Hubnutí s poradcem
Napsal(a): Florentyna • 01.04.2009 • Kategorie: Příloha
(průměrné hodnocení: 5)
Loading ...„Probouzím se a přemýšlím, jak se dá přežít až do konce života bez sladkostí. Buď budete jíst všechno, nebo můžete nosit všechno, připomínám si posté motivační výrok jedné módní návrhářky. A posté se ocitám v rozpoložení, které můj kamarád trefně popisuje jako „dietní rauš.“ Dobré ráno ve (staro)nových časech!“Je vám tohle povědomé? Zákazy, příkazy, kilo dolů, dvě nahoru, hlava v dlaních, dobrá vůle pryč? Vyložily jsme karty na stůl a poctivě popsaly dietnímu poradci náš jídelníček. Verdikt byl očekávaný. Pro jednu znamenala změna vynechání každodenního mlsání, čokolád, sladkého pečiva, sýrů a slaných tyčinek k televizi, stejně tak alkohol musel zmizet. Hubnutí má být postupné (půl kila týdně) a změna jídelníčku trvalá. Druhá dostala za úkol prohodit lehké obědy za teplé večeře.
Den první.
„Cestou do práce se stavuji v obchodě nakoupit jídlo na dnešní den. Tady mě, holenkové, budete vídat s košíkem komplexních sacharidů častěji, říkám si. Procházka je nakonec hodně příjemná a člověk má radost z toho, že pro sebe po ránu něco dělá. Jenom se bojím, že budu mít brzy hlad. Pracovní úsilí přerušuje test nové kavárny kousek odtud – chystám se započítat si (neslazené) latté poctivě jako dopolední svačinu. Ale podraz v podobě mandle v čokoládě servírované ke kávě jsem nečekala. Vím, měla bych projevit silnou vůli a někomu ji (nejlépe ještě v kavárně) věnovat, ale instinkt čokoholika byl rychlejší. Ještě není ani poledne a už tu mám první hřích. Ještě že byla tak božská. Druhý hřích na sebe nenechal dlouho čekat. Oběd v jídelně, výběr nejmenšího z možných zel: smažená treska s brokolicí a brambory. K tomu si dokupuji zeleninový salát a myslím na to, že zelenina má být základem, nikoli doplňkem jídelníčku. Teď v zimě je to realizovatelné obtížně.Po obědě přichází vlna chutí a sebelítosti: už žádná kávička, horká čokoláda, ani sladkost. Zkoušela jsem s dietním poradcem smlouvat a navrhovala různé alternativy k obvyklým pamlskům: doma udělaný pudink? dětská přesnídávka? ovocný tvaroh? sušenky light? Nic neprošlo, tělo to do večera nespálí. Místo toho mám na chutě bylinkový čaj a jablko. Až půjdu kolem obchodu s výživovými doplňky, můžu si koupit proteinovou tyčinku. Pěkně děkuju. Kolem páté nemilosrdně nasazuji sacharidy (tmavou housku s lučinou light), jinak sportovní hodinku nevydržím. Aerobic člověka vyčerpá, ale kochám se pocitem, že zde patřím k nejštíhlejším. Večer na mě doma čeká zelenina: rajče a paprika nevalné chuti a o něco lepší mrkev. Doplňuji plátkem křehkého chleba a lučinou. Přesto se kolem půl desáté dostavuje hlad. Aplikuji metodu mé (štíhlé) maminky a jdu si vyčistit zuby. Taky hodně piju. Zítřek bude mnohem těžší. Držím si palce, protože už dnes si připadám o kilo lehčí. Na tyhle pocity je jít spát hladová ideální.“
„Salát k večeři jako hlavní chod? Dala bych si ho hned, ale vyživovací povinnosti vůči zbytku rodiny mi to nedovolí. Děti nemají teplé obědy a manžel v práci jen někdy. Neměním tedy plány a vařím, co jsem měla stejně v úmyslu: bramborovou kaši, přírodní kuřecí plátky a dušenou zeleninu. Na svůj talíř si dávám bramborovou kaši jen symbolicky. Vypadá to divně, ještě jednu symbolickou lžíci přidám. Chmm. Tak tohle nefunguje. Mám po večeři divný hlad, zelenina s masem mi prostě nestačí. Zvyk je železná košile, která už navíc srostla s kůží. Zítra na to musím jít jinak.“Den druhý.
