Bratislavský Food Festival se konal o týden později než ten pražský. Tři dny se návštěvníkům prezentovaly restaurace, prodávaly své jídlo za Gurmány, předhodily své šéfkuchaře veřejnosti. Probíhaly ochutnávky, kuchařské show, soutěže, degustace vína. To vše pod pořadatelskou taktovkou slovenského restauračního průvodce jménem Gurmán na Slovensku. Podobnost s Prague Food Festival je však čistě náhodná.

„Bratislava je posledním městem v Evropě, které zatím nemělo svůj food fest,“ nechal se slyšet Radoslav Nackin, vydavatel zmíněné publikace. A tak našel dost velký volný prostor u řeky (jen to v tomhle případě byl Dunaj), svolal pár restaurací (čti osm na každý ze tří dnů), každé dovolil někde ve vymezeném prostoru rozbít svůj vlastní stan, zapálit plynové nebo lihové hořáky a zapůsobit na dav.

Rozdíl číslo 1: když ne déšť, tak aspoň vítr.

Teploměr se v sobotu, kdy jsem na festivalu byla, vyšplhal na ukázkových 27 stupňů. Sluníčko se řehtalo na celou oblohu, a tak stany, které byly určené pro špatné počasí, neměly zrovna nejlepší návštěvnost. Počasí si ale stejně našlo cestu, jak to trochu zkomplikovat, a ukecalo vítr, aby se přiřítil, v náhodných intervalech foukal od jihovýchodu a bral s sebou všechno, co nebude pevně ukotvené: slunečníky, nedojezené jídlo, klobouky. A hlavně prach na zemi. Nelíbilo se to ani mému foťáku, ani jídlu, které bylo před prachem v bezpečí pouze v žaludku.

Rozdíl číslo 2: víc prostoru, méně restaurací

Aneb žádné davy, pokud pominu fronty na jídlo u stánků. Bodejť by ne, daly se spočítat na prstech dvou rukou a někde se všichni najíst přece museli.

Rozdíl číslo 3: nižší ceny

Vstupné do areálu festivalu se neplatilo. Pokud jste chtěli jídlo, pak základní balíček deseti Gurmánů stál 11 euro, tedy lehce víc, než české Grandy. Za dva Gurmány jste ale sehnali hlavní chod v provedení dost velké porce.

Rozdíl číslo 4: větší odvaz

Moderátor Richard Vrablec byl ve svém živlu. Přidal festivalu prvek ztřeštěnosti, odvázanosti, lehkosti. Všichni se na něj smáli a on se smál na všechny. Tu byl před pódiem a moderoval kuchařskou soutěž…

…tu byl u stánku Hubert a organizoval střelbu sektovými zátkami.

Děti se bavily ve vlastním stanu, návštěvníci ve stanech degustačních a k tomu všemu ještě přilehlé divadlo půjčilo své prostory pro kuchařskou show.

Rozdíl číslo pět: bambus

Ne každý se rozhodl pro plastové party nádobí. Zatímco v Praze mě mile překvapila jídla podávavá v jednorázových dýhových lodičkách, v Bratislavě jsem byla unešená z bambusového minipařáčku.

Byla v něm skvělá, na páře dušená rybka (čti kousek rybky) a spousta jemné zeleniny.

Rozdíl číslo šest: nejlepší jídlo festivalu

Měla jsem šanci se na festival podívat jen v sobotu, ale mým soukromým hitem byla rozhodně pečená (!) čokoláda ze stánku Rhapsody City Restaurant. Žádost o recept již byla odeslána. Zatím se však podělím jen o fotku.

Ve stejné restauraci jsem byla unešená i ze salátu z pěti druhů rajčat. Sice mimosezónní kvality, ale nápad byl skvostný.

Rozdíl číslo sedm: největší koktejl

Bez komentáře. Nikdo si na něj netroufnul.

Rozdíl číslo osm: nestejnorodé vystupování

Každá restaurace si svůj stan přivezla a každá restaurace své menu prezentovala po svém. Když někdo uznal za vhodné, tak si klidně udělal polední, odpolední nebo předvečerní pauzu a stánek na dvě hodiny zavřel. Méně práce pro pořadatele, více práce pro návštěvníky, kteří se v tom mají vyznat. Jednotné stánky, menu i fronty mají něco do sebe.

Rozdíl číslo 9: zájem médií

BFF měl dobře vybrané mediální partnery a bylo to poznat. Kamery, mikrofony a celebrity se nedaly přehlédnout.

Rozdíl číslo 10: závěrečné hodnocení

Dobrá myšlenka se dá zrealizovat dobře i méně dobře. Bratislavě food festival chyběl a teď už ho má. Bratislavané od víkendu vědí, že existují telecí líčka a hovězí carpaccio. Kdybych ale neměla zrovna cestu přes Bratislavu a musela cestovat 300 kilometrů z Prahy, byla bych hodně zklamaná. Všech svých deset Gurmánů jsem měla problém rozumně směnit za jídlo a o dokoupení dalších jsem vůbec neuvažovala. Ale aspoň jsem si jedno příjemné odpoledne ještě víc zpříjemnila trochou dobrého jídla. Držím slovenským gurmánům palce, aby další ročník za návštěvu už opravdu stál a aby si každý, stejně jako v Praze, mohl říct: příště přijedu zase!