Lekce z pivologie
Lidová tvořivost, slovesnost, tradice a tak vůbec opředly pivo tolika tvrzeními, domněnkami a zaručenými účinky, že by to vydalo na samostatnou vědní disciplínu. Dokonce i zapřisáhlý abstinent T.G. Masaryk přiznává pivu určité výsadní postavení: „Dnes zejména už nikdo nesmí tvrdit, že jest alkohol potravou. Trochu pivo, ale jen trochu. Relativně za stejné peníze, které se vydají za pivo, dá se koupiti mnohem více lepší potravy.“ Prostor nám určený sice nedovoluje probrat všechny výroky svázané s pivem, ale podíváme se na zoubek alespoň několika z těch nejobvyklejších pivních axiomů. Pokud chcete, můžete si k tomu rovnou jedno nalít.

Pivo dělá hezká těla.
Tento výrok zahrnuje hned dvě samostatné podoblasti z pivní mytologie – jednak takzvaný pivní mozol, a pak též zaručenou babskou radu, že po černém pivě rostou ženám ňadra. Pivní mozol lze zařadit do kategorie tvrzení částečně se zakládajících na pravdě. Přemíra piva znamená taktéž přemíru kalorií. Navíc pivo povzbuzuje chuť k jídlu a skvěle se doplňuje s tučnými pokrmy tradiční české kuchyně. Až potud je pravda, že pivo se může stát jedním z významných faktorů přibývání na váze. Jenže „pivní mozol“ uvidíte i na zapřisáhlých abstinentech, pokud jejich kalorické příjmy značně/trvale převýší jejich výdaje. Je tedy onen mozol opravdu pivní?
Stejně tak je sporné tvrzení, že po černém pivě rostou prsa. Vědecké výzkumy na toto téma údajně nic takového nepotvrdily, ale chtěla bych vidět výsledky, kdyby odpovědné vědce dobře financoval nějaký známý pivovar. Můžu vám zaručit (i bez grantu od velkého pivovaru) že jedno dvě černá piva denně navíc vám postavu změní. Pokud máte štěstí, třeba vám opravdu zmohutní poprsí a dojdete tvarů kypré hospodské. Ale střezte se, máte-li mou postavu. Každé kilo navíc půjde nemilosrdně do partií nižších, kde rozhodně není vítáno.
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.
V době, kdy malé pivovary valem hynou na nemoc hygienických norem, provozních standardů a evropských omezení, to je možná trochu nadsazené tvrzení. Europivo, které má chutnat každému a nikoho neurazit, je morem originality. Proto se ti, kterým se vážně dobře daří, uchylují k undergroundovým praktikám a vaří si pivo sami. Kdysi jsem o něčem takovém uvažovala, nakonec jsem však zůstala u vína. Když ho zkazím, pořád je slušná šance, že z něj bude ocet. Co bych ale dělala se špatným pivem?
Lepší teplé pivo než studená Němka.
Skoro by se zdálo, že tady český velikán a všestranný génius Jára da Cimrman přestřelil. Studená Němka je věc osobního vkusu a preferencí, ale kdo by chtěl pít teplé pivo? Jenže k pravému jádru Cimrmanova slavného výroku se dostaneme až když otevřeme svou mysl možnostem, které Mistr na rozdíl od nás choval v paměti od samého začátku. Jak by vypadala krkovice na pivě bez piva? Jak by se mohly náležitě spojit chutě pivního guláše, kdyby se v něm pivo důsledně neprohřálo? A jak by se schoval Asterix s Obelixem před římskou hlídkou v Británii, kdyby hospodský nepředstíral, že ohřívá pivo do zásoby a Římané se zhnuseně neodvrátili? Ano, i to velký Jára předvídal! A co teprve taková pivní lázeň? Teplé pivo nad studenou Němkou vítězí na několika frontách zároveň a opět dokazuje genialitu Járy da Cimrman těm, kdo by se odvážili pochybovat.
Vláda, která zdraží pivo, padne.
Na tomhle snad ani není co dokazovat. Tento výrok je pouhým pozorováním zakládajícím se jednoznačně na pravdě. Ať se podíváme sebedál do historie, každá vláda se někdy pokoušela pivo zdražit. A každá vláda nakonec padla. Možná kdyby se mocní tohoto světa umoudřili a zajistili, aby pivo teklo proudem a pokud možno zdarma, dopracovali bychom se i k světovému míru. Jenže vládci prostý lid neposlouchají a má moudrá slova dopadají jako hrách na příslovečnou stěnu.
Pivo se pije a řeči se vedou.
Zato tohle tvrzení by zdatný lingvista s lehce dekonstruktivním přístupem rozebral kousek po kousku, až by z něj nic smysluplného nezbylo. Zvratná zájmena stavějící podměty do role něčeho, co stravuje samo sebe jako kolem dokola zatočený had požírající vlastní ocas, jsou použita naprosto neadekvátně. Subjekt pijící pivo se zcela ztratil ze scény. Ať už padl pod stůl, nebo odešel po vlastních, pivo je pito dál. A vyvstává zcela zásadní otázka – kdo to pivo zaplatí? Z předcházejícího odstavce si ještě pamatujeme, že to nebude žádná vyšší světská moc a s vyšší nadpozemskou mocí pro tento výrok vůbec nepočítáme. A zatímco my řešíme metafyzickou otázku, pivo spokojeně mizí dál. Možná právě v tom je jádro pudla. Proto naši vládci nemohou platit pivo – ono by se pak všechno vypilo samo bez našeho vědomí a přičinění.

