Zápisky z boje
Znáte ty dny, kdy vkročíte do kuchyně s jasnou představou, elegancí královny a úsměvem na tváři? Dny, kdy se vám suroviny samy skládají v rukou, aby vytvořily něco dokonalého a všemi strávníky vychvalovaného? Tak přesně to se mi nestalo. Když jsem se rozhodla, že si zopakuju loňskou chřestovou pizzu, která sice vůbec nebyla fotogenická, zato všem chutnala, netušila jsem, do čeho se pouštím. Protože zrovna nastal čas na ten druhý den – ten kdy bych si mohla uvázat zástěru s nápisem „motovidlo roku“ a nikdo by se ani nepokusil mi ji sundat. Den, kdy můžu kombinovat jak chci, ale stejně zničím i chleba s máslem. A jak mizí mé kuchařské sebevědomí, nastupuje na jeho místo naděje, že mé chyby pomůžou někomu jinému. A že vlastně dělám službu své kamarádce, která o sobě prohlašuje, že je v masoxové fázi a musím na ni pomalu. Protože mou pizzu s chřestem by určitě zvládla líp než já letos.
Ještě se nevzdávám. Pokud ještě najdu slušný chřest, nebyl to poslední letošní pokus. Ale začnu si dělat zápisky, abych neopakovala své vlastní chyby a neřítila se jako lumík z útesu pod svým vlastním vedením.
- Když se někde inspirujete, udělejte si aspoň v duchu seznam všeho, co na tom můžete pokazit vy a co se může pokazit bez vašeho zavinění. Občas stačí dobře si ten recept přečíst, abych třeba nezapomněla na pažitku a parmezán.
- Jindy zase bez vlastního zavinění zoufale stojím u regálu se sýry a hledám ricottu. Zatímco přemýšlím nad tím, jak Zdeněk Pohlreich použil na alsaský cibulový koláč creme fraiche, vypaří se mi z hlavy myšlenka na to, že to bude celé moc vlhké. Ricottu sice nahradím, ale až pozdě si vzpomenu, že loni jsem mokrý podklad eliminovala úplně a placku těsta jsem jednoduše potřela pestem, což vedlo k mnohem lepším výsledkům.
- Fazolky fava patří mezi rizika, se kterými se počítalo. Prostě je neseženu a pěstovat na balkoně je taky nebudu. Rozhodla jsem se, že zelené, křehké a půvabné edamame budou vhodnou náhradou. Bohužel jsem tu rovnici nedopočítala do konce. Mladičké sojové boby, kterým stačí doslova pár minut v horké vodě, totiž po dvanácti minutách v troubě nejsou v úplně žádoucí kondici.
- Co se týče zeleného chřestu – určitě by byl hezčí. Kdyby byl. Jenže bílý bratr vydrží v regálech, pečlivě zabalený před zvídavými zraky zákazníků. Nejeví známky poškození a až pozdě člověk zjistí, že zajíc v pytli má velmi podobné vlastnosti.
- Poslední, co se mohlo ještě pokazit na seznamu surovin, byla mozzarella. Sice jsem se poučila ze seznamu cizích nezdarů, ale nemění to nic na faktu, že mozzarella z českých hyper a super prostě není žádný zážitek. Kdybych ji byla kombinovala s pestem, chřestem a bez bobů, mohl to být začátek krásného přátelství.
- Ale hlavním poučením mi bylo, že dobré těsto ani pizza kámen nepomůžou tomu, kdo si dobrovolně rozmáčí své dílo ještě než se dostane k cílové pásce. Nicméně trvám na tom, že pokud chcete tenoučkou, křupavou pizzu, dopátrala jsem se k ideálnímu těstu. A pokud jako já nemáte pizza kámen, nevzdávejte se a pizzu na pečicím papíru prostě sesuňte na rozpálený plech, který jste předehřáli spolu s troubou.
O recept na dokonalé těsto se ráda podělím. Co si naskládáte na něj už nechám na vás, můžu nabídnout jen dobré rady a špatné zkušenosti. Nachystejte si:
- 450 g hladké mouky
- 25 g droždí
- 300 ml vlažné vody
- lžička soli
- olivový olej na potření
- Mouku smíchejte se solí ve velké míse. Droždí rozpusťte v trošce vlažné vody. Vlijte droždí do mouky, přidávejte vlažnou vodu a postupně zpracovávejte v pružné, hladké, nelepivé těsto.
- Těsto potřete olejem, mísu přikryjte plastovou fólií, uložte na teplé místo a nechte hodinu kynout. Mělo by zdvojnásobit svůj objem. Doba, kterou na to bude potřebovat, se může lišit podle teploty, ve které těsto kyne.
- Rozehřejte troubu na maximum, spolu s ní rozehřívejte i plech nebo pizza kámen.