„Vstávám před šestou, abych všechno stihla i s pěší cestou do práce. Čeká mě služební cesta, školení, oběd v restauraci a večer raut. Prozíravě beru nouzové zásoby proti hladu – jogurt, křehké plátky a nakrájenou zeleninu. Dělám dobře, pořádný oběd nestihneme a musíme se odbýt polévkou. Snad si ty chlebové krutony a sýr, který je v ní rozpuštěný, můžu dovolit, když je to celý oběd. V kávové pauze páchám hřích číslo jedna dnešního dne: dávám si dva koláčky, ale jsou to ty úplně malinké, svatební. V úleku rychle otevírám jogurt, do večeře je však ještě daleko a tak moje nouzová krabička přijde během další pauzy vhod nejen mě, ale i kolegům. Raut je jako obvykle bohatý, dnes si ale hodlám vybírat: sýry míjím, ty si můžu dát kdekoli, a dávám si mnohem víc salátu, než bych udělala za jiných okolností. Doplňuji plátkem kuřecí rolády a šunkovou rolkou. Víc než sklenka vína na mě stejně nevybude… Pokušení týkající se sladkých dortů, které ze stolů mizí rychlostí blesku, je však příliš silné a tak dnes hřeším podruhé: tenkým plátkem schwarzwaldského dortu. Vím, že večer se mi započítává nejmíň dvojnásobně. Hřích číslo dva byl ale ukrutně dobrý. Výčitky svědomí před spaním za to ale asi nestály.“
„Ohřívám si k obědu maso od včerejška a doplňuji trochou rýže natural. Zase mi na talíři něco chybí, a tak spěchám do lednice pro zelený salát, který by jinak marně čekal na svou chvilku na výsluní. Salátu nemůže být nikdy dost, přidávám si ho k obědu a hned jsem spokojenější. Raději se ale nezabývám otázkou, jestli jsem teď nesnědla dvě jídla místo jednoho. Na večeři jsem vyzrála šalamounsky: vařím polévku z červené čočky. Nebudu tak muset dělit lidi u stolu na ty, co mají přílohu, a na ty, kterým to výživový poradce nedoporučil. Přikusuju čerstvou, křehkou, dnes obzvlášť výbornou celozrnnou bio bagetu a spílám tomu, kdo přišel na to, že sacharidy ve večerních hodinách už tělo nespotřebuje.“Den třetí.
„Snídám lehce, abych odčinila včerejšek, a koláčky míjím bez povšimnutí. V restauraci si objednávám výborný zeleninový salát. Hned je mi líp. Podařilo se mi taky odolat sladkostem, kterými se všichni před cestou zpátky v obchodě vybavují. A hlavně udělám hned po návratu vzorový nákup (jogurty, cottage, žervé, zelenina), včetně doporučené proteinové tyčinky pro případ nutkavých chutí. Stojí asi tolik jako čtyři tatranky a tuším, že v kabelce mě bude zítra pěkně pálit. K večeři si dělám salát s mozzarellou, ale po ní mě přepadá ukrutný hlad. Musím to jít zaspat.“
„Dochází mi inspirace, co můžu uvařit k večeři. Jsem zoufalá. Večer funguju obvykle už jen na autopilota, odezvy mozkových buněk se od páté hodiny postupně prodlužují, až nakonec centrální mozek domácnosti dospěje do stavu, kdy nemá smysl zatěžovat ho jakýmikoli požadavky k vyřízení. Vařím, co jsem měla původně v plánu, než mi do toho začal mluvit výživový poradce – těstovinový salát s mozzarellou a rajčaty, náš oblíbený. Ještě když usedám ke stolu s miniaturní miskou před sebou (opravdu, miláčku, tohle není miska určená pro krmení miminek, já jen nemám tak velký hlad, víš?), myslím si, že jsem na to vyzrála. Nenápadně jsem si nadělila větší příděl rajčat, než mají ostatní. A pak jsem ještě v kuchyni vyškrábala zbytky salátu z hrnce. Byla ho tam celá plnohodnotná porce. Výživový poradce to ale přece nevidí.“Den čtvrtý.
