Drahý začal po čase nadšeného chválení lehkých zeleninových večeří nenápadně vzdychat nad tlačenkou, slaninou a ba dokonce i nad paštikou. Zbystřila jsem. Opravdu myslí paštiku Majka, tak jak si ji pamatuju z pionýrského tábora? To bych se snad musela zamyslet nad společnými světlými zítřky… Nenene, naštěstí měl na mysli zcela jiný druh paštiky.
Miluju společné večery s přáteli, kdy se jen sedí, povídá, testuje dobré víno a probírá, co život dal. Nedávno se řeč stočila na jídlo a zážitky. „Hele, a jaký nejlepší jídlo si kdy jedla ty?“ Tázavé pohledy mne přiměly opustit kuchyň. Sednu si a zakroužím vinnou sklenkou, pomalu volám vzpomínky.
Na koleje jsem se stěhovala od maminky s maturitním vysvědčením, hlavou plnou naivních sedmnactiletých ideálů a jedním hrnkem na kafe. O pět let později jsem se stěhovala z kolejí do svého prvního pronájmu s titulem, cynickym intelektuálským úsměvem a promyšlenou minimalistickou kuchyňskou výbavou. Ony totiž i cynické intelektuálky bývají mlsné.
Zkuste schválně tuto větu říkat celý jeden den. Povytažené obočí, podezíravé pohledy, dotazy na zdraví (fyzické i duševní) či přímo halasné a bodré – Jo ty jsi v tom, jo??? Děkuji za optání, jsem zdráva, cítím se fajn, jen mi prostě káva nechutná.
Je opravdu bio tak drahé? Jaký je rozdíl mezi bio a nebio životem? Jeden týden v bio stylu jsme pro vás spočítali – a rozdíl vás nejspíš překvapí.
Jahody a rebarbora tvoří sexy pár. Skvěle se doplňují, skvěle si rozumí, skvěle se v mnoha ohledech shodnou. Máte nejvyšší čas, abyste si jejich hříšnou kombinaci taky užili – třeba jako proslulý anglický krambl. Je tak jednoduchý a tak výborný, že vám hrozí závislost hned po prvním ochutnání.
Když dovolíte příbuzným, aby s vámi zasedli k nedělnímu stolu, jak to pak u vás vypadá? Jako v židovské škole? Nebo spíš jako v italské rodině? Mluvíte jeden přes druhého, řešíte všechno najednou, okřikujete děti a dáváte pozor, aby se nic nerozbilo? A co tedy v takových podmínkách vlastně zvládnete uvařit?
Někoho k pravidelné snídaňové misce ovesné kaše přivede televizní reklama, někoho hubená kamarádka, někoho uvědomělá kuchařská literatura. Teprve s receptem z rakouských Alp ale mám pocit, že si na téhle záležitosti člověk může opravdu pochutnat.
Při mém posledním vyletu za novinkami v bio prodejnách jsem si
přinesla domů malý nenápadný pytlíček - dýňové
Gomasio firmy bionebio (100g za 28 Kč). Popisek praví
že jde o pražené a drcené dýňové semínko s mořskou solí.
Pokud (stejně jako já) rádi loupete posypku z houstiček,
neváhejte! Tady ji máte legálně, bez plácnutí přes prsty a
v naprosto koncentrované podobě.
Gomasio je vynikající na pečenou zeleninu, dodá křupavost rizotu, šmrnc
těstovinám […]
Mám ráda víkendovou přílohu Lidových novin. Až na jednu výjimku.
Dodnes se spolehlivě vytočím, když si vzpomenu na článek o labužnických výletech Davida
Ondříčka. Známý to režisér se v něm vyznával ze své lásky
k jídlu. Tehdy jsem si s chutí zamíchala svou ranní kávu a
začetla se.
„Byly to sluky. Měl jich bohužel málo, takže na mě se nedostalo,
ale pamatuju si, že táta a […]