Slézají se jako švábi na pivo.
Se šváby ve vlastním obydlí jsem zatím naštěstí neměla tu čest, proto nemám informace z první ruky. Leč šváb je tvor mazaný a ač má pivo údajně rád, tak snadno se polapit nedá. Až se budete chtít zavděčit svým švábům, opět doceníte teplé pivo. Dobře vychlazeným totiž šváb milerád pohrdne, má rád vlhko a teplo. Dovolím si ještě parafrázovat návod od krotitele švábů, který v několika verzích koluje po světě a úspěšně si dobývá své místo v lidové slovesnosti. Švábi jsou jednoduší tvorové. Stačí jim postavit do místnosti lahváče a počkat, až si o něm mezi sebou řeknou. Pak pivo otevřete, nezaleknete se následného švábího srocení, vždyť ti tvorečkové vám nic neudělají, a vedete švábí procesí bytem. Kolem dokola za pivem. Zprvu čekáte jako farář na své zbloudilé ovečky. Jakmile ale všichni švábové chytí slinu a jejich malá očka se divě upírají na vaši láhev s pivem, přidáte do kroku. Po trase bytem neustále zrychlujete, až si několikrát oběhnete kolečko. Ve chvíli, kdy jste sami splavení, uřícení a máte jazyk na vestě, ačkoliv vestou vůbec nedisponujete, máte jistotu, že ti několikanásobně menší tvorové se musí cítit úplně stejně. Pro jistotu přidáte ještě jedno kolečko. Zhluboka se nadechnete a závěrečné kolečko z posledních sil absolvujete ještě jednou. Švábí očka planou a upírají se na vás s nelíčenou nenávistí. Už se za tou libou vůní naběhali víc než by bylo zdrávo. Netuší, že to je přesně vaším cílem. Nyní totiž s gustem to pivo, které jim dalo takovou práci dohnat, vypijete do poslední kapky. Všechny šváby do jednoho z toho pohledu zaručeně klepne pepka!
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dá někdo na pivo.
Nevím jak vám, ale mně se něco takového ještě nestalo. A to už jsem pro vodu se džbánem chodila. Když jsem se úspěchu nedočkala, zkusila jsem ještě plastovou láhev a kanystr, ale ani v jednom případě se kýžený výsledek nedostavil. S čím mám chodit pro vodu, abych dostala na pivo?


Ještě znám parafrázi na druhý výrok, a to – Kde se pivo pije, tam se dobře žije. Možná to platí víc, na pití piva žádné euronormy nedosáhnou
Máš to pěkné, pobavila jsem se
Taky jsem se pobavila
)
A ta osamělá lavička s ještě osamělejší lahví……. Nebýt to tak daleko, zahrála bych si na švába (teda nesměla bys mi to před očima vypít
Mariebobr, pravda pravda. Euronormy můžou leda zabezpečit, že pitelné pivo se nebude prodávat v obchodech a čepovat v hospodách. Ale underground vítězí, začneme si pivo vařit hromadně doma
Schnytliku, no měla bys to ještě dál než ti švábi. Já bych ti ho nevypila, ale kdo ví, jestli by do té doby nezmizelo vlastními silami
Ehm. mistruv vyrok zni: „Teple pivo je HORSI nez studena Nemka!“
4: Nikoliv, v článku je to správně – teplý pivo je pořád lepší, než studená němka.
Tak vážení, já se na to snad budu muset podívat. Podrobné zkoumání odhalilo, že tornado-lou má nejspíš pravdu. Což je ovšem katastrofa, protože v tom případě jsem Mistrův výrok vyvrátila, celou sekci budu muset zrušit, přepsat a komentáře přestanou dávat smysl. Ale popírat Mistrovy výroky by bylo nečestné a nesportovní. Pak mám ještě jednu možnost – nechat se vyšetřit odborníkem, který prohlásí mé duševní zdraví za méně než chatrné a nebude mi radno nic věřit. Přesto bude jistější celý argument zničit, aby náhodou někoho nesvedl na scestí…
Tak jsem na to kouknul teď a je to tak, nevím proč jsem měl zafixováno lepší, v článku je to špatně.