„Měla jsem pravdu, tyčinku vytahuji chvíli po dosednutí na pracovní židli. Je opravdu moc dobrá (čokoládová) a vydrží mi do zdravého oběda. Po práci se stavuju ve zdravé výživě, abych omrkla sójovou smetanu, doporučenou poradcem do polévek. Potřebovala bych asi tak jedno deci, ale mají jen půllitrové balení za padesát korun. Vzhledem k tomu, že kromě polévky už nemám žádný další nápad, jak ji po otevření využít, sahám raději po celozrnných těstovinách. Před večerní jógou si chci namazat pečivo zdravou brokolicovou pomazánkou a zakousnout k tomu papriku, kantýna mě ale zklame, dnes zavřela dříve než obvykle. Nakrájím si tedy papriku a jím ji jen s tou pomazánkou a je to převapivě dobré. Na józe nás naše štíhlá cvičitelka moc chválí, jak by ne, celá naše skupina na ni chodí poctivě už dva roky. Doporučuje nám zapsat se do kurzu pro cvičitele. Jenomže na to, abych demonstrovala výsledky zdravého životního stylu, držím dietu přece jenom trochu krátce.“
„Dneska mám na to. Zatímco rodina večeří brambory na loupačku s tvarohem, já si dopřávám jen zeleninový salát, taky s trochou tvarohu. Objevila jsem v obchodě konopný olej, který chutná božsky a ještě tak vyzdvihuje pocit výjimečnosti. Naštěstí jsem dost unavená na to, abych brzy usnula bez zbytečných myšlenek na podivně prázdný žaludek a zaspala pocity rychle přicházejícího hladu. Ráno zjišťuju, že tohle vážně mělo něco do sebe. Mám opravdový hlad, nemusím dvakrát přemýšlet o tom, jestli už je čas na snídani. Navíc je mi tak nějak líp. Ten výživový poradce to se mnou možná přece jenom myslel dobře.“Jak vidíte, ani jedna z nás nemůže říct, že bychom do konce života hodlaly výhradně respektovat doporučení, která jsme dostaly ušitá přímo na tělo. Stejně tak ani jedna neřekneme, že to nemělo vůbec žádný smysl. Víme, že se ke svým tělům můžeme chovat jinak a že to má své přednosti, které se projeví v podstatě okamžitě. Objevily jsme nové výrobky, novou míru zeleniny na talíři, poznaly jsme trochu jiný životní styl a také hranice vlastní vůle. Umíme se změnit, ale pokud nejde o život, tak jen pomalu a dobrovolně. Nemožné sice děláme na počkání, ale čtvrt kila dolů dáme nejdřív za tři dny. Pokud nám ovšem soustředění nezkříží nějaký půvabný dortík. Na ten je každá dieta a každý výživový poradce krátký.
Florentyna čili Jana Zatloukalová, matka čtyř čiperných dětí a majitelka věčně hladového manžela, už několik let provozuje virtuální Bistro, ve kterém se zrovna nacházíte. Jednou ho jistě promění v bistro víc opravdové. Už se kvůli tomu naučila vařit, a na důkaz toho vydala návod pro jiné kuchyňské začátečníky. Koupíte ho v knihkupectví pod názvem Kuchařka pro dceru.
Napište autorovi | Všechny příspěvky od Florentyna
Jak to tak čtu, tak mám pocit, že je to přílišné zabývání se jídlem (a je jedno, jestli zdravým a nízkoenergetickým, nebo ne), co je kontraindikací k úspěšnému hubnutí
Depresivní článek. ALe opravdu… Četla jsem to s hrůzou v očích! A to si nedělám legraci.
Když už se vám večer daří usnout, nepopisujete buzení hlady ve tři ráno – to se vám nestává? Ale přesvědčily jste mě, že jde o zvyk, takže bych si taky asi zvykla usínat s prázdným žaludkem (nebo plným zeleniny).
Ach jo. Ten konec zní hezky.
