Bistro Florentyna

Odborník na jahody nemá na růžích ustláno. Musí čelit náporu nečekaných fakt a šokujících odhalení, musí se probrat přehršlí kouzel zaručujících pravou lásku. Vsadím se, že všichni, kdo měli kdy co do činění s důsledným studiem jahod, děkují božstvům dle vlastního výběru, že sezóna jahod je tak daleko od svátku svatého Valentýna.

Jak pečlivě jste se jahodologii věnovali vy? Na můj malý testík vám znalosti z kuchyně stačit nebudou. Zabrousíme do botaniky, medicíny, historie i literatury. Připraveni? Hrajem:

1. Je jahoda bobule?
2. Který panovník si jahodami vyzdobil ne zrovna malou zahradu?
3. Jak vám pomůžou jahody, když se spálíte?
4. Kdo by vám nabídl jahody v Argentině na začátku 19. století?
5. Kde byste dostali jahodovou polévku jako svatební jídlo?
6. Co pohledávají jahody na oltáři?
7. Komu posloužil šáteček s výšivkou jahod jako záminka k vraždě manželky?
8. Kde najdete jahody v současné české fantasy?
9. Co mají lišky společného s jahodami?
10. Jaký alkoholický drink si s jahodami namícháte na oslavu nově nabytých vědomostí?

Pokud jste si věděli rady aspoň s jednou z prvních devíti otázek, máte můj upřímný obdiv. Já bych směle zařadila jahody mezi bobule a o existenci dalších otázek jsem neměla ani ponětí. Celý svůj kardinální omyl bych korunovala jahodami ve sklenici šampaňského.

Jaké jsou tedy správné odpovědi? Především jahoda není vůbec plod. Plody (nebo chcete-li být botanicky přesní nažky) jsou až otravná semínka, kterých má každá jahoda okolo dvou stovek. To podstatné, o co nám na jahodě jde, je ve skutečnosti zdužnatělé květní lůžko. Bobule poznáte podle toho, že mají semínka uvnitř.

Na kráse a chuti jim ovšem botanické nepřesnosti neuberou. Právě krása barvy a tvaru učarovala Karlu V., který vládl Francii ve 14. století. Nechal si v královských zahradách Louvru vysázet rovnou dvanáct set rostlin jahodníku. No nedali byste si říct, kdybyste to měli bez práce? A kdyby se při procházce mezi svými jahodami náhodou spálil (což se vladaři zaručeně stát nemohlo, zato nám plebejcům to hrozí), posloužila by mu zdužnatělá květní lůžka i jako lék. Jahodová šťáva s medem má údajně zklidňovat spálenou pokožku. Ulepenou kůži následně umývejte vlažnou vodou s citronem. Tuhle babskou radu vyzkoušenou nemám, zato můžu potvrdit, že ve starověkém Římě museli slavit úspěchy s použitím jahod proti melancholii. Svou barvou, chutí a vůní mi miska jahod zaručeně dokáže rozehnat chmury a na chvíli mě vzdálit strastem všedních dnů. Jahodami se léčily i infekce, horečky, zkažený dech, špatná krev, či ledvinové kameny.

Oproti tomu v Argentině do poloviny devatenáctého století by vám jahody nabídl leda váš vrah. Věřilo se totiž, že jsou jedovaté. Miskou jahod byste si tedy hravě vysloužili pověst podobnou té Rasputinově.

Vraťme se ale do o poznání optimističtější Evropy, kde si jahody můžete s klidným srdcem dopřát. Tradice spojuje jahody s láskou a flirtováním. A není divu, vždyť jahodník patří do stejné čeledi jako jiná rostlina, na kterou v milostných záležitostech dodnes spoléháme – růže. Kyticí růží nemůžete nic zkazit, ale taková miska jahod taky není k zahození. Pokud máte po ruce jahodu, která se tváří jako siamské dvojče, a zároveň objekt své nehynoucí touhy, snězte ji spolu. Je to jeden z mnoha „zaručených prostředků“ jak si zabezpečit šťastnou a opětovanou lásku. Proto si dávejte pozor na každého, kdo vám nabízí půl jahody. Magickou moc jahod není radno podceňovat. V některých oblastech Francie se na jahodovou polévku coby svatební jídlo spoléhalo, že novomanželům zaručí věrnou lásku až za hrob. Je to rozhodně romantičtější než chtít týž výsledek od játrových knedlíčků.

Jahody ale nejsou jen symbolem lásky. Už od středověku se jahody tesají na oltáře a sloupy v chrámech a katedrálách, aby věřícím připomínaly Boží dokonalost a spravedlnost. Právě s touto symbolikou si pohrál William Shakespeare v Othellovi. Žárlivý Maur manželku zavraždil poté, co její šáteček s vyšívanými jahodami našel u jiného. Desdemona byla dokonalá manželka, která byla v právu, a přece jí to bylo k ničemu. Othello si jahody vyložil tím druhým způsobem. Zapamatujte si to, až se někdy budete ptát „a jak jinak se to dá vykládat?“

V povídce Michala Rybky O rubínové jahodě mají jahody daleko příjemnější úlohu. Nehrají jen druhé housle na nějaké hostině, nejsou jen prostředkem, který svede hrdinu a hrdinku dohromady. Jahody jsou v celé povídce to jediné, o co jde. Šlechtic a náruživý pěstitel se vydá po stopách starého textu, který mluví o jahodníku, jenž plodí rubíny. Rozhodne se, že takové jahody musí na svých rozlehlých pozemcích vypěstovat také. O zpracování nadúrody neúspěšných pokusů se stará jeho gurmánská dcera Agáta, která mi může být věčnou inspirací. Chcete vědět, jestli se ve světě fantasy rubínové jahody opravdu dají vypěstovat? Pořiďte si Rybkovy Příběhy pro Bastet. Milovníkům mytologie a fantasy můžu jen doporučit. Miska jahod bude k téhle knize nezbytným doplňkem.

Jestli nemáte jahod až nad hlavu, nabídnu vám ještě výlet do belgického města Wépion, kde mají jahody už víc než 35 let vlastní muzeum. Letošní výstava se jmenuje „Jahody a liška v komiksu.“ Na detaily se neptejte, já tam nebyla. Stálá expozice vám odhalí taje pěstování jahod ve Wépionu i ve světě, dnes i v historii. Muzeum má také vlastní zahradu, kde se pěstují místní druhy jahod.

Blížíme se k cíli, konečně dostanete příležitost užít si své nové vědomosti a udělat něco pro své zdraví. Namíchejte si jahodové daiquiri z jahod, bílého rumu a limetkové šťávy, nebo jahodovou margaritu, kam místo rumu použijete tequilu. Američtí a thajští vědci dodávají, že jahody jsou v kombinaci s alkoholem ještě zdravější než samotné.

A protože jste úspěšně dočetli až sem, stáváte se odborníky na jahody, ať už jste v testu dopadli jakkoliv. Ale vážně – kolik jste toho věděli bez nápovědy?