejné.
Jinak se musím přiznat, že v některých hospůdkách se sklenice snažím dotýkat ústy jen minimálně…nepřijde mi totiž, že by ono zařízení, které na mytí sklenic od piva ve výčepu číšnící používají bylo nějak zvlášť hygienické. Nebo se mýlím? ale když vidím, jak tu sklenici jen tak pošudlají v hnědé vodě…no nevim…radši snad o tom pak nepřemýšlet
Tyno, hygienu by splnovalo, pokud by voda v nadobe s kartacem na „smudlani“ mela teplotu aspon 60 stupnu. Jenze to by pak cisnik musel mit azbestovou rucku.
Jsme zkratka druzni lide, ne? Nezridka se take stava, ze na okraji sklenky potkame rtenku pani od vedlejsiho stolu.
V jednom laboratornim pruzkumu nam vyslo, ze pit napoj ze sklenice umyte v kartacich je stejne, jako oblibat 30 osob, ktere z ni pili predtim
tak a s pitím piva končím
Ne, vážně, ta představa je dost hrozná…jak jsem již říkala, radši o tom nepřemýšlet!
ehm, ale musím se přiznat, že občas, když se nikdo nedívá nenápadně otřu skleničku ubrouskem
vím, že tím už nic asi nezachráním, ale aspoň ten pocit 
a teď naprosto kazím předepsanou etiketu
lucianka: a co jste zkoumali? IMHO je těch kartáčů víc druhů a čím dál častějc vidím takovej typ, kde je v kartáčích i přívod čistý horký vody. Takže by mě zajímalo, jestli v tom zkoumání byl tenhle typ, nebo ten typ s vaničkou vody, která se mění jen občas a kartáčema? Ten už jsem totiž dlouho neviděl.
Kytka: tak to u nás na vesnici bohužel onu vaničku s vodou mají…a obávám se, že v průměrných hospodách tomu nebude jinak
Kytka, tan laboratorni test se delal pred nekolika lety a byl to ten vanickovy typ. Pridavam se k Tyne, mimo Prahu nevidam zadny pokrok.
Pokud je inovovane privadena cista horka voda, taky asi nesplnuje predepsanych 60 stupnu – vazne by cisnik sklenici v ruce nevydrzel.
13: Je fakt, že se nedívám zdaleka pokaždý, jen když tam vidím, ale opravdu si na to z poslední doby nevzpomínám.
14: Díky za informace, u toho vaničkovýho typu souhlasím, že je fuj, ale u toho s přívodem čistý vody je 60 stupňů v pohodě, protože ruka se s tou vodou nemusí imho moc setkat, právě jsem si to nasimuloval doma – vzal jsem pintovou sklenici od Guinesse (na pivní sklenici relativně tenký sklo) – vzal jsem ji do ruky zhruba tím způsobem, jako když se mejou sklenice na těch kartáčích, akorát vzhůru nohama, nalil do ní vodu, která měla 70 stupňů, ponořil teploměr a držel – ihned po nalití měla voda 66, po půl minutě, kdy to teprve začínalo být do ruky nepříjemné to bylo 58. krátké (cca 2 sekundy) ponoření rukou do vody 60 stupňů, případně jejich polití touto vodou také snáším bez problémů (je to horké, ale dá se to).
To samozřejmě neznamená, že to tak v těch hospodách mají nastavené, jen že to tak nastavit jde.
Kytko, má to jedinou chybu laboratorních testů – na jednu sklenici je to v pohodě, ale chtělo by se ti to dělat pořád dokola s desítkami sklenic denně? Pak už hraje roli i osobní pohodlnost, nejen to, jestli to technicky jde. A co si budeme povídat, pohodlní jsme skoro všichni
16: Klidně… Během doby, po kterou se sklenice běžně na tom zařízení meje se nějaký nadměrný horko vůbec nedostalo skrz to dno a stěny do ruky – a to ta sklenice má opravdu tenčí stěny, než většina u nás používanejch pivních sklenic, natož půllitrů.
Jiná věc teda je, jestli bych chtěl dělat výčepáka – to spíš ne, ale horká voda na rukou v tom rozhodování nehraje podstatnou roli (-:
Do hospody nechodím, ale po takovém článku zajdu. Článek si vytisknu a vezmu sebou, abych mohla nahlédnouti, zda nepřekračuji společenské normy dámy. Díky.
*Nesluší se dolít jinému pivo z vlastní sklenice.*
V Anglii normální to procedůra, kteráť mnohdy překvapila mne v raných letech v těchto končinách ostrovních…
Zde se totiž platí hned za každou pintu (o něco větší půllitr), před tím, než omočíte rty.
Pije se (mezi kamarády) společenským systémem: Moje runda, tvoje runda, jeho runda… Takže když někdo pokulhává za ostatními, dolévá rychleji pijícím.
Jiný kraj, jiný mrav. Osobně si myslím, že systém v Čechách je civilisovanější. Je založen na důvěře a osobní odpovědnosti býti při penězích na zaplacení konečného účtu.
5: Čájvs, dárlink, umíte tu klasiku s tácky? Několik jich vyrovnaných na hraně stolu, přečuhují. Hřbetem prstů vyhodit do vzduchu, palcem a prsty chňapnout. Několikrát za sebou. Suverénně, bez rozprsknutí tácků.
Pak vše druhou rukou. Při tom všem nonšalantně pozorovat okolí, přicházející a odcházející šamstry, lážo, plážo…;-)
S tácky si taky ráda pohrávám a i onen trik, popisovaný Jednorožcem, zkouším (často s úspěchem). Co se týče společného pití (a placení), nevím, jestli je to u nás civilizovanější, a to ze dvou důvodů: při návštěvě restaurace ve větší společnosti nechce být nikdo tím posledním, kdo platí „zbytek“, protože na něj zbyde leccos nezaplaceného předchozími platícími. A pak, někteří číšníci rádi zaokrouhlují množství vypitých piv nahoru
, spoléhajíce na efekt „zbytku“ – poslední platící raději zaplatí vše, aby se vyhnul konfliktům o množství, které nemůže podložit pádnými argumenty, protože neví, kolik přesně jeho kamarádi vypili.
A co kalorie, spočítal to někdo, dost často slyším, celý den jsem nic nejedl, jen jsem měl 8 piv…Prý je to jen voda..A tekutiny se musí doplňovat!