- Rozdělte těsto na čtyři díly, každý vyválejte na pečicím papíru na tenkou placku. Pokud chcete chřestovou pizzu, nadešel čas potřít placku olivovým olejem, pestem, naklást nahoru kousky povařeného chřestu a korunovat celé dílo sýrem. Nechám na vás, jestli zvolíte mozzarellu, parmezán, nebo obojí. Tahle varianta se totiž řadí do kategorie dobrých rad. Špatné zkušenosti viz výše.
- Pečte na rozpáleném plechu asi 12 minut do zhnědnutí kůrky. Vkládejte do trouby a vytahujte ven opatrně a patřičně ochňapkováni.
A přijďte se podělit o výsledek. Když se vám nepodaří, setkáte se s pochopením. V opačném případě budu ráda, že se někdo vyvaroval všech mých chyb a potěšil své blízké chřestem v nečekané podobě.
Zkusit bych to mohla. Kdybych ovšem našla normální chřest. A kdyby u nás zachutnalo někomu pesto stejně jako mně. Do té doby zůstanu u Margarety i se svými chybami
A ty máš nějaké chyby? Já myslela, že jsi dokonalá a všichni tví strávníci spokojení
Aspoň do chvíle, než se porouchá sporák.
Máš hodně zkreslené informace
Už hodně dávno jsem zjistila, že je nemožné uspokojit všechny strávníky (s výjimkou pirohů), a když se povede dokonalé jídlo, tak je to jen proto, aby nevděčníci při každém dalším mohli vzpomínat, jak dobré to tenkrát bylo, kdežto teď….
danielo,
připojuju se k Vladce. U vas doma nekomu neco nechutna? Od tebe?
Ode mně, jak jinak, když jiný tady nevaří? Ale nemá tohle být o chřestu?
Co na tuhle variantu italové – má i nějaké jméno, nebo by to pro ně bylo překvapení?
Já si myslím, že by se nestačili divit
Proto jsem to taky našla na amerických stránkách místo v italské kuchařce 
Ale Itala po ruce nemám, abych se zeptala. Loni jsem to v rámci celkového chřestového šílenství chtěla zkusit a jemný decentní chřest není na pizzu vůbec tak špatná volba 
Hmm…a co zkusit špenát? Ten na rozdíl od chřestu mám v absolutní čerstvosti. Italové by se nejspíš také divili, ale možná by to nebylo tak špatné. Jen by to asi ctělo dát ho zapéct na postední chvíli. nebo spařit, nasekat a promíchat s ricotou? Asi se po něčem poohlédnu
Špenát s artyčoky
http://eggsonsunday.wordpress.com/2008/05/02/fnp-spinach-and-artichoke/
Určitě bych volila variantu spařit a posekat. Pak kombinovat s kdečím
Možná zvolím variantu s vynecháním artyčoků, pridáním rajčatové omáčky s česnekem a samozřejmě mazarellu a parmezán
Možná už zítra, jestli se mi povede zprovoznit sporák…
Ta letošní pizza vypadá velmi fotogenicky a chutně! Taky znám to nahrazování surovin jinými a zklamání z výsledku, ale člověk se asi nemůže divit. Nicméně věřím, že za objev a odzkoušení dobrého těsta na pizzu pár experimentů stojí a taky, že se tahle pizza určitě dala jíst
Na kolik má být ta trouba rozpálená? Asi na moc, že?
Danielo: v jedné pizzerii tady u nás dělají pizzu s listovým špenátem, kousky kuřecího masa, troškou bešamelu a se sýrem; asi je tam i trocha česneku (v tom špenátu). Ital by se asi divil, je to spíš slaný koláč, než pizza, ale já jsem tuhle verzi adoptovala a občas dělám, manželovi i dětem to chutná.
aido – děkuji za inspiraci
Vyzkouším hned, jak mi servis zprovozní troubu.Foto pak dám na fórum
Markýzo, díky za důvěru
Danýsek se na to podíval, zeptal se: „Co to je? Hranolky?“ Pak do toho kousl a ani jsem nemusela nic říkat. „Fuuuj, chřest! Nechci chřest!!!“ 
Trouba má být rozpálená jak jen umí. Recept tvrdí cosi o 250˚C, ale to si ani nejsem jistá, jestli moje trouba dokáže 
Aido, to je pěkná verze. Kašleme na Italy, stejně má každý jiné požadavky. Třeba těsto z Bible domácího pečení je pro mě nepoužitelné, protože Rose chce pizzu sice křupavou na povrchu, ale taky chce trochu té nadýchané těstovitosti uvnitř. Já zase chci, aby bylo těsto jenom tenoučká vrstva něčeho křupavého. Takže je dost dobře možné, že i moje nejoblíbenější těsto leckoho zklame.