Dámská jízda v pivním baru
S holkama se chodí do vinárny, do baru, do cukrárny nebo do kavárny. Ale na pivo? Strávit večer, potažmo následující noc bez mužů ušlechtilou ženskou konverzací nad nepočítanými sklenkami točeného piva? Ano. Doporučujeme!
Za cíl si však neberte zakouřenou čtyřku za rohem, ale začněte třeba v některé malé pivovarní hospodě. I tam můžete dostat nápoj do sklenky s vysokou nožkou a připadat si tak stejně sexy, jako Carrie Bradshaw s nezbytnými lodičkami Manolo Blahnika a koktejlem Cosmopolitan v Sexu ve městě. Manolovy botky sice (ještě) ve výbavě nemáme, zato pan Úžasný přispěchal. Ani jedna z nás se totiž v pivu nevyzná dost na to, abychom se tvářily dost zasvěceně, a tak jsme si přizvaly odborníka. Jeho totožnost neprozradíme, možná se k tomu přizná jednou sám a nevystaví nás tak popotahování před Úřadem pro ochranu osobních informací.
Před minulým pátkem jsem počet najednou vypitých piv dokázala spočítat na jednom prstu jedné ruky. Věděla jsem, že pivo známe světlé a tmavé a že se obvykle prodává v lahvích s nápisy jako Staropramen, Gambrinus, Kozel nebo Heineken. Nikdy bych nezapředla do diskuse o tom, jak které chutná a které bývalo lepší. Nikdy bych do ruky nevzala lahev, kterou mi někdo předem nepodal a neotevřel. A tak jsem se nestačila divit, když jsem najednou měla možnost volit mezi svrchně nebo spodně kvašeným, filtrovaným a nefiltrovaným, kvasnicovým, světlým, tmavým, řezaným, na čepu nebo v lahvi, tuzemským, slovenským, dovozovým, málo známým i neznámým, z velkého nebo z malého pivovaru, ochuceným, neochuceným, malým a velkým, to vše v libovolné kombinaci možností a pak ještě další dávka chutí a vůní ze skleniček, které si objednali spolusedící u stolu.
Byla to jízda. Začali jsme na Bulovce, pokračovali v Pivovarském klubu, a přes Tlustou Koalu se dopracovali až na diskotéku 80. a 90. let v Lucerně (kde z lahvového sortimentu měli pouze Frisco, jablečno-citronovou alkoholickou limonádu, marketingově navrženou pro ženy, která má s pivem společný jen korunkový uzávěr, a ještě k tomu otáčecí). Tam už se mě se značně udiveným pohledem ptali, zda jsem cizinka a potřebuji pomoc opáleného svalovce v tričku o dvě čísla menším, než je jeho konfekční velikost, a tak jsem raději přešla na své oblíbené campari s džusem. Jestli pak ještě někdo hřešil v brzkých ranních hodinách nad hamburgerem u McD si netroufám hádat, natož prozradit, mozek se mi o půl třetí ráno zahltil informačními vjemy a při cestě domů se přepnul do úsporného energetického režimu.
Po celou dobu jsme se oháněly vznešenou myšlenkou, že nám jde hlavně o piva, která se na pultech neobjevují příliš často. Na Bulovce mají vlastní piva a téměř padesátiprocentní zastoupení žen u stolů pro hosty, takže se tam určitě nebudete cítit nepatřičně. Pro začátek dámské jízdy nenajdete lepší pivo, než jejich svrchně kvašený Weißier, ovocně navoněný, nasládlý, nefiltrovaný, nepasterizovaný. Pozorování číslo jedna se vám pak potvrdí i v dalším podniku: vždy hledejte černou tabulku na stěně s aktuální nabídkou točených piv.
V Pivovarním klubu na Florenci jich mají obvykle šest, kromě vlastních nabízejí také piva z jiných pivovarů, a v nápojovém lístku pak najdete přes dvě stě lahvových značek z několika zemí. Včetně belgického spontánně (!) kvašeného piva Lambic, které (decentně řečeno) ve vůni připomíná pánské záchodky a v chuti převařenou citronovou šťávu. Pánská třetina to komentovala slovy „co je moč, to je moč,“ a statečně dopila zbytek třetinkové lahve na ex.
Tím však překvapení Pivovarského klubu nekončila, neboť jsme v jídelním lístku našli palačinky s pivní marmeládou, kterou si vaří přímo na místě ze světlého i tmavého piva, cukru a želatiny. Pro zvědavé dodávám, že byly skvělé. Unešení jsme byli i z pivního dortu, který připomínal nízký, několikavrstvý medovník se zakuklenou pivní chuťovou podlinkou. Nebýt plastové šlehačky, zasloužil by si ještě dvě až tři věty naplněné chválou.
