Chřestem nepolíbená
Láska na první pohled se nekonala. Chodili jsme kolem sebe dost dlouho bez povšimnutí. Měla jsem k tomu řadu důvodů. Vyrůstala jsem ještě v době před Sametem, kdy chřest patřil, obdobně jako řada umělců, filosofů a vědců, do skupiny „režimu nežádoucí“. Byl pěstován a chválen už v prastarém Římě, ale zdejším funkcionářům se prostě nezalíbil. Ačkoli se po Evropě začal šířit dřív než Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, nebyl vzat československými pohlaváry na milost. Tradiční pěstírny chřestu, tzv. chřestárny, byly zrušeny, jakékoli zprávy o této lahodné zelenině s příchutí po pepři a čerstvém hrášku byly hozeny do stoupy. Buržoazně prostě neexistoval.
V devadesátých letech nastal zlom ve spoustě věcí. Týkal se naštěstí i „šparglové“ otázky. Chřest směl vstoupit do našich krajů. Prolomil svým příchodem i řadu dalších mýtů (znáte je?):
- Asparágus je vhodný maximálně jako přízdoba karafiátů darovaných připitým manželem ženě k MDŽ.
- Kamarád z plechovky plně nahradí chřest, který je nejlepší a svěží pouze ve své sezoně (tedy od půlky dubna do svatého Jana - 24.6.). Rozmáčený kousek z plechu, zapečený na kusu masa se sýrem, občas i s meruňkou, se opravdu vyjímá.
- Působí jako projímadlo, není tedy vhodné konzumovat ho v jakékoli míře.
- Jeho název pochází od hada jménem „chřestýš“. To samo tedy bez předsudků referuje o jeho kvalitě a chuti.
- V domácích podmínkách ho není možné upotřebit, je příliš náročný a nechutný. Při jeho kuchyňském zpracování je nutno zápasit s nepříjemnými vlákny. Zůstávají v mezizubních prostorech a těžko se odstraňují z nožů mixéru.
- Pěstovat ho doma na zahrádce opravdu nejde.
Nastal čas všechny uvedené předsudky vyvrátit. Pusťte si chřest více pod kůži.
- Karafiáty schovejte do smutečních vazeb. Pokud máte na zahrádce chřest, budete mít jehličnatých větviček od července k dispozici více než je žádoucí. Když necháte ostatní výhonky po sklizni vyrůst a rozvinout, můžete nabídnout místnímu květinářství pravidelné dodávky. Nejen na dušičky se to jistojistě hodí.
- Chřest má svá „nejlepší léta“ jen v průběhu 60 dnů - tedy od půlky dubna do červnového svatého Jana. Náhražky z konzerváren se mu v žádném ohledu nevyrovnají, je tedy lépe vychutnat si ho právě v časně letním období a uchovat si chuťové zážitky z něj po zbytek roku. Namáhat se s otvírákem konzerv je v tomto případě naprosto kontraproduktivní.
- Projímavé účinky chřestu jsou sice v literatuře potvrzeny, nicméně při současném způsobu stravování většiny populace nenatropí skutečně žádnou paseku. Naopak. Jeho energetická hodnota je velmi nízká, večeře z něj je lehká a rychle zasytí. Obsahuje velký podíl vody, pokud máte problém s dodržením denní pitné dávky, můžete mít v chřestovém období s jeho řešením vystaráno. Chroupat k svačině můžete klidně i čerstvé vršky zelených výhonů, chutnají po mladém hrášku. Jako prémii si vaše tělo odnese z chřestu i draslík, který bojuje proti nadmíře tlak-zvyšujícího sodíku, zaručuje dostatek betakarotenu a kyseliny listové. Podporuje činnost jater, čistí ledviny, dodá tělu nutný mangan a železo. Pepek námořník po něm měl sáhnout namísto špenátu.
- Řešíme to už na fóru, nicméně pojmenování chřestu nemá s hadem nic společného. Původně měl před názvem příponu ne- a značil tak příslušnost k rostlinám, které chrání obydlí před hromy a blesky. U nás doma zatím zabral, střecha se při jarních bouřkách v plamenech neocitla. Díky, chřeste!
- Nitky po jídle ze zubů lovit nemusíte. Stačí chřest náležitě upravit. Jakmile ho přinesete na kuchyňský pult, pečlivě ho omyjte. Zelený chřest oloupejte škrabkou na zeleninu jen ve spodní třetině, bílý naopak – vrchní menší díl odlomte a zbytek zbavte pečlivě slupky. Obyvkle se při téhle činosti přemlouvám: „Neochutnávat.“ Jde to těžko, platí totiž, že „čerstvý je skvělý¨. Spolu se sklenkou bílého suchého vína pak vzniká ďábelsky třeskutá kombinace.
- Pěstovat ho doma na zahrádce opravdu (ne)jde. S trochou tříleté trpělivosti je to možné. Osobně jsem podědila záhonky po původní osvícené majitelce zahradnici, s chutí bych ale do pěstění chřestu šla i sama, samozřejmě s poradou od odborníků. Vydejte se na stezku odvahy a drobná semínka zasázejte do půdy. Budou se hodit nejen do karafiátových kytic.
Chřestem nepolíbená jsem byla několik let. Zábrany, předsudky a doporučení starších, bránily našemu seznámení. Teď už se kamarádíme, více než důvěrně. Líbnout se nechám a partnerovi to navíc vůbec nevadí. Co víc si můžu přát?
