Přestaňte vařit ratatouille, je čas naučit se francouzsky pořádně. Letošní filmová událost sezóny každého milovníka dobrého jídla se totiž jmenuje Julie a Julia a s francouzskou kuchyní má mnoho společného.

Druhá Julie v názvu - to je Julia Child, jedna z vůbec prvních spisovatelských, televizních a zároveň kuchařských hvězd USA, která se pokusila do domácích kuchyní vpašovat pomocí knížky Mastering the Art of French Cooking trochu francouzského šarmu a základní kulinářské logiky. První Julie, tedy Julie Powell, je pro změnu hrdinka současnosti, která svou pracovní krizi novopečené třicátnice řeší prostřednictvím blogu o vaření, jehož náplní a jedinou inspirací je zmíněná knížka Julie Childové. Nazvala ho The Julie/Julia Project a postavila ho na myšlence, že během jednoho roku uvaří všechna jídla z knihy – což je dobrých 536 receptů. A tak se ve filmu prolínají dva osobní kuchařské příběhy, dva časové úseky, dvě (vlastně tři) knížky a velmi mnoho másla.

Obě hrdinky jsou skutečné a jejich dílo hmatatelné. Knížku My Life in France, podle které se řídí příběh starší hrdinky, si můžete z pohodlí domova objednat přes Amazon a blog Julie Powell je stále online. Kdysi dávno, když ho teprve autorka tvořila, jsem se ho pokoušela číst, ale nevydržela jsem. Sice psaný o jídle, osobně a ze života, ale vadilo mi kořenění s pomocí vulgárních výrazů a časté (a bohužel příliš detailní) popisy manželovy nevolnosti. Julie nakonec ke svému blogu strhla natolik pozornosti, že ho dotáhla až ke smlouvě s nakladatelstvím a přepsala ho do (snad čtivější) knižní podoby. Scénář podle těchto dvou knížek už ale napsala kulinárně i filmově zdatná Nora Ephron. 

Ve filmu současnou Julii zastupuje Amy Adams, poslední dobou dost opěvovaná pro své herecké výkony, a snad dvoumetrovou, nemotornou a uhýkanou autorku kuchařky hraje Meryl Streep, která nepotřebuje komentář – stačí, když se třeba podíváte na úryvek z filmu, ve kterém vystupuje coby televizní kuchařská osobnost. Nemůže se vám nelíbit.

Rozhodně se nejdřív koukněte na oficiální upoutávku, případně si projděte web filmu (jsou tam dokonce i vybrané recepty) a pak teprve, o to víc navnaděni, si běžte koupit lístky do kina. Jídlo je ve filmu snad stejně důležité, jako herci sami. Film už jsem díky novinářské předpremiéře viděla (občas se hodí psát o jídle) a tvrdím, že stojí za to. Emoce všech druhů sice najdete v každé scéně, protože kromě jídla jde taky o romantiku, aby si i nevařící jedinci přišli na své, ale nenechte se tím odradit. Mají stejně podobu hlášek: „jsi máslo na můj chléb.“ Citlivější povahy asi budou mít dost často na krajíčku, nicméně u scény, kde se Julie učí v kuchařské škole Cordon Bleu krájet cibuli, budou brečet snad úplně všichni. Slibuju. Smíchem.