Jdu upéct příšerný a kalorický koláč, ikdyž ten tučný tvaroh by se jistě dal využít lépe
Po třech dnech tělo už většinou přestává cítit hlad
a pokud ho cítí je něco špatně. Když se nevynechá snídaně,
svačiny ani oběd a večeře a tělo nepostrádá živiny, hlad být ani
nemůže. Ten druhý hlad je ale často psychický, takže jak říkám, tři
dny rozhodnou 
Markýzo, já mám taky pocit, že tohle je ta past, která by na mě čekala. Odříkaného největší krajíc, takže bych nad jídlem, které nemůžu, přemýšlela dvakrát víc než teď. A to už bych pak neměla mozkovou kapacitu na nic jiného :D
Ale Týna má samozřejmě pravdu, tři dny rozhodnou. Jenže dieta, půst, ani jiná omezení, nebojují primárně s hladem, ale se zažitými postupy co jsme si uskladnili v hlavě. Když něco vypustím, zůstane mi prázdné místo. A když ho nezaplním něčím smysluplným, dostanou se na něj ještě horší věci, než tam byly předtím. Ne že bych chtěla šťouchat do vosích hnízd, ale přesně v tom vidím začátek anorexie. To přemýšlení o jídle ale podivně pokrouceným způsobem. Ne že by tahle past čekala na všechny, ale pokud člověk ví, že ty sklony má a že by pak byl posedlý zdravým tělem na úkor zdravé mysli, měl by občas důsledně hřešit :) Je to terapeutické :)
Tak a teď nevím, jestli jsem se vyjádřila aspoň trochu srozumitelně :)
Mám na sobě vyzkoušené, že změnit ve výživě se dá hodně, ale chce to vážně pevnou vůli. Já si kdysi myslela, že bez kafe nevydržím a teď jej bezmála tři roky vůbec nepiju, že když mi „vezmou“ jogurty, nebudu mít co jíst a teď bez nich docela dobře funguju. A je mi fajn :) Takže ono asi všechno jde, když se moc chce (a když už je zle). Pozastavila bych se spíš nad tím, jestli všeobecné ozdravné postupy (hodně zeleniny, vybrané pečivo, libové kuřecí atd.) jsou přínosem pro všechny. Každý jsme originál a každému sedí něco jiného, jestli chápete, co mám na mysli.
Vlaďko máš naprostou pravdu a proto svým klientům nikdy nic nezakazuju – protože to vydrží pár dní a při první příležitosti se onoho doslova přežerou k prasknutí. Takže pouze doporučím, co by bylo vhodné omezit, s tím, že není dobré si nic zakazovat, ale v menším množství nebo aspoň rozumném množství si něco oblíbeného a ne příliš dietního klidně dopřát. Někteří mají tzv. volný den, což je jeden den v týdnu, kdy jedí podle svých představ. Většinou to tak funguje a někteří pak i tyto dny úplně opustí a na nový režim si natolik zvyknout resp. jim tolik vyhovuje, že už ani na ty hranolky, dortíky, smažáky nemají chuť.
vErusko: proč sis zakázala jogurty??? jestli jde o ty prefabrikované nesmysly plne konzervantů, cukrů a želatin, pak chápu…
Tyno, jogurty jsem jedla obvykle jen ty bílé Hollandie nebo bio bílé. Jenže jogurt zahleňuje a u mě to platí dvojnásob. Nebrala jsem to za tak velký problém. Pak jsem se dozvěděla, že moje stále se opakující průduškové potíže (a vůbec narušení funkce dalších orgánů v těle) s tím můžou souviset. Tak jsem to zkusila bez nich. Šup a jde to :)
no tak to souhlas! já třeba mlíko vůbec nedoporučuji (ale o tom už se tu vedla sáhodlouhá diskuze), ale zakysané mléčné výrobky, těm, kteří problémy nemají doporučuji.
Chtela bych zareagovat na ty chute – jak clovek bez neceho nemuze byt. Ja jsem se nikdy nedovedla moc ovladnout v jidle a jak prede me nekdo polozil cokoladu, za chvilku tam nebyla. Nemela jsem dojem, ze bez ni nepreziju, mela jsem za to, ze to je otazka sily vule.
No a ted uz nekolik mesicu na sobe pozoruju, ze tyhle chute a neodolatelnou touhu neco „sezrat“ proste nemam. Vubec nic jsem pro to nedelala, ale zhubla jsem tech par kilo, ktere mi vadily, a vic se tim nehodlam zabyvat – krome toho, ze bych rada vedela, cim to je. Napadlo me jedine, ze to trva asi tak dlouho, jak dlouho chodim sem na bistro… ale verili byste sami, ze by mohlo mit takovy ucinek?
