Bistro Florentyna

(průměrné hodnocení: 5)

 Loading ...

Chřest. Na první pohled obyčejná  rostlina, využívaná jako zelenina a doplňující zeleň při vazbě kytic. Tváří se nevinně, ale už naši předkové znali její kouzelnou moc. Stačilo pozřít tři kousky, aby se dostavil afrodisiakální účinek. Největší magie vás ale nečeká na loži, nýbrž na té nejmenší místnustce v domě.

Pokud jste někdy jedli chřest a během následující půlhodiny navštívili toaletu, možná vás překvapil dráždivý zápach připomínající čpavek nebo zkažená vejce. Je sice jenom dočasný, ale stojí za prozkoumání.

Když v roce 1771 skotský matematik a fyzik John Arbuthnot oznámil spojitost mezi zápachem moči a požitím chřestu, byl považován za blázna, spojujícího nespojitelné. Opak je však pravdou a možná i vy patříte mezi 50% lidí na planetě, kterým moč po chřestu zapáchá. Jak je to možné?

Chřest obsahuje sloučeninu síry nazývanou merkaptan. Merkaptan najdete také v cibuli, česneku a dokonce v sekretu z tchoře. Je hlavním viníkem špatného dechu a nadýmání. Když poobědváte chřest, váš trávicí trakt látky rozloží a výsledné produkty se vyloučí močí. Právě tyto splodiny způsobují charakteristické aroma.

A proč jej cítí jen polovina konzumentů? Existuje několik teorií. Jedna se opírá o tvrzení, které vše svaluje na gen, produkující trávicí enzym. Ten  v kombinaci s genem zapříčiní rozklad merkaptanu v těle. Ti, kdo jej nemají, po konzumaci chřestu nic zvláštního nepozorují. Druhá teorie s genem nepočítá a více věří ve sníženou schopnost vnímat vlastní zápachy. Řada odborníků zase poukazuje na obsah chemické sloučeniny thioesteru a aminokyseliny asparaginu, které v kombinaci s genem dokáží zvláštní pach vyvolat.

Ať už je pravda jakákoliv, nic vám nebrání dát si při nejbližší příležitosti nějakou chřestovou dobrotu. Zápach je totiž naprosto neškodný a rychle zmizí.