Původně jsem chtěla napsat ódu na šeřík, protože to je moje nejoblíbenější květina, a srovnat jej s koláčem, který ovšem taktéž stojí za hřích. Ale záhy jsem s větvičkou v šeříku v ruce a zasněným okem obhlížejíc krásy brněnské přírody zjistila, že by to dopadlo asi takhle:

Miluju šeřík. Má omamnou vůni, ze které se vám zatočí hlava, která dokáže prosytit široké okolí a bezkonkurenčně si je podmanit. Jakmile začne vonět šeřík, je jasné, že jaro je v plném proudu a kratičké rozevláté šatičky jsou otázku rychle se krátícího času. Šeřík už voní létem, ale zároveň ještě jarem. Stejně tak je tenhle čokoládový koláč příslibem všeho, co od čokolády můžete chtít, ale bez těžké přeslazenosti, která zatmívá chuťové buňky. Zuzanko, ty už ses probudila? Ano, to je kytička, ale neber mi ji, prosím tě. Já ji potřebuju. Je zároveň těžký a majestátní, i lehounký jako peříčko. Nic nepředstírá, voní přesně tak, jak vypadá – jako těžký hrozen drobounkých a křehkých kvítků. Zuzanko, zlatíčko, moc mi s tou kytičkou netřískej, nebo dlouho křehká nebude. A hlavně ji neokusuj, ano? To pro tebe mám lepší věci k jídlu. Až teploměr ukáže o dalších pět stupňů víc, změní se lehounká, jarní a hravá vůně šeříku v těžkou přikrývku, která nikoho nepropustí ze své moci. Škub, škub. Než úplně odkvete a ztratí se, rozvine šeřík veškeré své kouzlo a neuniknete mu ať už ho máte rádi jako já, nebo se mu vyhýbáte ze všech sil. Neutečete ani téhle podobě čokolády, bez ohledu na to, jestli ji kupujete na kila, nebo vám stačí tabulka na půl roku. Tenhle koláč totiž není přeslazený, přitom ale po všech stránkách uspokojí čokoládové posedlosti. No aspoň ty listy nám zůstaly. Nepočítej s tím, že tě pustím k tomu koláči.

Tím jsem si odbyla dopolední chvilku poezie. Chtěla bych vidět Skácelovy básně, kdyby je psal s dítětem uvázaným v šátku.

Ale zpět ke koláči. O tom totiž platí vše, co jsem řekla. Pokud jej nechcete sami péct, nechte se na něj pozvat k někomu, kdo zůstane čokoládě věrný až za hrob. Třeba pak změníte názor. Jako když můj milovaný manžel prohlásil, že je to výborné, ale čokolády má na měsíc dost… A následujícího dne si šel pro další kousek.

Když jsem se rozhodla, že pivo s masem není žádná výzva a že musím zkusit nějaký pivní koláč, ještě jsem netušila, do čeho se pouštím. V českých receptech jsem našla jen otřepané, obnošené, nelíbivé varianty, zkrátka buchty, které mě ničím neoslovily. Tak jsem se vrhla na cizí zdroje a našla jsem, co jsem hledala. S přídavkem adrenalinu při převádění objemových jednotek pro ty z nás, kteří svou kuchyňskou váhu nenechávají zahálet. V polovině zuřivého přepočítávání a vážení mi má věrná váha vypověděla službu, takže jsem byla nucena vrátit se k původním mírám. Ale stihla jsem toho navážit a přepočítat dost, abych byla ochotná se zaručit za recept, který vám předkládám. Jen celkové množství ingrediencí jsem snížila na polovinu. O tři stejné koláče přece jen nestojím.

Suroviny:

• 250 ml černého piva
• 230 g másla
• 95 g kakaa (pokud možno holandského)
• 250 g hladké mouky
• 220-400 g cukru (recept říká jen cukr a uvádí ho podle objemu. Což je ovšem úplně jiná gramáž krystalového a moučkového cukru.)
• půl lžíce jedlé sody
• necelá lžička soli
• 2 velká vejce
• 190 g kysané smetany

na polevu:

• 250 g smetany ke šlehání
• 225 g čokolády v rozmezí 50-75% kakaa

1. Pivo, máslo a kakao spolu míchejte v rendlíku na mírném plameni, dokud se máslo nerozpustí a vy nevymícháte všechno do hladké, lesklé, temné a velice sexy čokoládové hmoty. Vypadá tak úchvatně, že možná půjdete v mých stopách, neodoláte a vnoříte do husté tekutiny prst, abyste ochutnali. V téhle fázi se zklamete. Hořké pivo s hořkým kakaem vám rozhodně nebude chutnat tak dobře, jak krásně vypadá. Potěšte oko barvou, poučte se z mých omylů a pokračujte. Pokud se nepoučíte z mých omylů, aspoň zjistíte, že těch 400 g cukru v seznamu surovin vůbec není tak špatný nápad, jak se na začátku mohlo zdát. Já po téhle zkušenosti taky slevila z rozhodnutí držet se při spodní hranici doporučeného množství cukru.
2. Smíchejte mouku, cukr, jedlou sodu a sůl ve vlastní misce, rozpalte troubu na 180˚C a začínejte se těšit. Mezitím nechte vychladnout tekutinu v rendlíku.
3. V jiné misce si rozšlehejte vajíčka se smetanou, aby se spojily v jednolitou hmotu. Opatrně přilévejte a vmíchejte kakaovou směs.
4. Ještě opatrněji vmíchejte suché složky, původní recept klade důraz na fakt, že těsto se nesmí přešlehat. Jako u muffinů – občasné hrudky nevadí, daleko horší bude, když suchou směs dokonale spojíte s mokrou složkou. Jedlá soda by přišla o schopnost vyhnat vaše těsto do výšky.
5. Umíte rychle vymazávat formu? Buď máte nepřilnavou, nebo teď zjistíte, jak si stojíte s rychlostí. Každopádně si můžete vybrat. Já z tohohle množství těsta upekla šest muffinů a jeden koláč v dvaceticentimetrové formě. Muffinům stačilo patnáct minut, zato koláč potřeboval celých padesát, než jsem zapíchnutou špejli vytáhla čistou a suchou bez přilepeného tekutého těsta.
6. Nadýchanému těstu ale pořád něco chybí. Díky množství kakaa má nádhernou barvu, ale zároveň i tendenci rychle vysychat a k plné chuti mu ještě chybí nejdokonalejší krém na světě. Ani muffinové verzi nestačí jen trocha polevy. Ať už jste si vybrali muffiny nebo koláč, po vychladnutí na mřížce je čas rozkrojit hotový výtvor horizontálně a naplnit jej čokoládovou ganache. Pamatujete si ji ještě? Nejjednodušší z čokoládových krémů,na který stačí rozpustit čokoládu ve smetaně. Dokud je ganache teplá, použijte ji jako polevu. Jako krém ji nechte na chvíli v ledničce a až půjde roztírat aniž by tekla, dopřejte svému koláči štědrou dávku.
7. Nechte jej odležet, aby se náležitě spojily chutě a vyrovnala vlhkost ganache s vlastnostmi těsta. Tahle dvojice si rozumí moc dobře i v krátkém čase, ale když je necháte chvíli spolu a nebudete se vměšovat do jejich interních záležitostí, oběma jim to jen prospěje.

Fakt, že celý den nejsem schopná smysluplně zkoordinovat svůj pohyb po vytyčených trasách, zato večer se probouzím k frenetické aktivitě (nebo spíš několika aktivitám najednou), tomuhle koláči jen pomůže. Potřebuje totiž chvíli nechat odležet, v ideálním případě prý až dva dny při pokojové teplotě. Když ho upeču večer, dostane k rozležení a propojení chutí aspoň trochu času přes noc. O jeho osud v pokojové teplotě se nebojím z hlediska plísní, mikrobů a jiných pouhým okem neviditelných příšerek – má v sobě tolik kakaa, že se zaručeně ubrání. Kakao je schopný antibakteriální prostředek. Látky, které se zasloužily o jeho hořkost, mají zároveň na svědomí jeho dlouhou trvanlivost a odolnost. Zato odolnost koláče vůči pouhým okem viditelným obyvatelům naší domácnosti je mizivá. Proto než stihne okorat na všech čokoládou nepokrytých stranách, mizí zcela očekávanou a plánovanou rychlostí. Přesto ho po první noci raději ukládám do ledničky.

P.S. Svůj slib jsem dodržela, Zuzanka se ke koláči nedostala, dokud nebyl hotový.