9: Maruško, já bych tomu tedy rozhodně věřila. Ale nejsem nestranná, neber můj názor za rozhodující
Maruš jako že jsi přestala potřebovat čokoládu?
Tomu nevěřím, na mě má bistro opačné účinky:)
No, jo… ne ze bych cokoladu nebo smazena jidla apod. uz vubec nejedla, ale uz je proste nepotrebuju – kdyz je vidim nebo citim, vim, ze se bez nich obejdu, takze jsem je hodne omezila. Vazne nevim, cim to je. Takze ani nevim, jestli to je jen docasny stav
S tím čištěním zubů to mám taky nacvičené. Po večeři tak v pět nejdéle do šesti hodin a pak důkladně vyčistit zuby skvěle to funguje, někdy i po obědě – hlavně o víkendu, když je napečeno.
Maruško, jestli je to dočasný stav, tak může trvat ještě dlouho :) Já zjistila, že nemusím nutně do obchodu když tu žádná čokoláda není a nesním během dvou dnů libovolné množství čokolády, které tu je :) Ne že bych se bez ní obešla úplně, ale někdy uplyne i týden, aniž by mě napadlo, že si vlastně musím dát čokoládu :) Odhaduju, že to trvá už tak asi rok, takže od chvíle, kdy vzniklo Bistro v téhle podobě :D
No vida, spřízněná duše
Tak že by má teorie byla opravdu pravděpodobná? To by byla
nádhera – mohla bych považovat bistro za přirozený hubnoucí impuls a
chodit sem do smrti a bylo by 
No, upřímně, občas mě napadá, že pár kilčo dolů by neškodilo – BMI mám sice těžce v normě, ale špíček na břiše říká něco jiného
jenže mám vleklé zdravotní problémy a pak stačí pár dnů,
kdy je mi zle od žaludku a jsem ráda, že pozřu banán a trochu čaje…
a člověk se přestane zabývat tím, že by mohl být štíhlejší. Fakt je
to o tom, jak se cítíte, chce to nějaký, byť jen lehký pohyb,
dopřát si každý den trochu ovoce a zeleniny a nedbat na anorektičky
v časopisech.
Osobně přiznám, že budu mít radši třeba i menší nadváhu, než se neustále stresovat, co kdy jak sníst.
Samozřejmě co se týče obezity ohrožující zdraví, to už je jiná kapitola.
16: olu, tak za tenhle názor tleskám (tady to nejde, tak máš ode mě K+ ve fóru).
16. Olu: souhlas naprosto do puntíku. :)
Mariebobr a Vlaďka – mám to taky tak, sladké si sice dám, ale jen když mám vyloženě chuť. Vlčí nájezdy na regály se sladkostmi už nepořádám (kromě oné nešťastné hormonální příhody), možná je to tím, že se nám vyvážila strava. Navzájem se tu (hlavně na fóru) inspirujeme, co uvařit a jíme tak rozmanitěji :)
to je stejne takovy vecny boj s tim stravovanim… kazdy vime, jak se to spravne ma delat, ale kdo by to vydrzel? :) sveho casu jsem jedla 7× denne male, vyvazene porce a bylo to super, myslim si, ze je to tak jedine, co na me funguje. jenze jsem travila strasne moc casu pripravou, vazenim, varenim a naslednym pojidanim.. tak to za chvili taky omrzi.
tento tyden jsem mela zakoupenou takovou stravu, ze vam pripravi 5 jidel na den (snidane, presnidavka, obed, presnidavka, vecere). je to super, naprosto bez starosti, jidla jsou moc fajn, ale zase je to drahy jako cert, tak to se taky neda.
no neni to jednoduche :)
a to je Florentyno primo tvuj pribeh s tim stravovanim s poradcem?
20: Petro, ano, to je můj příběh (a příběh jedné další osoby k tomu) , ačkoli moje zadání nebylo „zhubnout“, ale vyladit jídelníček tak, aby odpovídal mým potřebám. Hubla ta druhá osoba v týmu.
21. aha, tak druhe osobe drzim palce, at se zadari ! a hlavne pevnou vuli, bez toho se to asi neda :)