Víte, jak se dělají odborníci? Vezmete jednoho neumětele, naložíte na týden mezi knihy a necháte ležet. Po týdnu přezkoušejte, jestli už dosáhl požadované úrovně. Následně mu dejte diplom a uložte k ledu. A víte, jak se dělá kysané zelí?
Znáte to. Čtete si ingredience ke svůdnému receptu, až přijdete k položce 500 ml kuřecího vývaru, případně vody. Vývar nemáte, tak použijete vodu, recept k tomu přece svolil. Uvaříte, ochutnáte, jenomže to nechutná moc dobře. Dosolíte, opepříte, případně zkusíte doladit chuť jiným kořením, citronovou šťávou, octem, nasekanou petrželkou, špetkou cukru… a pořád nic. Stále to nechutná tak, jak jste si představovali. Tehdy se přesvědčíte, že vývar vodou opravdu nenahradíš.
Dlouho plánovaná altánková garden party dočkala se i své poněkud oficiálnější stránky. Okukovali, očichávali a dokonce i ochutnávali (což se později bohužel nevešlo do kolonky „následky“) jsme špekáčků obyčejných.
Když je řeč o domácím chlebu, vždy nadšeně propaguji domácí pekárnu. Přepadne-li vás však splín a toužíte ze sebe chmurnou náladu a zlost vybušit, vrhněte se do pečení domácího chleba s minimální pomocí techniky.
„To jsi jako dělala sama? A to se nudíš, nebo co? To má ještě v dnešní době smysl?“ Hlasy skeptiků umlčel až můj milovaný manžel, když mi daroval formičku na máslo. Jestli má smysl vyrábět formičky na máslo, asi nejsem jediná v republice, kdo dělá vlastní máslo.