Já chřest neznala dlouho předlouho. Babička sice asparágus měla, náruživá kuchařka byla, ale do jejího okruhu prostě nepatřil. Takže dokud jsem nepoznala svého milovaného manžela, neznala jsem se ani s chřestem. Na chřest jsem hleděla o poznání podezřívavěji
A první zážitek, pravda, nebyl až tak dobrý. Protože ten chřest nebyl v úplně nejlepší kondici. Ale chřestové podmínky se s každým dalším rokem zlepšují a teď si ho nikdy nenecháme ujít. Jen děti ještě nedorostly do chřestivého věku 
Mám zaseto, tak za 5 let uvidíme
Doufám ve stejné okouzlení, jaké teď prožíváš ty. Jiným způsobem se totiž k čerstvému chřestu nedostanu…
Vladi,
Nejoblíbenější zpracování je?
robátka dorostou do chřestového věku a muž dostává plus za zásluhy o seznámení s touto zeleninou. Zvláštní, že babička chřest v kuchyni nevyužila… Alespoň, že vnučka to napravuje
Danielo, gratuluju k odvážnému životnímu rozhodnutí. Věřím, že se vyplatí. A držím pěsti. Informuj nás průběžně, ju?
Nejoblíbenější je zelený jen tak, bílý s modrým sýrem rozpuštěným v trošce smetany. Letos jsem se konečně dostala i k holandské omáčce a až tak mě neuchvátila. Možná proto, že jsem se jí tak dlouho bála a považovala ji za kdovíjakou alchymii…
tak to já jsem líbnutá chřestem už pár desítek let, nejdřív jesm na jaře řezala chřest určený do kytic, pak jsem někde sehnala sazenice a teď mám malinkou 5letou chřesťárničku, na první chřest se nemusí čekat 5 let, třetím rokem se může sem tam uříznout, jo a zelený chřest chce řezat trošku dřív, ten co je na talíři je už dost vyčouhlý. A i po těch letech u nás stále vede chřest s máslem, dělám i jiné recepty.
luckydina,
kombinace nejjednodušších chutí a zeleniny je vždy skvost. Takže souhlasím a gratuluju k vlastní pěstírně!
Zvlášť pokud jde o vlastní máslo
Na tom už pak snad není co vylepšovat 
Leda od vlastní/sousedovy krávy. To už je pak ale zabijácká kombinace 
Aby ta sousedovic kráva pak nechodila okusovat chřest…
Já jsem poprvé ochutnala chřest kdesi v restauraci na snídani, kde ho podávali zapečený se šunkou a se sýrem. Byl z konzervy a vůbec mi to nechutnalo. Pak jsem ho jednou cvičně koupila čerstvý, už pod vlivem kuchařky od Lenky Požárové, a vlákna i Lenku jsem posléze proklínala ještě hodně dlouho. Ale ještě že jsem tak paličatá a chtěla jsem přijít na to, co na tom chřestu ostatní vidí
Asi na pátý pokus se mi podařilo koupit dobrý chřest a od té doby tvrdím, že komu nechutná, ten ještě nepotkal ten správný.
Souhlasím s Flo, kdo jednou koupí chřest v dobré kondici tak mu propadne. Zelený třeba jen tak, syrový, lahůdka. Když vařený, tak vodě prospěje kousíček másla, špetka soli, cukru a citronové štávy, ale bezkonkurenční je vařený v parním hrnci/páře. Nemám moc ráda složité recepty, kde se chřest bůhví jak dlouho složitě zapéká, sezona chřestu je krátká a je podle mne škoda se ho nevychutnat v co nejjednodušší úpravě. Naposled mi zbyly nožičky zeleného ( konce s hlavičkou mi někdo okousal
), tak jsem do trošky kysané smetany nasypala hodně pažitky, přisolila, lehce připepřila bílým pepřem a s chřestem al dente z parního hrnce to bylo moc dobré. Ovšem takový bílý chřest povařený v kokosovém mléce, zakápnutý limetkovou šťávou a přisolený taky není marný……
Pěstitelky, co pěstování chřestu ve velkém truhlíku na balkoně???? Je to velké šílenství ????
Eja,
Sezona uz se opravdu nachyluje ke konci, tak doufam, ze alespon jeden uvedeny recept jeste stihnu zkusit *
díky za tipy
K tomu pestovani… Osobne bych si to netroufla, nezkoumala jsem nikdy chrestove koreny, ale myslim, ze jdou dost hluboko. Navic chrest potrebuje kvalitni pudu (kazdy podzim prihnojit…)
Ochutnala jsem ho poprvé minulý rok pod dojmem jednoho anglického televizního kuchaře na Spektru. Pět minut v páře, potom v pekáčku posypaný parmazánem a mozarellou – zapéct. Trochu bílého pepře, kdo chce sůl. Moc dobré.
Blíží se mi již další křížek s nulou, ale tohle o chřestu jsem fakt nevěděla,děkuji za přednášku a i debatu. Učím se tímto stylem ráda ..a budu koukat kolem sebe, zda se mi na zahrádce …právě zakoupené…neurodil.
Ludmilko,
stejně jako přijímat nové náměty a kuchařské tipy 
právě se chystám na vaření chřestové polévky. To je skoro telepatické
Vzdělávat se v každém věku je třeba
Eja: Když si vzpomenu, jak jsme zakládali naše záhony s chřestem, kam se muselo nasypat téměř půl metru kompostu, aby chřest následujícíh 10 let plodil, nebude truhlík tím pravým ořechovým. Bez zahrady to tentokrát skutečně nejde.