U Tlusté Koaly jsme trpělivě vyčkali na dopečení vydařeného vepřového ocásku (to už sice bylo daleko po půlnoci, ale restaurační kuchyň měla ještě pár hodin práce před sebou) a na fazolovou polévku s rajčaty, která byla docela dobrá, jakmile jsme zvýšili hladinu soli na potřebnou konzumační míru.
Obavy z kocoviny následujícího dne byly zbytečné. Na rozdíl od vína jednotlivé druhy piv míchat můžete. Když pak k tomu přidáte procházku večerní/noční/ranní Prahou, propadnete kouzlu pivních barů velmi snadno. Pivo vás může doprovázet celý večer a ráno vás z něj nebude bolet hlava, ani se vám nebude bouřit žaludek. Sklenička se svrchně kvašeným pivem a plátkem citronu prostě dokáže být stejně sexy, jako sklenička suchého martini.
Netřepat, nemíchat, pivařské pověsti skryté v českých národních genech se prostě ani jako ženy neubráníme.
PS. Děkuji Týnce, bez její fyzické, fotografické a slohové pomoci by tento článek v této podobě nikdy nevzniknul.
neděkuj – já děkuji za úžasný večer tobě i panu tajemnému Božskému
Koukám, že jsem měla zůstat u původního jména Mr. Big
Tady si nekdo ale seredne…seredne koleduje!!
))
Tolik druhů piva jste ochutnali tady i v předchozích příspěvcích, ale nikde ani zmínka o mém oblíbeném Svijanském (nepasterizovaném). Škoda jen, že v pivovarské hospodě nevaří tak dobře jako vedle v pivovaře pivo. A teď něco na poučení
Řiditel (dnes už bývalý) Svijanského pivovaru p. Horák, byl kdysi dávno na Oktoberfestu a tolik se mu tam zalíbilo, že ho napadla myšlenka uspořádat něco takového v Českých zemích. A hle první pivovarské slavnosti v Čechách byli na světě, píše se rok 1989.
Aby se nám to tu nezačalo hemžit různými dotčenými
V životě by mě nenapadlo zkoušet různá piva. Ani nevím, kde bych k nim našla příslušné malé pivovary. Ale asi se pustím aspoň do nějakého miniprůzkumu 
Nicméně článek je krásný, kdo tam nebyl (jako třeba já), přišel o mnoho
Macelko, já se přidám! Přemýšlela jsem, kdo to tu říkal, že ho má rád, mám pocit, že i Abies. Ale možná se pletu. Našla jsem Svijany čistě náhodou v nějakém malém obchodě a vzala jsem je do pivního koláče. Než se tam dostaly, stihla jsem je vypít. To je opravdu dobré pivo. Ještě musím vyzkoušet světlou variantu, ale černé Svijany mě vážně uchvátily
To zní dobře i pro člověka, který pivo nepije
Pane Dotčený, neurážejte se a poraďte kam na Svijany?
Svijany točí v restauraci Dívčí Skok v Šárce.
„Nikdy bych nezapředla do diskuse“ – vybírám jen jednu ze všech nepodařených formulací v článku. Jistě souhlasíte, že kulturu vyjadřování v médiích je třeba zlepšovat. Proč to tedy tak odbýváte? Domnívám se, že chcete dosáhnout respektu Vašich čtenářů, nebo ne?
Jsem v Čechách málo, ale Svijany učinily nezapomenutelný, velmi pozitivní dojem!
Na Svijany chodíme do malostranské Baráčnické rychty, i tam obstojně vaří..
Svijany, pro vás bych šla světa kraj!
Jsem ráda, že vám Svijany chutnají, díky této značce piju pivo a mám ho vážně ráda.
Na Svijanské pivo nejlépe do pivovarské hospody do Svijan. Za slunečného počasí posedět na zahrádce, jako dopravní prostředek doporučuji kolo.
Nebo v červnu na slavnosti piva do Svijanského Újezda. Nejsem dotčená jen jsem chtěla upozornit na značku, kterou mám ráda, a o které si myslím že je kvalitní a taky o tom jak byli přivedeny pivní slavnosti do českých zemí. A hlavně je nepasterizované tudíž zdravé pro naše tělo.:-)
JJ, kdo koukáte na Ano šéfe, vzpomínáte si na díl s Bluepointem, jak šli obhlídnout konkurenci? Ta hospoda kam vlezli nemá nic moc kuchyni, ale jako konkurence je velice nebezpečná – točej tam Svijany a tak je to velmi oblíbenej podnik…
Díky za všechny tipy a chválu na Svijany, hned jak se dostanu do Česka, koupím a ochutnám.
9: Amy – díky za upozornění na překlep, korektorku bychom tu opravdu potřebovali. Na rozdíl od jiných médií tuto pozici nemáme obsazenou. Pokud se k nám chcete přidat, dejte vědět.